Megalodon: Přežil největší postrach moří dodnes?

15.09.2015 - Vladimír Socha

Obří žralok megalodon patřil mezi nejděsivější predátory mořských hlubin. Většina vědců se domnívá, že vyhynul před více než milionem let. Je však možné, že někde přežívá dodnes?


Reklama

Když televizní stanice Discovery Channel odvysílala jeden z dílů populární série Shark Week věnované žralokům, strhl se pořádný poprask. Program běží už úctyhodných 26 let, přičemž staví na vědeckém přístupu a ověřených faktech. Tvrzení, že se v hlubinách oceánu podařilo objevit údajně vyhynulé monstrum – legendárního megalodona – proto vyvolalo úplné pozdvižení. Zmíněný živočich vzrušuje naši fantazii i 1,5 milionu let poté, co zmizel z vrcholu potravního řetězce.

Televizním pořadem prováděli zkušení oceánologové a vědecké kapacity. A tak odborný svět nejdříve zatajil dech – a pak naštvaně zaťal zuby. Ukázalo se totiž, že celý „seriózní dokument“ je ve skutečnosti hrané drama a známé specialisty v něm představují málo známí herci. Film prostě umně dovedl k dokonalosti myšlenku „co kdyby“. Jeho autoři sice avizovali, že se jedná o podvrh, jenže tak učinili pouze v několika vteřinách v závěru vysílání. Negativní reakce „podvedených“ vědců v tisku byly silné, ale diváci, kteří hru nakonec prokoukli, neskrývali nadšení. A to jen potvrzuje, že zájem o hrozivého predátora stále přetrvává.

Záhadné zmizení

Zuby megalodonů nacházeli archeologové takřka po celém světě, a to datované do velmi širokého časového rozmezí. Poprvé se zmínění superpredátoři objevili na Zemi v tzv. oligocénu, asi před 28 miliony let. Tehdy se naši předkové ještě proháněli ve větvích stromů a podobali se dnešním opicím Starého světa.

Poslední prokazatelné zkameněliny megalodonů pak pocházejí z vrstev starých asi 1,5 milionu let, tedy již z éry člověka vzpřímeného. Příčinu vyhynutí těchto masivních paryb, jež si po tak dlouhou dobu udržely pozici dominantního predátora mořských ekosystémů, je těžké určit; nejspíše však souvisela s výkyvy teplot oceánských vod.

Naše planeta se zhruba posledních 15 milionů let prokazatelně stabilně ochlazovala, přičemž nejdrastičtěji se v tomto ohledu projevily ledové doby ve čtvrtohorách, kdy hladina oceánů poklesla a snížila se jejich teplota. A právě zmíněné náročné období zřejmě megalodoni – přizpůsobení lovu bohaté kořisti v teplých vodách – nepřežili. Největší problém pak pro ně možná nepředstavoval nedostatek potravy a horší fyzikální podmínky, ale spíše zánik vhodných „žraločích jeslí“, tedy míst k líhnutí a bezpečnému vývoji mláďat. Přesto jim mohl drastický úbytek velkých kytovců, kteří tvořili převážnou část jejich jídelníčku, značně zkomplikovat život.

Největší z největších

Populární literatura a média rozměry megalodonů někdy zveličují. Přesto zůstává nezpochybnitelným faktem, že tento žralok překonával velikostí téměř vše, co známe ze současné přírody. Mohlo jít dokonce o jednoho z největších živočichů, jaký se kdy na Zemi objevil, a to hned po některých kytovcích a sauropodních dinosaurech.

Novorozený megalodon měřil asi 2–4 m a brzy byl schopen samostatně lovit velké vodní savce a ryby. Rozměry největších dospělých jedinců přesahovaly 16 m a jejich hmotnost odhadujeme na téměř 50 t, tedy zhruba ekvivalent deseti slonů afrických. Sedmnáctimetrový megalodon by pak vážil o dalších 10 tun více, a pokud by gigantický mořský živočich měřil 20 m, jednalo by se dokonce o více než 100 t! Zmíněné cifry přitom převyšují odhady pro největší známé dinosaury a blíží se údajům, jež se udávají u některých plejtvákovitých velryb – plejtvák obrovský dosahuje maximální hmotnosti asi 190 t, obvykle však váží mnohem méně.

Je tam ještě?

A na závěr ona dráždivá otázka: Mohl megalodon přežít dodnes? Odpověď je, že je to velmi nepravděpodobné. Jako důkaz slouží především fakt, že ani po dvou stoletích vědeckého výzkumu moří a oceánů nemáme k dispozici jediný potvrzený případ setkání s tak obrovskou dravou parybou. Existují sice nepodložené historky o kontaktu s velkými žraloky, jde však buď o výmysly, nebo o zveličené rozměry pozorovaného žraloka lidožravého. Zmíněný predátor může totiž dosahovat délky až 6,5 m v extrémních případech snad i 8 m) a hmotnosti přes 3 t, což zřejmě dokáže ve vyděšené lidské mysli vytvořit obraz prehistorické obludy. Nicméně megalodon byl stále ještě výrazně větší a celkově mohutnější.

K existenci obřích žraloků se vážou také četné tradice domorodých národů. Například původní Havajci uctívali giganta moří údajně ještě nedávno, přičemž jej občas i zahlédli. Zmíněné příběhy se však zřejmě týkají spíš velkých jedinců žraloka lidožravého, nikoliv megalodona. Nezbývá tedy než se smířit s tím, že děsivého tvora již pravděpodobně v hlubinách současných oceánů nenajdeme.

Smrtící čelisti

Rozpětí čelistí megalodona činilo až 180 cm a síla jejich stisku byla skutečně děsivá – asi pětkrát větší než u slavného tyranosaura a desetinásobná v porovnání se žralokem lidožravým. Zuby měly na okrajích vroubky a byly neobyčejně robustní, tudíž mohly sloužit jako nesmírně účinná zbraň a nástroj zabíjení.

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost, Discovery

  • Zdroj fotografií: Discovery

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

To, že člověk využívá pouze 10 % kapacity svého mozku, je dávno vyvráceným mýtem. Smysly jsou však stále trochu záhadou…

Zajímavosti
Revue

Sametová revoluce

Historie

Přistávací modul mise Apollo 12

Vesmír

V okolí Arnhemu odpočívali vojáci II. tankového sboru SS, kteří postupně britské výsadkáře odrazili

 

Válka

Ptačí mumie byly nabízeny jako obětiny pro boha Thovta.

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907