Merkur: Nejmenší a Slunci nejbližší planeta

03.06.2014


Reklama

Merkur geologicky mrtvým tělesem, jeho povrch je však neustále modelován dopady menších či větších meteorických tělísek a také pomalou slapovou vlnou pocházející od Slunce. Povrchová teplota planety se pohybuje mezi −170 a +550 °C a velmi rychle se mění během východu nebo západu Slunce. Obrovské změny teploty jsou registrovány také mezi rovníkem a póly, přičemž na dna kráterů v polárních oblastech Slunce nikdy nezasvítí. Radarová pozorování ukazují, že právě zde by se mohlo na Merkuru nacházet velké množství zmrzlé vody.

Rotace a oběžná doba

Doba rotace planety (59 dní) je blízká dvěma třetinám délky jejího oběhu kolem Slunce. Oběžná dráha Merkuru je v porovnání s ostatními planetami nejvíce výstředná. Podle druhého Keplerova zákona se tedy Merkur v perihéliu, tj. v bodě dráhy nejbližším ke Slunci, pohybuje rychleji než v aféliu. To v součinnosti s již zmíněnou rezonancí mezi rotační a oběžnou periodou planety v poměru 2 : 3 způsobuje velmi komplexní změny její povrchové teploty.

Sluneční den na Merkuru proto trvá 176 dní. Relativně pomalá rotace v součinnosti s vysokou výstředností dráhy jsou příčinou až bizarních cest Slunce po obloze Merkuru. Na povrchu planety jsou místa, kde několik dní před jejím průchodem perihéliem vyjde Slunce nad obzor, posléze se jeho chod obrátí a zapadne za východním obzorem, načež vyjde znovu a dokončí svůj pohyb k západu.

Horký povrch planety

Povrch Merkuru je velmi podobný povrchu Měsíce: je pokryt regolitem, tedy nezpevněnou vrstvou hornin, a v povrchových útvarech dominuje velké množství různě starých kráterů a několik plání podobných měsíčním mořím. Na Merkuru najdeme i hory, vypouklé dómy, brázdy, zlomy nebo údolí. Některé z pánví zřejmě vznikly stejně jako moře na Měsíci – tedy vylitím podpovrchového magmatu do hlubokých impaktních pánví. 

Merkur je příliš malý a horký, aby si mohl dlouhodobě uchovat nějakou atmosféru, je však obklopen slabou exosférou vázanou k povrchu, složenou z vodíku, helia, kyslíku, sodíku, vápníku, hořčíku a dalších prvků. Exosféra však není stabilní: atomy mají větší než únikové rychlosti, unikají tedy volně do okolí a jsou neustále doplňovány z jiných zdrojů. Lehké prvky zřejmě pocházejí ze slunečního větru, zatímco sodík nebo vápník jsou nejspíš výsledkem odparu povrchových vrstev planety při dopadech meteoritů.

Magnetické pole

Pro vědce byl velkým překvapením objev silného a zřejmě globálního magnetického pole Merkuru. Měření z kosmických družic ukazují, že je dipólové s osou zarovnanou s rotační osou planety a je dlouhodobě stabilní. Předpokládá se, že vzniká dynamovým efektem v tekutém železném jádře planety. Je možné, že vnitřní dynamo Merkuru udržuje v akci slapové působení Slunce. Magnetické pole Merkuru je dost silné, aby odklánělo částice slunečního větru a vytvořilo tak magnetosféru.

Ve zkratce

  • Typ tělesa: planeta zemského typu
  • Vzdálenost od Slunce
    • v perihéliu: 46 001 200 km
    • v aféliu: 69 816 900 km
  • Excentricita dráhy: 0,205
  • Oběžná perioda: 87,969 d
  • Sklon dráhy k ekliptice: 7,005°
  • Rovníkový poloměr: 2 439,7 km
  • Zploštění: 0
  • Hmotnost: 3,3022 × 1023; 0,056 Země
  • Průměrná hustota: 5 427 kg/m3
  • Siderická rotační perioda: 58,646 d
  • Délka dne: 175,940 d
  • Sklon rotační osy: 0°      
  • Povrchová teplota: −190 až +420 °C
  • Hlavní prvky atmosféry: nemá atmosféru
  • Počet měsíců: 0

Reklama

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru 12/2012

  • Zdroj fotografií: NASA

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Smrt Julia Caesara, těsně před vznikem císařství

Věda

Záběr výbuchu z 16. července 1945 v Novém Mexiku – nechybělo ale zas tak moc, aby atomovou bombu sestrojilo i nacistické Německo. Ve výřezu první atomová bomba odpálená během testu Trinity. (foto: Shutterstock + Wikimedia Commons, Federální vláda Spojených států amerických, CC0)

Zajímavosti

Vytrženo z kontextu

The Furniture Lift | Leandro Erlich

Argentinský umělec Leandro Erlich si pro svou neotřelou instalaci zvolil náměstí ve francouzském Nantes. Přímo nad jeho střed do výšky zhruba deseti metrů umístil kus rohové budovy, k jejímuž oknu vede nábytkový výtah. Erlich si zakládá na realističnosti svých projektů, a výsek stavby se proto jeví velmi uvěřitelně: Nechybějí ani takové detaily jako cihly ve stěnách či prostory pod podlahou. Kus konstrukce vyrobený z ultralehkých materiálů přitom nedrží ve vzduchu žádná pomocná lana – jeho jedinou oporu představuje právě žebřík. (foto: Profimedia)

Revue

Sebereplikující se von Neumannovy sondy by mohly vydávat rádiové záření, které je schopen do veliké vzdálenosti detekovat radioteleskop FAST.

Vesmír

Plamének plotní běžně kvete od června do září, často se však s jeho květy potěšíme i v říjnu a výjimečně dokonce i počátkem listopadu. Plamének dokáže dokonale skrýt dřeviny i ploty, po nichž se pne.

Příroda

Portrét Perchty z Rožmberka, detail obrazu z 19. století, který se nachází na hradě Rožmberk.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907