Máme v genomu cizince. Jsou tam geny cizího původu

17.03.2015 - Stanislav Mihulka

Výzkum genomů octomilek, hlístic a primátů ukazuje, že v genomu živočichů se ukrývají stovky genů bakterií, prvoků, virů nebo hub


Reklama

Už dlouho víme, že se mezi organismy různých druhů, které žijí na jednom místě, může šířit DNA horizontální přenosem genů. Skvěle to funguje třeba mezi různými bakteriemi, které dovedou příjímat DNA z okolí, navzájem si ji vyměňovat a také ji mezi bakteriemi přenášejí viry. Právě horizontálním přenosem genů se mezi bakteriemi šíří rezistence vůči antibiotikům. Tu a tam jsme horizontální přenos objevili i mezi eukaryoty, třeba mezi parazitickými rostlinami a jejich hostiteli, něco málo i u lidí.

Nová studie z Cambridge ale přichází s překvapivým zjištěním, že horizontální přenos je vlastně úplně běžný. Ve skutečnosti prý mají živočichové, samozřejmě včetně nás, své genomy plné aktivních genů cizího původu. Nemluvíme přitom o jednotlivých případech, ale o celých desítkách až stovkách takových cizinců v genomu.

Vědci prostudovali genomy 12 druhů octomilek, 4 druhů hlístic a 10 druhů primátů, včetně člověka, a potvrdili, že 17 lidských genů, které až doposud podezřívali z cizího původu, vskutku cizí jsou. A přidali k nim ještě 128 dalších genů, o kterých se to zatím nevědělo. A odkud tyhle cizí geny máme? Nejvíc jich pochází od bakterií a rozmanitých prvoků. Hodně cizích genů má původ mezi viry a některé také pocházejí od hub. Většina těchto genů dorazila díky horizontálnímu přenosu do našich předků už velice dávno, během evoluce obratlovců v prvohorách a druhohorách. Jak se zdá, příroda miluje genetické modifikace.

  • Zdroj textu:

    BioMed Central, Genome Biology

  • Zdroj fotografií: san-neechan / deviantart

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Dávný Mars před 4 miliardami let mohla z části pokrývat voda

Vesmír

Robotický koala vylepšený koalí močí a trusem pátrá po tom, zda mají krávy sklony ušlapat koaly, když se ocitnou na zemi.

Věda

Vědci dlouho předpokládali, že humři necítí bolest, protože nemají skutečný mozek. Pozdější výzkum ale ukázal, že korýši na poškození tkáně reagují fyzicky i hormonálně, tudíž bolest pravděpodobně cítí.

Příroda

V roce 1923 zvítězil italský jezdec Ugo Sivocci s vozem Alfa Romeo v legendárním závodě Targa Florio. 

Zajímavosti

Petriho miska se štetičkovcem Penicillium chrysogenum, z něhož byl poprvé izolován penicilin.

Věda

Pro meč až do Francie

Anna Boleynová (1501–1536)

Anna Boleynová neměla na muže zrovna štěstí. A coby druhá manželka Jindřicha VIII. si zrovna nepolepšila. Rodit mužské potomky se jí pohříchu nedařilo. Na první pokus přivedla na svět „jen“ budoucí královnu Alžbětu I., poté následovaly tři potraty. V té době asi nebyla ta nejpříjemnější společnice. Navíc nepřátel měla vždy víc než dost. Nařčení z toho, že je králi nevěrná a za jeho zády kuje pikle, na sebe nenechalo dlouho čekat. Nebo se Jindřich prostě jen zakoukal do Jany Seymourové a potřeboval jí udělat po svém boku místo? V roce 1536 je Anna obviněna z velezrady (a pro jistotu také z cizoložství, incestu a čarodějnictví) a putuje do vězení v Toweru.

Dál už je to prosté. Jako čarodějnice by měla správně být upálena na hranici, ale to si její bývalý manžel nepřeje. Dokonce vyslyší její poněkud neobvyklou prosbu, a to aby byla sťata mečem. V Anglii se tehdy bez výjimky popravuje sekyrou. Jindřich VIII. milostivě odloží výkon o celé dva dny, než z Calais dorazí mistr dlouhého meče. Samotný průběh je překvapující. Dalo by se čekat, že Anna řekne králi v poslední chvíli něco peprného. Proto se tu také tísní davy. Místo toho ale vyzve všechny přihlížející, aby se s ní naposledy pomodlili. A pak už se jde na věc. Lidé tehdy odcházejí z popravy rozčarováni: ta překrásná a do poslední chvíle pokorná světice měla být nehodnou čarodějnicí? Něco tu evidentně nesedí…

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907