Město pod Londýnem: Stanice a tunely metra sloužící jako protiletadlový kryt (2)

16.03.2021 - Jaromír Sobotka

V dobách těžkých německých náletů na hlavní město Velké Británie nalezly desetitisíce civilistů útočiště v hlubokých stanicích a tunelech londýnského metra. To se tak po setmění stávalo svébytným světem

<p>Londýňané během náletů polehávají a posedávají ve stanici metra Aldwych.</p>

Londýňané během náletů polehávají a posedávají ve stanici metra Aldwych.


Reklama

Stanice metra nebyly uzpůsobené na dlouhodobý pobyt velkého množství lidí, což se záhy po zahájení německých náletů projevilo. Pamětnice Evelyn Rose vzpomínala: „Zápach byl nesnesitelný. Vzduch byl tak hrozný, že nechápu, jak je možné, že se tam nikdo neudusil. Tisíce těl a žádný čerstvý vzduch. Navíc lidé do stanic metra přicházeli dlouho před setměním, aby si zajistili co nejlepší místa. Neustále vznikaly hádky.“

Předchozí část: Město pod Londýnem: Stanice a tunely metra sloužící jako protiletadlový kryt (1)

Žádná idyla

Kromě toho rozsáhlé části metra dosud plnily svůj původní účel. Další z pamětníků o tom napsal: „Ve stanici Lancaster Gate jsem vystoupil na nástupiště, které na první pohled vypadalo jako pohřebiště po nějaké strašné katastrofě. Vedle sebe spali na zemi lidé všech věkových kategorií, obou pohlaví, napůl vysvlečení. Nechali jen úzkou cestu přes nástupiště. Horko bylo příšerné a zápach děsivý. Protože však šlo o každodenní jev, člověk si zvykl.“

Zároveň se stalo přesně to, čeho se vláda obávala – pobyt v podzemí se stal běžnou součástí života některých Londýňanů. Ti přicházeli do metra již v dopoledních hodinách, aby si zajistili co nejlepší místa. Nakonec došlo i na otevřené kšeftování s parcelami v podzemních stanicích.

Stát se tomu snažil předejít vydáváním zvláštních rezervačních potvrzení, ale tím jen černému trhu dodal další komoditu. Ti, na které místo nezbylo, nebo nedisponovali dostatečnými finančními prostředky, museli volný prostor shánět, jak jen mohli. Tehdy čtrnáctiletý Ben Korps později vzpomínal: „Byli jsme podzemní lidé. Když bylo ve stanici plno, donutili nás vojáci nastoupit do vlaku a jet dál po trati. Nejbližší zastávka Liverpool Street byla hodně populární, takže jsme museli jet dál, dokud jsme nenašli místo.“

Tragédie v podzemí

Stanice metra navíc nebyly tak bezpečné, jak lidé věřili. Například 17. září 1940 výbuch bomby způsobil zhroucení části stropu, přičemž o život přišlo 20 osob. O tři týdny později pak exploze způsobila kolaps betonu nad eskalátory a zabila tři desítky ukrývajících se Londýňanů. K největší tragédii ale došlo 14. října ve stanici Balham.

Výbuch bomby v ulici nad ní způsobil propad části stropu a do vzniklého kráteru následně spadl dvoupatrový autobus. Exploze také poškodila část vodovodu a do stanice se začala hrnout voda. Neštěstí si nakonec vyžádalo 68 životů a desítky zraněných.

Tragédie z Bethnal Green

Ne vždy ale tragédii způsobily nepřátelské nálety. Například v březnu 1943 zamířilo asi 1 500 místních do stanice Bethnal Green ukrýt se před očekávaným náletem. Z nepochopitelných důvodů však byly do stanice otevřeny pouze jedny dveře, kterými se nervózní dav dral vpřed. Když z nedalekého parku zazněly výstřely protiletadlových baterií, vypukla panika. V nastalém chaosu začali lidé padat z eskalátoru a následně došlo k ušlapání a zadušení mnoha obětí. Konečný účet tragédie z Bethnal Green činil 173 mrtvých, naprostou většinu z nich tvořily ženy a děti.

TIP: Inspekce z nejvyšších míst: Bombardování Londýna 1940

Přesto se část stanic využívala jako úkryt po celou dobu války. Postupně se dokonce zvyšoval jejich komfort, v roce 1941 v některých vyrostly improvizované umývárny a toalety, postupem času přibyla i lůžka a další vybavení – knihovna ve Westminsteru například do krytů věnovala 2 000 knih. Osvědčilo se však také vojenské využití, v části krytu pod stanicí Goodge Street například od konce roku 1942 sídlil štáb spojeneckých ozbrojených sil a posléze sloužil coby jedno ze spojovacích středisek americké armády. Část těchto prostor pak Britové využívali i po skončení druhé světové války jako nouzový kryt pro případ konfliktu se Sovětským svazem. Poslední stanici královští vojáci opustili teprve v roce 1972. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Největší dosud objevený exemplář Tyrannosaura rexe, pojmenovaný podle své objevitelky, paleontoložky Sue Hendricksonové „Sue“, měří na délku 12,3 metru a zaživa vážil až kolem 9500 kilogramů.

Věda
Zajímavosti

Mapa bitvy u Liberce. Vlevo rakouský polní maršál hrabě Christian Moritz von Königsegg-Rothenfels, vpravo pruský vévoda August Wilhelm Braunschweig-Bevern.

Historie

Jelenům wapiti v Yellowstonu téměř vůbec nevadí možnost, že se mohou setkat s vlčí smečkou, přestože na vlky každých 7 až 11 dní skutečně narazí. Během zimy obývá park okolo pěti tisíc jelenů, v létě až kolem 20 tisíc kusů...

Příroda

Kilo a půl humra si v newyorské restauraci dáte zhruba za 35 dolarů (750 Kč). Cena právě uloveného zvířete se v USA pohybuje okolo 7 dolarů za libru (150 korun za půl kilogramu). 

Zajímavosti

Astronaut Piers Sellers během výstupu do otevřeného prostoru v rámci mise STS-121.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907