Lehký průzkumný automobil Beaverette

27.11.2015 - Vladimír Lender a Martin Koller

Za druhé světové války se ve všech armádách objevila řada improvizovaných zbraní a techniky. Ilustrativním příkladem je Velká Británie, kde kvůli hrozbě německé invaze vznikl lehký průzkumný automobil Beaverette


Reklama

Na druhou světovou válku se z hlediska výzbroje nejlépe připravily totalitní režimy, kde se diskuse o potřebě šetření na armádách prostě nevedly. Za nejlepší armády tehdejšího období tak odborníci považují německé a sovětské ozbrojené složky, ale i dobře připravená Rudá armáda musela sahat k výzbrojním improvizacím a rovněž Wehrmacht mnohdy používal roztodivné výrobky. Pravděpodobně největší množství kuriózních konstrukcí ale používali Britové.

Ucpávání děr

Známý tankový historik David Fletcher označil ve své knize z roku 1989 situaci před válkou i během ní z hlediska vývoje a výroby obrněné techniky za „velký tankový skandál“. Od roku 1918 prakticky až do konce druhé světové války totiž Británie nedokázala na bojiště nasadit tank srovnatelný s německou konkurencí. 

Britové se nacházeli v obzvláště kritické situaci po porážce Francie a evakuaci svého expedičního sboru na přelomu května a června 1940 zpět na ostrovy. Na kontinentu zůstala prakticky veškerá jeho výzbroj, údajně se jednalo o 700 tanků a 130 dalších (kolových) obrněných vozidel. Po Dunkerque se „královna moří“ z vojenského hlediska začala potápět. Kapacity výrobců zaměřených především na komerční civilní produkci samozřejmě nestačily rychle nahrazovat složitější výrobky jako tanky, děla a další vojenskou techniku. Naštěstí zůstala bojeschopná převážná většina letectva Royal Air Force a námořnictva Royal Navy. Německé vylodění se čekalo každým dnem, a tak se sáhlo k improvizacím. Armáda v té době požadovala pro první období po evakuaci alespoň lehké obrněné automobily určené k průzkumu, ochraně letišť, zbrojovek a dalších objektů strategického významu a současně k potírání případných padákových výsadků. Nejpočetnějším výsledkem práce inženýrů se stal typ vozidla Beaverette.

Oficiální program, nebo soukromá iniciativa? 

U jejich zrodu stál William Maxwell Aitken, baron Beaverbrook, spolumajitel společnosti Rolls-Royce a přítel ministerského předsedy Winstona Chuchilla. Jako ministr pro leteckou výrobu a poté ministr pro zásobování stál u počátků programu výroby improvizovaných obrněných vozidel. V lednu 1941 začal vznikat nový druh vojska, Reconnaisance Corps (průzkumný sbor), jehož vozidla se značila čtvercem v modré a zelené barvě s bílým číslem 41. Jeho výzbroj měly tvořit právě lehké obrněné automobily (LAC, Light Armoured Cars). Později se označení změnilo na lehká průzkumná vozidla (LRC, Light Reconnaissance Cars).

K významným britským automobilkám meziválečného období patřila Standard Motor Company z Canley u Coventry. Právě zde vzniklo za využití šasi malého nákladního automobilu typu pickup s označením „Standard 14 hp“ první vozidlo Beaverette. Nelze však vyloučit, že základ konstrukce Beaverette vychází z pětimístného osobního automobilu Standard Flying Fourteen Saloon. Prototyp nového obrněného vozidla byl dokončen počátkem roku 1941 a jméno dostal právě podle lorda Beaverbrooka.

Beaverette Mk.I a Mk.II

První verze stroje se vyskytovala ve dvou podobách. Prototypy a první sériová vozidla měla z neznámého důvodu podélně dělený čelní a boční pancíř. Už při výrobě se totiž objevil zásadní problém spočívající v nedostatku pancéřových plechů, a tak se při výrobě sáhlo namísto ocelových tvrzených k využití pouze obyčejných železných plechů. Je otázka, zda o tom uživatelé věděli, neboť tyto neposkytovaly dostatečnou ochranu ani proti běžné puškové munici. Nelze vyloučit, že plechy byly malé, a proto se pancéřování muselo nastříhat z více kusů. Druhá možnost je, že pancíř měl chránit osádku původně pouze zhruba do výše ramen, jako v případě zadního prostoru stroje Universal Carrier.

