Mobilní mořské přístavy Mulberry

01.12.2015 - Karel Cidlinský

Dva umělé přístavy vybudované kvůli invazi do Normadie Spojenci využívali sice jen do té doby, než se jim podařilo obsadit Antverpy či Cherbourg, ale právě v prvních měsících značně urychlily vyloďování vojenského materiálu


Reklama

Obojživelná operace do té doby nevídaných rozměrů s sebou nesla i problém zajištění zásobování pro 30 divizí, jejichž vylodění bylo plánováno do měsíce po dni D. V prvních dnech se zásoby překládaly u pobřeží z nákladních lodí na vyloďovací čluny a obojživelné automobily, ale pro tisíce tun zásob byl potřeba skutečný přístav. V oblasti se nacházel pouze Cherbourg, který ale neměl dostatečně vybavené překladiště pro náklad. Podle zkušeností ze Středomoří se navíc jen málokdy podařilo dobýt přístav tak rychle, aby jej bylo možné začít používat. Navíc Němci měli pro Cherbourg připravené demoliční plány. Britové beztak nepočítali s jeho využitím a začali hledat cesty, jak si vlastní stavbu tohoto typu dovézt přes kanál.

Klasický přístav je soustava mol chráněných vlnolamy proti vlnám. Jako vlnolamy měly u invazních pláží sloužit obrovské betonové kesony (duté kvádry bez dna), dopravené přes kanál, potopené na vhodných místech a spojené mohutnými nosníky do pevné hráze. Do takto ohraničeného prostoru vplouvaly lodě několika mezerami a potom kotvily přímo u vlnolamu nebo u plovoucích mol. To byly obrovské plováky se čtyřmi svislými sloupy zakotvenými do dna, po nichž se celé molo pohybovalo podle přílivu a odlivu.

Molo spojovaly s pobřežím plovoucí silnice sestávající z řady ocelových mostovek uložených na pontonech. Před betonovými kesony se navíc nacházel pomocný vlnolam vytvořený z potopených lodí a speciální plovoucí vlnolamy z ocelových traverz. Přeprava komponentů začala 9. června a již o týden později byly dva přístavy (americký „A“ na Omaze a britský „B“ v Arromanches) téměř sestaveny a využívány 12–14 hodin denně. Spojenci zde vykládali především barely s benzinem a vozidla, u nichž na plážích hrozilo uváznutí. Mezitím dále pokračovalo vylepšování mol pro tankové lodě. Jeden přístav Mulberry měl stejnou kapacitu jako přístav v Doveru a mohly do něj připlouvat lodě se zásobami přímo z USA, odpadly tedy pracné překládky v britských přístavech.

Bohužel, po necelých dvou týdnech od vylodění přišla pohroma. Vojenští meteorologové na 19. června ohlašovali prudké zhoršení počasí a zkušení námořníci, vykládající náklad v obou přístavech, se obávali nejhoršího. Jak se brzy ukázalo, měli pravdu. Mořská bouře s obrovskými vlnami, se kterými při konstrukci přístavů nikdo nepočítal, zcela zničila americký přístav a ten britský hodně poničila. Ženisté a námořníci se snažili opět sestavit potopené silnice a dopravit do původních pozic bouří posunuté kesony. I přes veškerou snahu přístav zprovoznit co nejdříve trvalo téměř měsíc, než se opět mohl britský přístav, označovaný neoficiálně jako „Port Winston“, opět používat.

Před Vánocemi 1944 už Spojenci drželi velké přístavy ve Francii i Belgii, a tak Mulberry v Arromanches už nepotřebovali. Mostovky a pontony využili ženisté k obnově zničených francouzských mostů a obrovské betonové kesony byly odtaženy na širé moře a potopeny. I když se vedly spory o to, zda se prostředky investované do tohoto projektu vyplatily, je zřejmé, že v létě 1944 byl Mulberry důležitým, i když drahým, pilířem zásobování, umožňujícím vykládku téměř 7 000 tun zásob a 2 500 vozidel denně. Dodnes představují tyto přístavy největší vojenskou mobilní stavbu, a i když se z ní dochovaly jen betonové bloky a ocelové trosky na pláži v Arromanches, zůstávají nadále předmětem zájmu historiků a inženýrů. 

Reklama

  • Zdroj textu:

    Válka REVUE Speciál, Den D 1944

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Dospělá samice skákavky pruhované (Salticus scenicus) z čeledi skákavkovití (Salticidae). (foto: Wikimedia Commons, Kaldari, CC0 1.0)

Věda

Kanadští kulometčíci během bitvy u Vimy, někteří důstojníci je trestali například jen za bláto na kalhotách. (foto: Wikimedia Commons, Library and Archives Canada, CC0)

Válka

Půlmetrový meteorit CNEOS 2014-01-08 je podle vědců nejstarším známým mezihvězdným návštěvníkem. V roce 2017 astronomové zaznamenali průlet objektu 'Oumuamua a o dva roky později průlet mezihvězdné komety 2I/Borisov

Vesmír
Revue
Zajímavosti

Lýdský král Kroisos ukazuje své pohádkové bohatství, autor Gaspar van den Hoecke (kolem 1630) (ilustrace: Wikimedia Commons, Národní muzeum ve Varšavě, CC0)

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907