Wolverine, Hellcat a Jackson: Americký postrach nepřátelských tanků

14.08.2015 - Ivo Pejčoch

Americké pozemní síly za druhé světové války řešily otázku mobilní protitankové obrany, která by dokázala zastavit německé obrněnce. Výsledek představovaly početné série stíhačů tanků

<h3>Stíhač tanků M10 Wolverine</h3><p>Po nouzových úpravách různých vozidel vznikl <strong>M10</strong> postavený na podvozku <strong>středního tanku M4 Sherman</strong> s šesti pojezdovými koly zavěšenými po dvou na společné závěsy. Odpružení zajišťoval systém listových pružin. Povozek na každém boku doplňovalo hnací a napínací kolo a tři kladky. Korba byla svařena z rovných ocelových plátů a na tomto základě byla umístěna otočná věž s 76,2mm kanónem M7. K obraně měla osádka kromě trupového kulometu ještě velkorážový 12,7mm kulomet M2HB, instalovaný na vrchní části věže. Pohon zajišťoval naftový dvanáctiválec General Motors 6048.</p><p><strong>Sériová výroba začala v září 1942 a do konce měsíce vzniklo 105 kusů této zbraně.</strong> Produkce pokračovala vysokým tempem až do prosince roku 1943, celkem bylo smontováno 4 993 strojů. Základní verzi pak na lince nahradila modernější varianta M10A1, jejíž základ představoval tank M4A3 s motorem Ford GA. Do ledna 1944 bylo zkompletováno 1 413 stíhačů M10A1. <strong>Ve výzbroji jej měli mimo Američanů například též Britové, polské zahraniční jednotky, Svobodní Francouzi nebo Sověti.</strong></p>

Stíhač tanků M10 Wolverine

Po nouzových úpravách různých vozidel vznikl M10 postavený na podvozku středního tanku M4 Sherman s šesti pojezdovými koly zavěšenými po dvou na společné závěsy. Odpružení zajišťoval systém listových pružin. Povozek na každém boku doplňovalo hnací a napínací kolo a tři kladky. Korba byla svařena z rovných ocelových plátů a na tomto základě byla umístěna otočná věž s 76,2mm kanónem M7. K obraně měla osádka kromě trupového kulometu ještě velkorážový 12,7mm kulomet M2HB, instalovaný na vrchní části věže. Pohon zajišťoval naftový dvanáctiválec General Motors 6048.

Sériová výroba začala v září 1942 a do konce měsíce vzniklo 105 kusů této zbraně. Produkce pokračovala vysokým tempem až do prosince roku 1943, celkem bylo smontováno 4 993 strojů. Základní verzi pak na lince nahradila modernější varianta M10A1, jejíž základ představoval tank M4A3 s motorem Ford GA. Do ledna 1944 bylo zkompletováno 1 413 stíhačů M10A1. Ve výzbroji jej měli mimo Američanů například též Britové, polské zahraniční jednotky, Svobodní Francouzi nebo Sověti.

<h3>Stíhač tanků M18 Hellcat</h3><p>V dubnu 1942 pověřilo velení pozemních sil koncern General Motors vývojem nového stíhače tanků, který by reagoval na zkušenosti z dosavadního průběhu války. <strong>Podvozek byl řešen progresivně, k odpružení konstruktéři použili namísto dosavadních pružin systém torzních tyčí.</strong> Použili jen slabé pancéřování, hlavní ochranou stíhače měly být mimořádně vysoká rychlost, obratnost a dobrá průchodivost terénem. Stíhač poháněl řadový čtyřtaktní devítiválec Continental R-975-1. Výzbroj představoval 76mm kanón a 12,7mm kulomet M2HB na věži, osádku tvořilo pět mužů. </p><p>Sériová výroba se rozeběhla v červenci 1943, okamžitě po přijetí typu do výzbroje. Vozidla dostala v dubnu 1944 označení M18 a později se pro ně <strong>ujalo neoficiální bojové jméno Hellcat</strong>. Produkce běžela do října 1944 a vzešlo z ní celkem 2 507 vozidel. <strong>K prvnímu většímu nasazení těchto strojů došlo za invaze v Normandii.</strong> Potom se účastnily bojů na západní frontě a také v Itálii. V menší míře je Američané používali též v Tichomoří. </p>

