Maďarský židovský festival: Když Židé tancují

V České republice zná málokdo židovskou kulturu nebo třeba jen kuchyni. A to se nejedná o žádné macesy máčené panenskou krví, ale třeba o vypečenou kachničku či tradiční kávovo-ořechový medovník. Není ani mnoho příležitostí, kde se s židovskou kulturou setkat. To může navozovat dojem, že je záhadná, ponurá, utajovaná až fosilní. Tuto představu rozpouští velmi příjemným způsobem budapešťský festival. Ve chvíli, kdy stovky lidí tleskají a bezstarostně prozpěvují do bujarých rytmů Klezmeru (židovská kapela), stěží někdo může nabýt dojmu, že židovská kultura je něco cizího a nepochopitelného. Málokdo si ještě představí Žida jako mystického asketu, když odchází nekřesťansky přejezen a vínem napojen z hospody, kde vaří židovská jídla. A košer, tedy čistá, je v Budapešti pouze jedna restaurace – Hanna. Stejně tak po nahlédnutí do židovských knihoven se v málokom udrží předsudek, že Židům jde jen o peníze, ačkoliv právě vzdělání je smysluplná investice. Snad právě k tomu má vést otevření vůči jiným kulturám a tedy lidem – zažít je a utvořit si vlastní názor.

A zřejmě se ten nápad lidem líbí, loňský rok totiž festival hostil více než sto tisíc návštěvníků. Cílem letošního ročníku bylo seznámit i mladší generaci se židovskou kulturou, která je v Maďarsku mnohem otevřenější, než je tomu u nás. Nikdo se vás při vstupu do synagog neptá, jakého jste vyznání, natož jste-li členem židovské obce. Stačí projít běžnou bezpečnostní kontrolou při vstupu, a to i přes svátky, kdy česká židovská komunita návštěvy nevítá.