Bell AH-1 Cobra: První bitevní helikoptéra likvidovala cíle ve Vietnamu

13.12.2015 - Roman Petz

První bitevní vrtulník na světě, Bell AH-1 Cobra, byl zkonstruován jako prostředek palebné podpory bez možnosti přepravovat mužstvo a stal se jedním z nejvýraznějších symbolů vietnamské války


Reklama

Jeho prototyp vzlétl 7. září 1965 a první sériové AH-1G byly do výzbroje americké armády zařazeny v červnu 1967. Ve Vietnamu se objevily ještě před ofenzivou Tet v roce 1968. Při pátrání a ničení nepřátelské pěchoty ukryté v džungli byly s úspěchem využívány dvojice vrtulníků označované „lovec a zabiják“. Nízko a pomalu letící pozorovací OH-6 vyhledával a označoval cíle, které rychlý a mohutně vyzbrojený AH-1G vzápětí ničil. V letech 1967–1973 bylo vyrobeno 1 116 kusů AH-1G, které ve Vietnamu nalétaly více než milion hodin. Kolem tří set strojů Američané v jihovýchodní Asii ztratili. 

Pro potřeby americké námořní pěchoty (USMC) byla vyvinuta první dvoumotorová verze označená AH-1J Sea Cobra. Také tyto stroje se na samém konci války dostaly do Vietnamu; od června do prosince 1972 operovaly z palub tří vrtulníkových nosičů a používaly se k narušování zásobování nepřítele po Ho Či Minově stezce. Stalo se standardem, že všechny další verze AH-1 určené pro USMC poháněly dva motory, zatímco všechny verze vyvinuté pro US ARMY zůstaly jednomotorové. AH-1 stavěné pro export byly v souladu s přáním zákazníka jak jednomotorové, tak dvoumotorové. 

AH-1Q představovala prozatímní verzi, která vznikla vyzbrojením modelu G osmi protitankovými řízenými střelami TOW. Definitivní protitankovou variantou byla AH-1S, jejíž rozlišovací znak představovala vzhůru směřující výstupní roura spalin, která znesnadňovala navedení protiletadlových střel s tepelným naváděním. Hlavní odlišností verzí AH-1E/ F je ploché zasklení pilotního prostoru a tříhlavňový rotační kanon ráže 20 mm v otočné věži pod přídí. Od dvoumotorové verze J byly odvozeny varianty AH-1T, AH-1W Super Cobra (obě vyzbrojené PTŘS TOW) a AH-1Z vybavená navíc čtyřlistým rotorem.


Technicko-taktická data AH-1W

Průměr nosného rotoru: 14,63 m
Délka trupu: 13,87 m
Celková výška: 4,32 m
Hmotnost prázdná: 4 627 kg
Max. vzletová hmotnost: 6 691 kg
Max. rychlost bez vnější výzbroje: 282 km/h
Dolet se standardním množstvím paliva: 635 km
Pohonná jednotka: 2 turbohřídelové motory General Electric T700-GE-401

Od Grenady po Irák

Během americké invaze na Grenadu (operace Urgent Fury v roce 1983) se zúčastnily bojů jak armádní jednomotorové stroje, tak AH-1T námořní pěchoty. Dva stroje z výzbroje USMC byly nad Grenadou sestřeleny a tři členové jejich posádek zahynuli. Kromě toho v roce 1983 vrtulníky Sea Cobra hlídkovaly v Libanonu zmítaném občanskou válkou. Jejich výzbroj tvořily protiletadlové řízené střely Sidewinder určené k ničení letounů sebevražedných fanatiků, kteří plánovali využít k útoku malé civilní stroje. AH-1T se také zúčastnily americko-íránských šarvátek koncem osmdesátých let, kdy potopily tři íránské hlídkové čluny za cenu ztráty jednoho vrtulníku.  

K intenzivnímu nasazení jak armádních, tak námořních AH-1 došlo během operace Pouštní bouře v roce 1991. Do boje se tehdy zapojilo 91 strojů AH-1W z výzbroje USMC a 140 kusů armádních AH-1. Operovaly z předsunutých pouštních základen, tři armádní AH-1 byly během konfliktu ztraceny. Námořní stroje provedly v Iráku 1 273 bojových letů, při nichž zničily 97 tanků a 104 ostatních obrněných vozidel bez jediné vlastní ztráty. V letech 1992–1993 se AH-1 zúčastnily operace Obnovená naděje v Somálsku, v následujícím roce se zapojily do vylodění na Haiti. V souvislosti s působením amerických AH-1 nad územím bývalé Jugoslávie stojí za pozornost jejich podíl na záchraně pilota USAF Scotta O´Graddyho, jehož F-16 byl v červnu 1995 sestřelen. 