Stíhač tanků M18 Hellcat

V dubnu 1942 pověřilo velení pozemních sil koncern General Motors vývojem nového stíhače tanků, který by reagoval na zkušenosti z dosavadního průběhu války. Podvozek byl řešen progresivně, k odpružení konstruktéři použili namísto dosavadních pružin systém torzních tyčí. Použili jen slabé pancéřování, hlavní ochranou stíhače měly být mimořádně vysoká rychlost, obratnost a dobrá průchodivost terénem. Stíhač poháněl řadový čtyřtaktní devítiválec Continental R-975-1. Výzbroj představoval 76mm kanón a 12,7mm kulomet M2HB na věži, osádku tvořilo pět mužů. 

Sériová výroba se rozeběhla v červenci 1943, okamžitě po přijetí typu do výzbroje. Vozidla dostala v dubnu 1944 označení M18 a později se pro ně ujalo neoficiální bojové jméno Hellcat. Produkce běžela do října 1944 a vzešlo z ní celkem 2 507 vozidel. K prvnímu většímu nasazení těchto strojů došlo za invaze v Normandii. Potom se účastnily bojů na západní frontě a také v Itálii. V menší míře je Američané používali též v Tichomoří. 

<h3>Stíhač tanků M36 Jackson</h3><p>V červenci 1944 přijala US Army do výzbroje stíhač M36 Jackson, který <strong>spočíval na podvozku převzatém ze středního tanku M4 Sherman</strong>. Pohonnou jednotkou byl benzinový dvouřadý osmiválec Ford GAA a osádku také v tomto případě tvořilo pět mužů. Hlavní zbraň představoval protitankový 90mm kanón M3. Celkový počet postavených M36 dosáhl 2 324 kusů, produkce skončila v roce 1945. Stíhače tanků byly organizovány v samostatných praporech a nasazeny zejména během bojů v Evropě po vylodění v Normandii. <strong>Americká armáda nasadila M36 ještě za bojů v Koreji a vyvezla jej do dalších zemí.</strong> Dokonce se ještě objevily za občanské války v Jugoslávii v 90. letech. </p>

Stíhač tanků M36 Jackson

V červenci 1944 přijala US Army do výzbroje stíhač M36 Jackson, který spočíval na podvozku převzatém ze středního tanku M4 Sherman. Pohonnou jednotkou byl benzinový dvouřadý osmiválec Ford GAA a osádku také v tomto případě tvořilo pět mužů. Hlavní zbraň představoval protitankový 90mm kanón M3. Celkový počet postavených M36 dosáhl 2 324 kusů, produkce skončila v roce 1945. Stíhače tanků byly organizovány v samostatných praporech a nasazeny zejména během bojů v Evropě po vylodění v Normandii. Americká armáda nasadila M36 ještě za bojů v Koreji a vyvezla jej do dalších zemí. Dokonce se ještě objevily za občanské války v Jugoslávii v 90. letech. 

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Dospělá samice skákavky pruhované (Salticus scenicus) z čeledi skákavkovití (Salticidae). (foto: Wikimedia Commons, Kaldari, CC0 1.0)

Věda

Kanadští kulometčíci během bitvy u Vimy, někteří důstojníci je trestali například jen za bláto na kalhotách. (foto: Wikimedia Commons, Library and Archives Canada, CC0)

Válka

Půlmetrový meteorit CNEOS 2014-01-08 je podle vědců nejstarším známým mezihvězdným návštěvníkem. V roce 2017 astronomové zaznamenali průlet objektu 'Oumuamua a o dva roky později průlet mezihvězdné komety 2I/Borisov

Vesmír
Revue
Zajímavosti

Lýdský král Kroisos ukazuje své pohádkové bohatství, autor Gaspar van den Hoecke (kolem 1630) (ilustrace: Wikimedia Commons, Národní muzeum ve Varšavě, CC0)

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907