Wolverine, Hellcat a Jackson: Americký postrach nepřátelských tanků

14.08.2015 - Ivo Pejčoch

Americké pozemní síly za druhé světové války řešily otázku mobilní protitankové obrany, která by dokázala zastavit německé obrněnce. Výsledek představovaly početné série stíhačů tanků

<h3>Stíhač tanků M10 Wolverine</h3><p>Po nouzových úpravách různých vozidel vznikl <strong>M10</strong> postavený na podvozku <strong>středního tanku M4 Sherman</strong> s šesti pojezdovými koly zavěšenými po dvou na společné závěsy. Odpružení zajišťoval systém listových pružin. Povozek na každém boku doplňovalo hnací a napínací kolo a tři kladky. Korba byla svařena z rovných ocelových plátů a na tomto základě byla umístěna otočná věž s 76,2mm kanónem M7. K obraně měla osádka kromě trupového kulometu ještě velkorážový 12,7mm kulomet M2HB, instalovaný na vrchní části věže. Pohon zajišťoval naftový dvanáctiválec General Motors 6048.</p><p><strong>Sériová výroba začala v září 1942 a do konce měsíce vzniklo 105 kusů této zbraně.</strong> Produkce pokračovala vysokým tempem až do prosince roku 1943, celkem bylo smontováno 4 993 strojů. Základní verzi pak na lince nahradila modernější varianta M10A1, jejíž základ představoval tank M4A3 s motorem Ford GA. Do ledna 1944 bylo zkompletováno 1 413 stíhačů M10A1. <strong>Ve výzbroji jej měli mimo Američanů například též Britové, polské zahraniční jednotky, Svobodní Francouzi nebo Sověti.</strong></p>

Stíhač tanků M10 Wolverine

Po nouzových úpravách různých vozidel vznikl M10 postavený na podvozku středního tanku M4 Sherman s šesti pojezdovými koly zavěšenými po dvou na společné závěsy. Odpružení zajišťoval systém listových pružin. Povozek na každém boku doplňovalo hnací a napínací kolo a tři kladky. Korba byla svařena z rovných ocelových plátů a na tomto základě byla umístěna otočná věž s 76,2mm kanónem M7. K obraně měla osádka kromě trupového kulometu ještě velkorážový 12,7mm kulomet M2HB, instalovaný na vrchní části věže. Pohon zajišťoval naftový dvanáctiválec General Motors 6048.

Sériová výroba začala v září 1942 a do konce měsíce vzniklo 105 kusů této zbraně. Produkce pokračovala vysokým tempem až do prosince roku 1943, celkem bylo smontováno 4 993 strojů. Základní verzi pak na lince nahradila modernější varianta M10A1, jejíž základ představoval tank M4A3 s motorem Ford GA. Do ledna 1944 bylo zkompletováno 1 413 stíhačů M10A1. Ve výzbroji jej měli mimo Američanů například též Britové, polské zahraniční jednotky, Svobodní Francouzi nebo Sověti.

<h3>Stíhač tanků M18 Hellcat</h3><p>V dubnu 1942 pověřilo velení pozemních sil koncern General Motors vývojem nového stíhače tanků, který by reagoval na zkušenosti z dosavadního průběhu války. <strong>Podvozek byl řešen progresivně, k odpružení konstruktéři použili namísto dosavadních pružin systém torzních tyčí.</strong> Použili jen slabé pancéřování, hlavní ochranou stíhače měly být mimořádně vysoká rychlost, obratnost a dobrá průchodivost terénem. Stíhač poháněl řadový čtyřtaktní devítiválec Continental R-975-1. Výzbroj představoval 76mm kanón a 12,7mm kulomet M2HB na věži, osádku tvořilo pět mužů. </p><p>Sériová výroba se rozeběhla v červenci 1943, okamžitě po přijetí typu do výzbroje. Vozidla dostala v dubnu 1944 označení M18 a později se pro ně <strong>ujalo neoficiální bojové jméno Hellcat</strong>. Produkce běžela do října 1944 a vzešlo z ní celkem 2 507 vozidel. <strong>K prvnímu většímu nasazení těchto strojů došlo za invaze v Normandii.</strong> Potom se účastnily bojů na západní frontě a také v Itálii. V menší míře je Američané používali též v Tichomoří. </p>

