Malý, ale smrtonosný Goliáš

Vývoj tohoto vozítka začal již po obsazení Francie v roce 1940, kdy se německá armáda mohla inspirovat mnoha zajímavými ukořistěnými francouzskými vojenskými vozidly. K tomu vůbec nejzajímavějšímu, patřilo i pásové vozidlo, jež zkonstruoval Alfonse Kégresse jako prostředek pro ničení překážek na bojišti. Označovalo se jako Engin K a ovládalo se dálkově prostřednictvím kabelu. 

Původně výrobce do stroje umístil dva elektromotory, ale požději byly nahrazeny spalovacími. Nosič měl unést 50 kg výbušnin a přední pancíř odolat pěchotním zbraním. Celková výroba nosičů náloží Goliath činila něco kolem 7 500 kusů. Bojové nasazení pokračovalo až do konce války, ve větším měřítku k němu došlo mj. při obraně proti vylodění spojenců u Anzia a v Normandii, asi vůbec nejvíce se však „Goliáše“ uplatnily při potlačování povstání ve Varšavě, kde ničily hlavně barikády. Při kapitulaci Německa bylo ve službě kolem 2 500 kusů, tj. asi třetina vyrobeného počtu. Dálkově ovládané nosiče Goliath neměly na průběh války takřka žádný vliv, což ale nic nemění na faktu, že šlo o velmi pokrokovou zbraň, která tak trochu „dláždila cestu“ pro dnešní vojenské roboty.

Více o podivuhodném vozidle se můžete dočíst v říjnovém vydání časopisu Zbraně z roku 2013.