Reklama


Mauricius, kráska v Indickém oceánu

16.10.2014 - Martin Nekola

Víte, co má společného blboun nejapný, ovoce liči a zřejmě nejdražší známka na světě? To vše souvisí s Mauriciem, rajským ostrovem u východních břehů Afriky


Reklama

Pokud se vydáte na východ od madagaskarského království lemurů, narazíte zhruba po osmi stech kilometrech na souostroví Maskarény, lákající především blízkými „dvojčaty“ – ostrovy Réunion a Mauricius. Oba přitom platí za synonymum ideální destinace pro exotickou dovolenou. Druhý jmenovaný představuje ráj uprostřed Indického oceánu s příjemnými 64 kilometry na délku a 47 kilometry na šířku a s počtem obyvatel odpovídajícím Praze. Není ani příliš velký, aby vám každý výlet trval půl dne, ani moc malý, abyste vykročili z jednoho konce a po pár krocích už měli na dohled pláž a širý oceán na opačné straně.

Návštěvníci Mauricia se nemusejí jen líně povalovat pod palmami na plážích s bělostným pískem (ačkoliv jich tu samozřejmě najdete spoustu), ale mají na výběr z pestré palety vyžití. Ostrov nabízí městský ruch, kulturní památky, přírodní krásy, kouzlo podmořského světa i možnost poznat zajímavou směsici obyvatel – Evropanů, Asiatů, Indů či Kreolů. Navíc tu panuje obdivuhodná harmonie mezi křesťany, muslimy a hinduisty.

Pod ochranou korálového útesu

Ostrov z velké části obepíná korálový útes, o nějž se tříští divoké vlny. Příbřežní moře je ovšem klidné, průzračné a plné života. Milovníci slunce, kteří si užívají na pláži, tak nemusejí mít strach vydat se kousek dál od břehu třeba na kánoi či šlapadle.

Máte-li mlsný jazyk, rozhodně nebudete trpět: pulty trhovců se prohýbají pod náporem ryb, chobotnic, krabů a mušlí – stačí si jen vybrat. Určitě nevynechejte lahodnou rybu vindaye, která se dá připravit téměř s čímkoliv, nejlépe na kari. Jako digestiv nelze než doporučit bílý rum, vyhledávanou místní specialitu.

Až vám pak po odpočinku na lehátku vytráví, vydejte se na výlet. Půjčeným autem můžete ostrov objet za pár hodin, přičemž zajímavých zastávek se naskýtá víc než dost. U každé turisticky „profláknuté“ destinace se ovšem připravte na stánky se suvenýry a mnohdy neodbytnými prodejci. Asi vás překvapí množství cetek s vyobrazením podivného opeřence dodo: jedná se o populárního blbouna nejapného, přičemž jeho vědecký název zní dronte mauricijský. Nelétavý pták, jehož vyobrazení najdete i na státním znaku, se jeví jako národní poklad a živočich typický pro zdejší končiny. V místní džungli ho však rozhodně nenajdete – vyhynul totiž už kolem roku 1680 vinou Nizozemců. Jeho maso bylo tuhé a mělo trpkou pachuť, proto nevěřte dosud převládajícímu tvrzení, že si jej oranžští námořníci často rožnili jako kuře. Pojídali spíše jeho vejce, přičemž lesy, které opeřenec obýval, plundrovali především kvůli vzácným dřevinám. Dnes máme k dispozici jen pár koster, malby a sošky; místním obyvatelům pak zbyla hrdost na neobvyklého maskota.

Město plné života

Vyrazit můžete třeba do hlavního města Port Louis na severozápadě ostrova. Připravte se ovšem na přelidněný pulzující přístav s ucpanými silnicemi. Za zhlédnutí stojí historická radnice z roku 1738, vůbec nejstarší zdejší koloniální budova. A až se nabažíte kreolské architektury, voňavých trhů a městského bzukotu, můžete vyrazit obdivovat úchvatné přírodní scenérie.

Uprostřed ostrova objevíte posvátné jezero hindů Ganga Talao, kde místní rodiny pořádají pikniky, modlí se a vzdávají hold předkům. Dávejte pozor, abyste nenechali cennosti nebo třeba pytlík s obědem bez dozoru – v korunách okolních stromů se totiž potuluje hned několik druhů nenechavých opic. Zajeďte si také k sopečnému kráteru Trou aux Cerfs, jehož stáří se odhaduje na více než sedm set tisíc let, k téměř sto metrů vysokým vodopádům Chamarel a do nedaleké „země sedmi barev“: jedná se o unikátní přírodní památku v podobě kopečků či spíše hald sopečné půdy, které působivě mění odstíny v závislosti na denní době.