V průběhu operace Irácká svoboda (2003) Američané v důsledku nebojových ztrát odepsali dva AH-1W. První stroj havaroval v písečné bouři a oba členové posádky zahynuli, v druhém případě je příčina nehody neznámá, oba členové posádky se zraněními přežili. Další AH-1W sice zasáhla irácká palba, jeho posádce se však podařilo s poškozeným vrtulníkem bezpečně přistát. Zatímco USMC v roce 2010 zařadila do výzbroje nové a výrazně modernizované AH-1Z, americká armáda v březnu 1999 vyřadila všechny AH-1 z aktivní služby. Část z nich byla převedena k americké lesní stráži, kde jsou využívány jako protipožární stroje. 

V íránských službách

Nejvýznamnějším zahraničním uživatelem typu se stal někdejší americký spojenec Írán. V letech 1974–1977 se uskutečnily dodávky celkem 202 strojů označovaných AH-1J International určených pro íránskou armádu. Oproti standardu dodávanému americké námořní pěchotě byly vybaveny výkonnějšími motory a dvaašedesát strojů navíc mohlo nést protitankové řízené střely TOW. Po pádu monarchie v roce 1979 zůstávala většina íránských AH-1 dosud v operační službě a když v následujícím roce vypukla válka se sousedním Irákem, zasáhly do boje především jako prostředek k ničení tanků a obrněné techniky. Součástí jejich výzbroje tvořily i řízené střely Maverick.  

Podle dostupných pramenů dosáhly íránské AH-1 také nejméně třinácti vzdušných vítězství v soubojích s iráckými vrtulníky. Podle dostupných pramenů zničily osm SA-342 Gazelle, čtyři Mi-25 Hind a jeden Sa-316 Alouette III při vlastní ztrátě deseti strojů. Dalších šest AH-1  sestřelily proudové stíhačky, z toho dva byly v roce 1988 napadeny v afghánsko-íránském pohraničí letouny MiG-23 sovětského letectva. Je pozoruhodné, že podle některých pramenů dosáhly íránské AH-1 také tří vzdušných vítězství nad dvěma iráckými nadzvukovými letouny MiG-21 a jedním Su-20. Uvádí se, že všem třem strojům se stala osudnou palba rotačního kanónu ráže 20 mm.

Také piloti izraelských bitevních vrtulníků si nemohou stěžovat na nedostatek adrenalinu při své práci. Letectvo židovského státu zařadilo v letech 1977–1985 do výzbroje nejméně 42 kusů AH-1Q schopných nést rakety TOW, které vznikly přestavbou strojů AH-1G z přebytků americké armády. V průběhu operační služby byly tyto stroje znovu modernizovány na standard AH-1S. Následovala dodávka šestatřiceti nově vyrobených AH-1E/F. První bojové vystoupení izraelských AH-1 proběhlo v květnu 1979, k jejich masivnímu nasazení došlo v roce 1982 za války v Libanonu, kde zničily desítky syrských obrněných vozidel včetně množství tehdy moderních tanků T-72. Spolupracovaly také při operacích na záchranu sestřelených pilotů.      

Cobry nad Šumavou

V době studené války se vrtulníky AH-1 americké armády poměrně často objevovaly nad československo-německou hranicí a v některých případech dokonce vnikly do našeho vzdušného prostoru. Přestože tehdejší sdělovací prostředky tyto aktivity nazývaly provokačními lety, nešlo vždy o úmysl. Alespoň v některých případech se zcela jistě jednalo o ztrátu orientace v důsledku poměrně nízké úrovně tehdejšího palubního navigačního vybavení – dnes všeobecně rozšířený systém GPS tehdy ještě nebyl k dispozici. Zvláště za nepříznivého počasí a v noci představovalo přesné určení polohy pro piloty na obou stranách hranice tvrdý oříšek.

V dubnu 1984 pronikl do československého vzdušného prostoru u Nýrska během provádění radiotechnického průzkumu americký AH-1S. Tento úsek hranice střežil 5. stíhací letecký pluk se základnou v Líních u Plzně, odkud vzlétla dvojice hotovostních letounů MiG-21. Stíhací stroje dostihly vrtulník letící ve výšce 300 m u Domažlic, pozemní velitelské stanoviště vydalo pokyn k jeho zničení. Vzhledem k tomu, že MiG-21 je (kvůli vysoké minimální rychlosti) krajně nevhodným prostředkem pro boj s vrtulníky, asi nikoho nepřekvapí, že AH-1S sestřelen nebyl. Jeho posádka – varována palbou – unikla přízemním letem zpět do Německa. 

