Lachtan galapážský: Nebojácný „mořský pes“ a tanečník se psím pohledem

10.01.2017 - Jiří George Karbus

Tanečník pod vodou, povaleč na pláži s neodolatelným pohledem, který chováním tolik připomíná psy. To vše je lachtan galapážský, hravý inteligentní tvor, pro nějž je v současnosti největší hrozbou jev El Niňo

Pod slunečním reflektorem -<p>Silueta hravého lachtana zachycená proti modré obloze a rovníkovému slunci</p>
Pod slunečním reflektorem -

Silueta hravého lachtana zachycená proti modré obloze a rovníkovému slunci


Reklama

Příjezd na Galapágy je útěkem od falešných pokladů dnešní civilizace k unikátnímu ekosystému a původním obyvatelům. Milovníci divoké přírody si přijdou na své ve vodě i na souši, kde mohou z bezprostřední blízkosti pozorovat neobyčejné zvířecí druhy. Jeden z nich si umí podmanit lidská srdce zvlášť zdatně.

Sympatický „zloděj“

Minulý rok v únoru jsem měl to štěstí, že se mi na Galapágách podařilo strávit čtyři týdny. Užíval jsem si každou chvilku v tomto prehistorickém světě, který se mi hned od počátku ukázal v tom nejlichotivějším světle. Už pár hodin po příletu mě nalákaly vlny Pacifiku a u ostrova San Cristóbal jsem se i se surfovým prknem ponořil do vody. Jen jsem vypádloval na místo, kde se lámou vlny a sedl si na prkno, vynořila se přede mnou obrovská mořská želva, aby se nadechla. Ani ne dvě minuty na to mi metr nad hlavou prolétl obrovský pelikán, jemuž moje přítomnost zřejmě ani v nejmenším nevadila. A když už přišla krásná vlna a já začal zabírat rukama, abych ji sjel, „ukradl“ mi ji s lišáckým výrazem v očích lachtan galapážský.

Bleskurychlý lovec

„Tohle je tedy něco!“ řekl jsem si už po dvou hodinách na ostrově. Na různých místech na světě můžete při surfování vidět možná tak delfíny, ale na Galapágách si člověk velmi rychle zvykne na mnohem neobvyklejší podívanou. Jednou v podvečer jsem například surfoval na místě zvaném La Lobería.

TIP: Opeření potápěči - Buřňáci jsou akrobati vzduchu i vody

Bylo asi dvacet minut před západem slunce, když ze zdvihající vlny před námi začal v sekundových intervalech vyskakovat menší tuňák. Byl to tuňák pruhovaný (Katsuwonus pelamis) a rozhodně mu šlo o život. Vzhledem k tomu, že dva týdny předtím na stejném místě ukousl žralok nohu a kus ruky zdejšímu surfaři, znejistěl jsem nejen já, ale i místní surfaři. V tom se ve vlně objevil obrovský samec lachtana a v pozici torpéda se ukrutnou rychlostí hnal za tuňákem. Za několik okamžiků jsme jej už viděli lachtana s kořistí v zubech. Mlátil s tuňákem o hladinu jako rozzuřený pes.

S lachtanem ruku v ruce

Kouzlu a hravosti lachtanů galapážských jsem propadal den za dnem stále víc. Pod vodou mě uchvátila jejich obratnost a zvědavost a s pohyby mořské víly jsme si hráli celé hodiny při freedivingu.

Nikdy nezapomenu na mládě lachtana, které se se mnou potápělo do podvodní jeskyně. V asi osm metrů hluboké prostoře jsem si klekl na dno a malý lachtan připlaval za mnou. Vznášel se přede mnou v té podvodní nádheře a svýma andělskýma očima se díval do mých. Položil jsem ruku na jeho přední ploutev a on neprojevil žádné známky strachu nebo nepohody. Klidně se na mě díval a jeho ploutev byla stejně teplá jako lidské tělo. Byl to jeden z těch neobyčejných a prchavých momentů, které se velmi špatně popisují, ale člověk je má v sobě po zbytek života.

Zakuckaný plavec

Jednou jsem potají, aby to lachtaní samice neviděly, navštívil lachtaní školku. Lehl jsem si v mělkém přírodním bazénku na hladinu a nechal si okusovat prsty zvědavými mláďaty. Někteří odvážlivci okusovali i můj objektiv a když už to vypadalo, že jsme dobří kamarádi, připlavala dospělá samice a spolu s malými lachtánky mě vyhnala z vody ven.

