Muší akrobacie: Jak lépe používat plácačku

18.06.2013 - Jindřich Kačer

Sami určitě víte, že trefit mouchu plácačkou není vůbec jednoduché. Jak je možné, že ta potvůrka stihne vždycky tak rychle zareagovat a uletět?


Reklama

Biologové z Kalifornského institutu podrobně studovali pohyb mušky drozofily a dospěli k překvapivým závěrům. Drozofila je miniaturní několikamiligramová muška, pro niž je včasný úprk jedinou možností k přežití. Dosud biologové předpokládali, že mouše stačí vyskočit, zamávat křídly a uletět. Ale není to tak jednoduché, jak se zdá.

Muší oko dokáže velice rychle přijmout vjem přicházejícího nebezpečí (například plácačky) a vyšle do těla signály, které vedou k sérii složitých instinktivních pohybů už 200 milisekund před prvním mávnutím křídly. Moucha okamžitě přenáší váhu na prostřední pár nohou, aby si vytvořila vhodnou pozici pro odraz. Zároveň vyhodnocuje směr nebezpečí a odhaduje nejlepší směr k úniku. Nikdy nelétá přímo nahoru, proto je dobré mířit na ni plácačkou zešikma podle toho, jak je otočená. Dozadu v té rychlosti totiž přece jen neuletí, takže máte větší možnost trefit se do dráhy jejího úniku. Důležité je, že tyto pohyby se dějí zcela automaticky a nezávisí na zpětné vazbě motorického systému. