Leopold I. Habsburský: Válečník a milovník umění

Vedl přelomové války s Francií a Osmanskou říší, vystupoval jako nejkatoličtější panovník a usiloval povýšit Vídeň na nejatraktivnější rezidenční město. Leopold I. (1640-1705) byl v každém ohledu barokním panovníkem.

Leopoldova cesta na trůn byla nečekaná a spletitá. Koruna byla určena pro staršího bratra Ferdinanda, zatímco Leopold měl nastoupit duchovní cestu. Osud tomu ale chtěl jinak. Po smrti bratra se stal Leopold následníkem trůnu v habsburské monarchii a po dlouhém vyjednávání získal také římský trůn. Jeho vláda byla provázena především válečnými zápasy s ludvíkovskou Francií a sebevědomými ambicemi Osmanů. Právě slavná bitva u Vídně roku 1683, která znamenala počátek oslabení turecké moci v Evropě a byla následována sérií porážek osmanského vojska, posunula habsburskou monarchii do čela evropské politky.

Leopold ale nebyl jen aktérem vojenských střetnutí. Plně v barokním duchu usiloval o rozkvět kultury a atraktivity vídeňského dvora. Za jeho vlády započala stavba zámku Schönbrunn a přístavba dalšího křídla v Hofburgu, zakládaly se univerzity a výzkumné společnosti. Sám Leopold byl nadaným skladatelem a hudebníkem, proto podporoval tyto aktivity přímo v Hofburgu. 

V osobním životě  však prožíval těžké chvíle. Svazek s Markétou Terezou Španělskou vyržel pouze sedm let a ještě kratší dobu trvalo manželství s Klaudií Felicitas Tyrolskou. Až třetí manželství s Eleonorou Magdalenou Falcko-Neuburskou přineslo stálé zázemí a dva následníky trůny, Josefa a Karla. Poslední žena se navíc aktivně zapojovala do politiky a vliv si podržela i po manželově smrti. Leopold zemřel roku 1705, kdy byl v plném proudu jeho poslední vojenský počin, válka o španělské dědictví.