Pracoviště osádky, jež lze označit za shora otevřený palebný srub, v případě Beaverette Mk.I a Mk.II chránily železné plechy o tloušťce 8 až 11 mm, přičemž přední a částečně i boční stěny zevnitř zesilovaly 7,6 cm silné dubové fošny. Ochrana osádky proti výbuchu miny pod podlahou bojového prostoru v podstatě neexistovala, ochrana motoru zespodu chyběla zcela. Pancéřování zadní části nástavby u první série dosahovalo pouze poloviny výšky bočního pancíře, aby měla osádka jak nastupovat. U Beaverette Mk.II se zadní pancéřování zvýšilo o dva sklopné pancéřové plechy, mezi kterými zůstal prostor pro hlaveň kulometu, ale celkově se od sebe verze Mk.I a Mk.II lišily jen málo.

Uvnitř bojového prostoru se nalézala tři, reálně však pouze dvě, pracoviště. Vzhledem k tomu, že šlo o anglická vozidla, řidič seděl vpravo. Vlevo mírně ke středu se nalézal otočný kruh upevněný k podlaze, který tvořil součást lafetace výzbroje. K němu byla upevněna dvojnožka nebo trojnožka pro kulomet BREN nebo Vickers-Berthier, případně pro protitankovou pušku Boys. Ve stísněném prostoru za řidičem se nalézalo ještě pracoviště případného spojaře bez sedačky, jehož výbavu tvořila radiostanice No.11 nebo No.19. 

Další verze 

Beaverette Mk.III a Mk.IV přinesly na první pohled tolik zásadních konstrukčních změn, že se v podstatě jednalo o nové vozidlo. Došlo ke zkrácení podvozku a jeho osazení zcela novou pancéřovou korbou, resp. karoserií, takže se celkový vzhled verze Mk.III již blížil klasickému obrněnému automobilu. Pancéřová korba z ocelových cementovaných plechů o tloušťce 10 mm chránila jak bojový prostor, tak motor, ale měla svislé stěny, což z hlediska balistické ochrany rozhodně nepředstavovalo nejlepší řešení. Tříčlenná osádka mohla k pozorování okolí používat dvě okénka v čelním a po jednom v bočních pancířích, všechna osazená sklopnými pancéřovými krytkami.

Na zádi se nalézaly vstupní dveře otevírané vpravo a nad nimi rozměrné okénko vybavené opět sklopnou pancéřovou krytkou. U Beaverette Mk.IV došlo ke změně tvaru předního pancíře bojového prostoru o tloušťce 12 mm, který se nově dělil na několik částí, což mělo zlepšit rozhled řidiče. Na levé straně bojového prostoru byla ve stropu otočně uchycena věžička z pancéřového plechu, která se vyskytovala v několika provedeních.

První se vyznačovalo pancéřovým stropem s odklápěcí přední částí, což zajišťovalo ventilaci malého bojového prostoru, zvláště při střelbě. Výzbroj tvořil kulomet BREN v jednoduché lafetě, pravděpodobně vzoru Stork. Druhá varianta byla sedmihranná, shora otevřená a svařená z ocelových plechů. Její výzbroj tvořily dva kulomety Vickers-Berthier. Třetí a nejkurióznější možnost představovala úprava letectva, které údajně určitý počet Beaverette Mk.III vyzbrojilo věžičkou z věžových stíhacích letounů Boulton Paul Defiant se čtyřmi kulomety ráže 7,7 mm.

K čemu by se hodily?

Obrněné automobily Beaverette, především Mk.I a Mk.II lze označit za improvizované konstrukce, které z hlediska standardního konfliktu počátku čtyřicátých let minulého století neměly valnou bojovou hodnotu. Avšak v situaci, kdy by jejich hlavní úloha spočívala v obraně vůči pěším výsadkům a motorizované pěchotě, mohly sehrát kladnou úlohu. Německé možnosti dopravy tanků na Britské ostrovy by byly v případě invaze asi jen omezené a výhodu by z tohoto úhlu pohledu jistě poskytoval i členitý terén jižní Anglie s úzkými komunikacemi, posetý kamennými zídkami, vegetací a živými ploty, nevhodný pro rozvinutí tankového útoku. Významnou roli sehrály Beaverette rovněž při výcviku osádek průzkumných vozidel a udržování morálky obyvatelstva v krizovém období. Z hlediska jak ochrany osádky, tak palebné síly se příliš nelišily od poměrně úspěšných vozidel řady BREN/Universal Carrier, přičemž provozní náklady Beaverette (ale bohužel i průchodnost v terénu) byly výrazně nižší.

  • Zdroj textu:

    2. světová duben 2014

  • Zdroj fotografií:

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Přemysl Otakar II. a jeho syn Václav zlepšili postavení Židů v českých zemích.

Historie

Jednu z největších podzemních prostor parku představuje i Gua Rusa neboli „jelení jeskyně“.

Cestování
Reklama

Zbrusu nový kráter na Marsu

Vesmír

V Grónsku mizí led přímo před očima

Věda

PzKpfw IV Ausf. H od instrukční divize Lehr v předvečer vylodění v Normandii

Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907