Oba piloti hotovostních strojů pak měli co dělat, aby se při nízkém letu nad pohraničními horami vyhnuli střetu s terénem. Navíc jim později důrazně vytýkali, že narušitele nezničili a dokonce ani nepoškodili. Hrozbu jejich propuštění do zálohy a dalších sankcí zažehnal až zásah velitele 10. letecké armády, který naštěstí sdílel názor obou stíhačů, že MiG-21 nemá v boji s vrtulníkem v přízemní výšce prakticky žádnou naději na úspěch. Přímým důsledkem této události bylo převelení roje letounů L-39ZA na letiště v Líních. Od konce listopadu 1984 sloužily při plnění úkolů protivzdušné obrany při zákrocích proti vrtulníkům a dalším pomalu se pohybujícím cílům. 

Další neobvyklý incident se odehrál nad československo-německou hranicí 12. září 1985. V prostoru hory Poledník na Šumavě operovaly – každý na své straně hranice – AH-1S americké armády a Mi-24D československého letectva. Když přešel americký vrtulník do režimu visení, pokusila se posádka Mi-24 o totéž, ale její stroj se začal otáčet kolem svislé osy a současně ztrácel výšku rychlostí 3 m/s. Posádce se nepodařilo odvrátit pád a vrtulník se přímo před očima Američanů zřítil do lesa. Tříčlenná posádka přežila, jeden její člen utrpěl vážné zranění. Příčina neštěstí pravděpodobně spočívala v kombinace proudění na závětrné straně kopce a velké nadmořské výšky. (S rostoucí nadmořskou výškou výkony vrtulníků klesají.)

Útok československého L-39ZA na americký AH-1S, který se uskutečnil 28. září 1985 na hranici poblíž Kvildy, popisují různé prameny různě. Americký stroj s velkou pravděpodobností do československého vzdušného prostoru nevnikl, zatímco zasahující L-39 hranici směrem do Německa nejspíš přeletěl, aniž by si to jeho pilot uvědomil. Albatros zaútočil osmi neřízenými střelami S-5 ráže 57 mm, cíl pravděpodobně zasáhl, ale k explozi bojové hlavice rakety nedošlo. Dodnes není jasné, kdo (a zda vůbec) československému pilotovi vydal rozkaz k palbě. Ze zprávy ČTK zveřejněné 3. října 1985 vyplývá, že MZV ČSSR potvrdilo, že k narušení hranice americkým strojem nedošlo, ale současně přiznává výstražnou (!) střelbu československého letounu. K neúmyslně upřímnému prohlášení není třeba dalšího komentáře…

Dnes není bitevní vrtulník Cobra na našem nebi ničím mimořádným. Nedávno byl jeden demilitarizovaný AH-1 zapsán do civilního leteckého rejstříku České republiky a bývá pravidelně k vidění na leteckých dnech doma i v zahraničí. Létá v původním americkém kamuflážním schématu ozdoben nepřehlédnutelnou kresbou žraločí tlamy na přídi. 

Reklama

  • Zdroj textu:

    Válka REVUE květen 2013

  • Zdroj fotografií: archiv autora, wikipedia

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Karikatura zachycující cara Mikuláše II. a Theodora Roosevelta, který apeluje ve věci krutého zacházení s ruskými Židy. (ilustrace: Wikimedia Commons, Emil Flohri, CC0)

Historie

Skalňák andský je národním ptákem Peru. Tok je pro samce tohoto druhu tak náročný, že se nijak nepodílí na výchově potomstva. Všechnu energii totiž spotřebují na získání partnerky. (foto: Wikimedia Commons, Ricardo SánchezCC BY 2.0)

Příroda

Prokletí smrti

žena z Lemb | Royal Scottish Museum

Ačkoliv tzv. žena z Lemb vznikla již okolo roku 3500 př. n. l., archeologové ji objevili až v roce 1878 na Kypru. Podle legendy skončila každá rodina, která ji vlastnila, rozervána smrtí. Rod prvních majitelů zcela vymřel po šesti letech od získání sošky. Poté skulpturu koupil Ivor Menucci – a jeho příbuzné postihla zkáza za pouhé čtyři roky. Když si pak smrt začala přicházet i pro další vlastníky, padlo moudré rozhodnutí svěřit artefakt do sbírek Royal Scottish Museum. (foto: Wikimedia Commons, Héctor OchoaCC BY-SA 4.0)

Zajímavosti
Vesmír
Věda
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907