Lehký tank M3 Stuart: v rukou Američanů, Britů, Sovětů i Čechoslováků

Sériová výroba nového obrněnce, jehož konstrukce do značné míry refl ektovala evropské trendy, začala v březnu 1941. Oproti svému předchůdci získal silnější pancéřování a zdokonalený podvozek. Hlavní výzbroj tvořil (stejně jako v případě M2A4) 37mm kanón.

Stroj se vyráběl v řadě verzí, které poháněly jak benzínové, tak vznětové motory. M3 byl také prvním tankem americké výroby, jenž zasáhl do bojů druhé světové války. V polovině listopadu 1941 Američané dodali tyto obrněnce Britům, kteří je následně nasadili proti Rommelovým jednotkám v severní Africe. Stojí za připomenutí, že označení Stuart zavedli Angličané, kteří také jednotlivé verze označovali římskými číslicemi I–VI, zatímco v americké armádě se tyto varianty značily M3 až M5A1.

U Japonců i jugoslávských partyzánů

Za druhé světové války byl Stuart zařazen mimo jiné do výzbroje kanadské a novozélandské armády a v rámci zákona o půjčce a pronájmu poslali Američané 1576 kusů do SSSR. Tanky M5A1 1. čs. sam. obrněné brigády bojovaly po boku Spojenců na západní frontě.

Stuart M3

HMOTNOST: 12,428 t

DÉLKA: 4,54 m

ŠÍŘKA: 2,24 m

VÝŠKA: 2,30 m

PANCÉŘOVÁNÍ: 15–43 mm

VÝKON MOTORU: 210–250 kW*

MAX. RYCHLOST: 58 km/h

HLAVNÍ ZBRAŇ: kanón ráže 37 mm

DOJEZD: 100 km

* V závislosti na typu pohonné jednotky

Krátce po britské premiéře na severoafrickém válčišti se stuarty s nepřítelem střetly i na Filipínách. Dne 22. prosince 1941 se pětice M3 utkala se skupinou japonských lehkých tanků Typ 95 Ha-Gó. M3 představoval nejpočetněji zastoupený tank ve výzbroji námořní pěchoty v Tichomoří až do druhé poloviny roku 1943, kdy jej začal postupně nahrazovat střední tank M4 Sherman. Celkem 48 stuartů bylo v roce 1943 dodáno do Číny a také je známo, že blíže neurčené množství kořistních M3 zařadili do výzbroje své armády Japonci.

Pětasedmdesát kusů M3A1 a M3A3 odešlo z Velké Británie jugoslávské partyzánské armádě, přičemž je dostala do výzbroje 1. tanková brigáda zformovaná v červenci 1944 v italském Bari. Když partyzáni v listopadu téhož roku dobyli město Šibenik, zmocnili se velkého množství německých zbraní, z nichž část využili k přezbrojení několika tanků M3. Vznikla tak vozidla s německým 75mm protitankovým dělem PaK 40 nebo čtyřhlavňovým protiletadlovým 20mm kanónem Flakvierling 38. 

Nejlepší ze Stuartů 

Vyvrcholení vývojové řady představoval Stuart M5 a jeho modifikace M5A1. Označení M4 přitom bylo záměrně vypuštěno, aby nedocházelo k záměně se středním tankem M4 Sherman. Produkce verze M5 začala v dubnu 1942 a do prosince toho roku vzniklo více než 2 000 kusů. Do ukončení sériové výroby v roce 1944 bylo postaveno 6 810 exemplářů. S tloušťkou čelního pancíře 29 mm a kanónem ráže 37 mm převyšovaly sice v boji japonské obrněnce, ale na úspěšnou konfrontaci s německými tanky tyto parametry nestačily.

Stuart M5

OSÁDKA: 4 muži

HMOTNOST: 14,96 t

DÉLKA: 4,33 m

ŠÍŘKA: 2,47 m

VÝŠKA: 2,29 m

PANCÉŘOVÁNÍ: 13–51 mm

VÝKON MOTORU: 220 kW

MAX. RYCHLOST: 58 km/h

HLAVNÍ ZBRAŇ: 37mm kanón

DOJEZD: 160 km 

Bojový křest absolvoval Stuart M5 během amerického vylodění ve francouzské severní Africe v listopadu 1942. V převážně plochém pouštním terénu však relativně vysoká silueta vozidla usnadňovala práci nepřátelským protitankovým dělostřelcům a tankistům. Po vylodění na Sicílii v červenci 1943 již Spojenci na evropském válčišti tanky M5A1 využívali především k průzkumným úkolům.