Mauricijská krajina je neuvěřitelně různorodá: kopce s hustými lesy, palmy, kaktusy či orchideje střídají třtinové, ananasové i banánové plantáže a především háje majestátních patnáctimetrových stromů s botanickým názvem dvouslivák lahodný. Že vám to nic neříká? A co takhle peckovité plody, které v bohatých trsech obsypávají jeho větve? Sloupnete-li tenkou červenou kůru, pochutnáte si na lahodném liči – v našich končinách jde o vzácnost, ale na Mauriciu ho můžete spořádat třeba kila.

Zaplavat si s delfíny

Ale ani fauna se nenechá zahanbit – třeba když si vyhradíte odpoledne na návštěvu národního parku Casela. Můžete se procházet v blízkosti obrovitých želv či pštrosů a s průvodcem se vydat i do výběhu malých lvů. Koťátka jsou to přívětivá, hravá, ale pokud se jim zalíbí některá část vašeho oděvu, není snadné je zabavit něčím jiným (autor a jeho pravá teniska by mohli vyprávět).

Všude na pobřeží pak láká nabídka výletů na člunech a katamaránech do hlubokých vln. Lodě vás zavezou do míst, kde můžete pozorovat delfíny nebo si s nimi i zaplavat. Tito inteligentní mořští savci však zrovna nejásají nadšením, když jejich oblíbené zátoky neustále okupují lodě a dotěrní turisté se šnorchly a podvodními foťáky. Na hladině vám zpravidla předvedou pár propagačních „cákacích“ efektů zadní ploutví a pak zase zmizí do svého podmořského klidu.

Pro vytříbené fajnšmekry toužící po svatbě nabízí Mauricius ideální podmínky pro netradiční obřad. Žádný stres s výzdobou a seznamem hostů – jen exotika, moře a zamilovaná dvojice. Všechno ostatní je zařízeno, přičemž nepotřebujete ani českého konzulárního úředníka jako ve většině zemí světa. Po ověření příslušných dokumentů vás prostě v angličtině oddá pracovník místního úřadu.

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Avalon

Kde: Britské ostrovy
První zmínka: 12. století

Bájný ostrov, na němž měl král Artuš najít svůj poslední odpočinek, získal své jméno po jablku. Poprvé se o něm zmiňuje anglický kněz Geoffrey of Monmouth ve svých latinských Dějinách britských králů, které dopsal někdy kolem roku 1136. 

Koncem 12. století oznámili mniši ze starobylého kláštera v Glastonbury, že objevili ostatky krále Artuše i královny. To by znamenalo, že se bájný Avalon nacházel právě zde. Toto zjištění vůbec není přitažené za vlasy − Glastonbury se skutečně nacházelo na ostrově uprostřed bažin a ve staré velštině se mu skutečně říkalo Ynys Afallach, tedy Ostrov jablek.

Zbožní obyvatelé prý tehdy v hloubce 5 m našli rakev s latinským nápisem: „Zde leží slavný král Artuš na ostrově Avalon.“ Uvnitř měly ležet kostry muže a ženy.

Ostatky byly později s velkou slávou a za přítomnosti krále Edwarda I. znovu pohřbeny a až do dob reformace jim byla projevována mimořádná úcta.

Vše do sebe krásně zapadá, dnešní historici jsou ale skeptičtí. Tehdejší mniši podle nich mohli fascinující nález zinscenovat, aby ekonomicky pomohli svému klášteru, který krátce předtím vyhořel.

Zajímavosti
Revue

Nesmírně rozpálený plynný obr KELT-9b je velice blízko své hvězdě

Vesmír

Brněnští Němci vítají 15. března 1939 německou armádu. Také Jan Svoboda měl k okupantům velmi blízko

Válka

Blízko vstupu do parku se tyčí i 150 metrů vysoká Babylonská věž (foto: Shutterstock)

 

Příroda

Celý proces probíhal za přítomnosti kněze s hlavou Anubise, boha zemřelých, pohřebišť a mumifikace, který byl nejčastěji zpodobňován jako šakal

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907