Stíhač tanků M18 Hellcat

V dubnu 1942 pověřilo velení pozemních sil koncern General Motors vývojem nového stíhače tanků, který by reagoval na zkušenosti z dosavadního průběhu války. Podvozek byl řešen progresivně, k odpružení konstruktéři použili namísto dosavadních pružin systém torzních tyčí. Použili jen slabé pancéřování, hlavní ochranou stíhače měly být mimořádně vysoká rychlost, obratnost a dobrá průchodivost terénem. Stíhač poháněl řadový čtyřtaktní devítiválec Continental R-975-1. Výzbroj představoval 76mm kanón a 12,7mm kulomet M2HB na věži, osádku tvořilo pět mužů. 

Sériová výroba se rozeběhla v červenci 1943, okamžitě po přijetí typu do výzbroje. Vozidla dostala v dubnu 1944 označení M18 a později se pro ně ujalo neoficiální bojové jméno Hellcat. Produkce běžela do října 1944 a vzešlo z ní celkem 2 507 vozidel. K prvnímu většímu nasazení těchto strojů došlo za invaze v Normandii. Potom se účastnily bojů na západní frontě a také v Itálii. V menší míře je Američané používali též v Tichomoří. 

<h3>Stíhač tanků M36 Jackson</h3><p>V červenci 1944 přijala US Army do výzbroje stíhač M36 Jackson, který <strong>spočíval na podvozku převzatém ze středního tanku M4 Sherman</strong>. Pohonnou jednotkou byl benzinový dvouřadý osmiválec Ford GAA a osádku také v tomto případě tvořilo pět mužů. Hlavní zbraň představoval protitankový 90mm kanón M3. Celkový počet postavených M36 dosáhl 2 324 kusů, produkce skončila v roce 1945. Stíhače tanků byly organizovány v samostatných praporech a nasazeny zejména během bojů v Evropě po vylodění v Normandii. <strong>Americká armáda nasadila M36 ještě za bojů v Koreji a vyvezla jej do dalších zemí.</strong> Dokonce se ještě objevily za občanské války v Jugoslávii v 90. letech. </p>

Stíhač tanků M36 Jackson

V červenci 1944 přijala US Army do výzbroje stíhač M36 Jackson, který spočíval na podvozku převzatém ze středního tanku M4 Sherman. Pohonnou jednotkou byl benzinový dvouřadý osmiválec Ford GAA a osádku také v tomto případě tvořilo pět mužů. Hlavní zbraň představoval protitankový 90mm kanón M3. Celkový počet postavených M36 dosáhl 2 324 kusů, produkce skončila v roce 1945. Stíhače tanků byly organizovány v samostatných praporech a nasazeny zejména během bojů v Evropě po vylodění v Normandii. Americká armáda nasadila M36 ještě za bojů v Koreji a vyvezla jej do dalších zemí. Dokonce se ještě objevily za občanské války v Jugoslávii v 90. letech. 




Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Historie

Hackeři ovládají mnoho důmyslných způsobů, jak se dostat k vašim citlivým údajům.

Zajímavosti

Do největší floridské zoo zavítala tento týden veterinární zubařka Jamie Berningová. Do jejího zubařského křesla zde během tří dnů usedla (či spíše ulehla) pestrá směsice zvířecích obyvatel. Doktorka Berningová se zde v rámci „týdne zubů“ podívala na zoubek gorilímu samci, lvici, šimpanzovi, tapírovi, vydře nebo třeba hrabáči kapskému.

Revue

S velkými pelagornitidy se další ptáci Antarktidy období eocénu nemohli vůbec měřit

Věda

Tato kreveta harlekýn by podle některý zoologové měla být samostatným druhem Hymenocera elegans, který je jasně rozlišitelný podle modrých okrajů skvrn.

Příroda

Cesta mezihvězdného poutníka Sluneční soustavou.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907