Večer jsme pak mohl do nekonečna sledovat pohyb lachtanů na pláži, například jak dominantní samec brání své teritorium, nebo jak členové skupiny vylézají z moře a nemotorně přelézají už spící lachtany a vyrušují je tak ze spánku. Při tom jsem si všiml i toho, jak často si lachtan může loknout vody. Vidět takového plaveckého přeborníka, jakým lachtan bezesporu je, zakuckaného, je na denním pořádku. Ani po měsíci každodenního kontaktu s těmito zvířaty jsem k nim neztrácel obdiv a oni mě stále překvapovali něčím novým.


Největší nepřítel galapážských lachtanů

Na Galapágách žije kolem 15 000 lachtanů. Ačkoli jsou přísně chráněni, jejich počty mohou být drasticky decimovány příchodem jevu El Niňo. Při El Nino se obrátí celý rovníkový cirkulační systém, otočí se proudy a větry a k ostrovům je přinášena teplá voda a vzduch ze západního Pacifiku. To má za následek obrovský úbytek ryb a živin v oceánu a drastický dopad nejen pro lachtany. Během El Niňo mohou hladem uhynout obrovské počty lachtanů. Matky zavrhují svá mláďata, nebo se nechtějí pářit. Poslední a nejsilnější El Niňo proběhl v letech 1997–98.


Rodný list lachtana galapážského

Vědecké pojmenování: Arctocephalus galapagoensis
Pozice: Nejnápadnější a nejpočetnější mořský savec Galapág. Šelma z čeledi lachtanovitých.
Výskyt: Kromě Galapág je můžeme najít i na Isla de la Plata.
Období rozmnožování: Během dlouhého období od května do ledna si dominantní samci vytvoří svůj harém s počtem až 20 samic a postupně je oplodní. Během tohoto období vzniká na pláži mnoho soubojů mezi samci, kteří se snaží převzít nadvládu nad harémem. Samec může udržet své teritorium pouze obvykle deset dnů až tři měsíce.
Mláďata: Porodní váha 3–4 kg, v roce váží asi 11 kg. Již dvoutýdenní mláďata se začínají učit plavat v přílivových bazéncích nebo v mělkých vodách na pláži. Pohlavně dospívají v pěti letech věku.
Starost o mláďata: Matka zůstává s mládětem pouze jeden týden a poté jej opouští na noc, aby se sama nakrmila v moři. Matky se však přes den vždy vrací na pevninu, aby mohly svá mláďata kojit až do roku jejich života.
Dospělec: Měří až 1,5 metru a mohou vážit až 70 kilo, přičemž samci jsou asi dvakrát těžší než samice. Samci jsou zbarveni dohněda, přičemž samice jsou světlejší barvy a mláďata kaštanově hnědá. Když samci dosáhnou puberty začne se vyvíjet jejich vyvýšené čelo a jsou tak od samic snadno rozeznatelní.
Potrava: Ryby a chobotnice.
Věk: Zřejmě kolem 20 let.
Způsob života: Většinu života tráví plaváním v oceánu, ale pokud jsou na pevnině, mají rádi písečné pláže nebo rovné kamenité formace s jeskyněmi a přílivovými bazénky. Stavba těla jim dovoluje větší kontrolu nad zadními ploutvemi, proto se na pevnině mohou pohybovat efektivněji než tuleni. Pokud jsou na moři, jen málokdy se vzdálí více než 15 km od pobřeží. Tam musí být velice opatrní, neboť se lehce mohou stát potravou pro žraloky nebo kosatky.

  • Zdroj textu:

    Příroda 9/2010

  • Zdroj fotografií: Jiří George Karbus

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Česká verze juggeru zůstává věrná originálnímu postapokalyptickému pojetí, včetně brutálnějších soubojů.

Zajímavosti

Chrám s téměř tisíciletou tradicí hostil v minulosti jen ty nejnadanější žáky.

Zajímavosti

Jsme ve vesmíru sami? A pokud ano, proč nás ještě nikdo nekontaktoval?

Vesmír

Charles Lindbergh, Fred Astaire a Albert Fall. Jejich aféry plnily první stránky amerických novin v první polovině minulého století.

Historie

Za pár týdnů vyjde životní dílo Miroslava Brože ve spoluautorství s Milanem Kopeckým

Válka

Každá červená tečka na snímku satelitu Suomi NPP představuje jeden požár.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907