Způsob života mikroba s názvem Micavibrio aeruginosavorus představoval donedávna pro vědce velkou záhadu. Nyní je jeho chromozóm stojící někde mezi parazitem a samostatně fungujícím mikrobem odhalen. Máme co do činění s budoucí „léčící“ bakterií?
Mikrob Micavibrio aeruginosavorus měří na délku jen něco mezi 0,5 a 1,5 milióntiny metru. Vědci ho objevili už před třiceti lety, jeho život však zůstával dlouho neprozkoumán. Bakterie se totiž velice špatně pěstovala v laboratoři. Nedávno vyšlo najevo proč.
Micavibrio se totiž jednoduše chová jako miniaturní predátor – přisává se k buňkám jiných bakterií jako upír. Žije na jejich úkor, dokud je úplně nezahubí. Na přítomnosti své kořisti je přitom životně závislý, což dokazuje detailní analýza jeho genomu (souboru genetických informací, v němž jsou zakódovány postupy při syntéze bílkovin), jejíž výsledky zveřejnila trojice vědců z Virginské univerzity, Zhang Wang, Daniel Kadouri a Martin Wu. Dědičná informace bakterie je uložená v jediném kruhovém chromozómu, který mikrobiologové celý přečetli a rozluštili.
Chromozóm měl asi dva a půl milionu písmen, což není mnoho, například v porovnání se střevní bakterií Escherichia coli, která má o dva milióny a sto tisíc písmen víc. Krátký genom mají obvykle parazitické bakterie, závislé na svých hostitelích a neschopné samostatné existence. Vědci našli v DNA mnoho známek úzké specializace Micavibria na jeho způsob života. Jeho chromozom jako by ustrnul na půl cesty mezi chromozomem nitrobuněčného parazita a samostatně žijícího mikroba. To znamená, že se sice o sebe umí postarat a dokáže přežít mimo tělo hostitele, ale bez jeho přítomnosti dlouhodobě nevydrží.
Bez kompletní sbírky aminokyselin nemůže žádná buňka fungovat. U upíří bakterii chybí geny pro výrobu sedmi z dvaceti základních aminokyselin – musí je tedy ukrást své kořisti, jinak zahyne. Micavibrio navíc nemá dokonce ani pořádné „ruce“ – enzymy potřebné k dopravě chybějících aminokyselin rozpuštěných v okolí do buňky. Asi proto se ji nedařilo pěstovat v laboratoři, ačkoliv jí mikrobiologové servírovali živiny přímo pod nos.
Upíří bakterie sice nedokáže vyrobit nutné aminokyseliny, zato si je umí pohodlně obstarat. Má například výkonný bičík, jenž jí dodává pohyblivost potřebnou k lovu. Díky němu se dokáže ke své oběti dostatečně rychle přiblížit. V „rukávu“ má také krátké vlasovité výběžky, zvané pily (jednotné číslo pilus), s jejichž pomocí svou oběť chytí a už nepustí. Představa krvelačného upíra skutečně není nijak nadsazená.
Micavibrio napadá mimo jiné i bakterii Pseudomonas aeruginosa, která je pro člověka škodlivá a způsobuje množství zánětlivých onemocnění. Geneticky upravený miniaturní dravec by se možná v budoucnu dal použít v boji proti dalším bakteriím způsobujícím lidské choroby jako jakési „živé“ antibiotikum.
VesmírPodle bulharských matematiků je chování Sluneční soustavy je velice stabilní. Jsou proto přesvědčeni, že náš planetární systém vydrží nejméně 100 tisíc let. (ilustrace: NASA, CC BY-SA 4.0)
VálkaSověti nasadili tanky T-54 (na snímku) a T-55 také během okupace Československa v srpnu 1968. (foto: Wikimedia Commons, František Dostál, CC BY-SA 4.0)