McDonnell Douglas F/A-18 Hornet: Univerzální stíhačka pro US Navy

13.10.2015 - Redakce Válka Revue

Univerzální stíhačky F-18 se mimo jiné účastnily války v Zálivu, kde se dvěma pilotům podařilo sestřelit dva nepřátelské MiG-21


Reklama

Americké námořnictvo se začalo v 70. letech pomalu rozhlížet po novém letounu, jenž by nahradil stárnoucí stíhací stroje A-7 Corsair II. Vedle toho velení US NAVY volalo po provozně nenákladném letadlu, které by v operační službě působilo vedle F-14 Tomcat.

Univerzální stíhačka

Zároveň se stávala stále aktuálnější potřeba najít nový typ za F-4 Phantom II. I když původně bylo plánováno vyvíjet dva rozdílné projekty, nakonec došlo k jejich sloučení, což má také následek v atypickém označení nového letounu F/A-18, které odkazuje na jeho univerzální charakter. Hornet (sršeň) byl od samého začátku koncipován jako víceúčelový stíhací letoun, jenž má být schopen provozu na letadlové lodi v jakémkoli počasí a který bude plnit úlohy jak stíhacího, tak útočného stroje.

Z konstrukčního hlediska je F/A-18 středoplošník s křídlem, jež má šípovitost jen na náběžné hraně. Na koncích křídla se nacházejí lišty pro upevnění protiletadlových řízených střel. Dvě velké svislé ocasní plochy, jež nalezneme mezi křídlem a vodorovnými plochami, jsou ve vertikální podobě vyoseny do tvaru písmene V.

Prototyp vzlétl k premiérovému letu 18. listopadu 1978 a po následných úspěšných zkouškách začaly od května 1980 první exempláře přicházet do výzbroje námořnictva a námořní pěchoty. Oficiálně se první jednotky vyzbrojené F/A-18 staly operační v roce 1983. Poté, co letecká továrna McDonnel dodala první sérii F/A-18 A o 371 kusech, přešlo se na výrobu vylepšené verze F/A-18 C s datovou sběrnicí spřaženou s malými počítači, což nahradilo jeden velký počítač. Kromě toho tato vylepšená modifikace disponovala modernější vystřelovací sedačkou.

Bojový křest si „ef-á-osmnáctky“ zažily v roce 1986 nad Libyí, kdy americké letectvo bombardovalo vojenské základny a letiště v Tripolisu a Benghází v odvetu za bombový útok v Berlíně. O pět let později se stroje účastnily války v Zálivu, kde se dvěma pilotům podařilo sestřelit dva nepřátelské MiG-21. Na tomto bojišti také hornety prokázaly svou mimořádnou odolnost. Jedno letadlo dostalo zásah do obou motorů a i s tímto fatálním poškozením dokázalo doletět na 201 km vzdálenou základnu. Tam je mechanici opravili a za několik dní už s ním pilot opět létal.

Vylepšený sršeň

Vývoj hornetů se ale nezastavil. V 90. letech začali konstruktéři pracovat na vylepšené verzi, která však ve finále znamenala prakticky nový design. Stroj s názvem F/A-18 E Superhornet má o téměř 90 cm delší trup a plochu křídel zvětšenou o 25 %. „Super sršeň“ má nahradit starší F/A-18 u amerického námořnictva, dvoumístná varianta F/A-18F Super Hornet vstoupila do výzbroje za F-14 Tomcat, jež byly vyřazeny v roce 2006.

USA nejsou jediným uživatelem tohoto povedeného letounu. Kromě US NAVY a USMC se F/-18 nacházejí ve výzbroji kanadského, australského, finského, kuvajtského, malajského, španělského a švýcarského letectva. „Sršeň“ se také pravidelně objevuje v amerických akčních filmech, jako například Den nezávislosti či Godzilla. Celkem se ho vyrobilo 1 480 kusů. 

Reklama

  • Zdroj textu:

    Válka REVUE Speciál, Svět proudových letadel

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Karikatura zachycující cara Mikuláše II. a Theodora Roosevelta, který apeluje ve věci krutého zacházení s ruskými Židy. (ilustrace: Wikimedia Commons, Emil Flohri, CC0)

Historie

Skalňák andský je národním ptákem Peru. Tok je pro samce tohoto druhu tak náročný, že se nijak nepodílí na výchově potomstva. Všechnu energii totiž spotřebují na získání partnerky. (foto: Wikimedia Commons, Ricardo SánchezCC BY 2.0)

Příroda

Prokletí smrti

žena z Lemb | Royal Scottish Museum

Ačkoliv tzv. žena z Lemb vznikla již okolo roku 3500 př. n. l., archeologové ji objevili až v roce 1878 na Kypru. Podle legendy skončila každá rodina, která ji vlastnila, rozervána smrtí. Rod prvních majitelů zcela vymřel po šesti letech od získání sošky. Poté skulpturu koupil Ivor Menucci – a jeho příbuzné postihla zkáza za pouhé čtyři roky. Když si pak smrt začala přicházet i pro další vlastníky, padlo moudré rozhodnutí svěřit artefakt do sbírek Royal Scottish Museum. (foto: Wikimedia Commons, Héctor OchoaCC BY-SA 4.0)

Zajímavosti
Vesmír
Věda
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907