Obě měly za úkol zabránit třetí světové válce a obě stály u kolébky nové rodiny mezikontinentálních raket – a dosáhly mnohem větší slávy v oblasti kosmických letů než jako zbraňové systémy
Mezikontinentální rakety Atlas a R-7 byly plně poplatné době svého vzniku: důraz se kladl na co nejvyšší spolehlivost a velmi rychlé uvedení do provozu. Ovšem na operační záležitosti se nebral ohled; dnes mezikontinentální rakety využívají skladnější tuhá paliva – a umožňují odpal v řádu sekund od vyhlášení poplachu.
Hrozba zničení světa (vyšlo 4. září)
Úspěchy i selhání (vychází 8. září)
Legendární „sedmička“ (vyšlo 12. září)
Která byla lepší? (vyšlo16. září)
ATLAS D
Z krátkodobého hlediska byl rozhodně lepší Atlas, protože se dočkal více než stovky operačně nasazených kusů. Sovětský nosič se mohl i přes značnou spolehlivost a výkonnost pochlubit jen zlomkem tohoto množství a navíc byl kvůli dlouhé přípravě k odpalu pro vojenské účely zcela nevhodný. V dlouhodobém horizontu však vítězí R-7 a její nástupci. Avšak nikoliv jako zbraň, ale jako historicky nejpoužívanější kosmická raketa. Před pěti lety se dokonce dočkala nové rampy ve Francouzské Guyaně a letos na ni čeká další na novém ruském kosmodromu Vostočnyj v Amurské oblasti.
R-7
Nesmazatelně se zapsala do historie tím, že v roce 1957 vynesla první družici Sputnik, ve verzích s horním stupněm pak o čtyři roky později na oběžnou dráhu Gagarina a dodnes (krom jiného) dopravuje kosmonauty na Mezinárodní kosmickou stanici. Atlas sice také dosud létá do vesmíru, ale s původní raketou má společné jen jméno. Zmizel typický přetlakový trup či odhazovací motory a perličkou zůstává, že v prvním stupni dnes využívá motory RD-180, jež jsou vyráběné v Rusku.
Válka REVUE SPECIÁL Jaderná válka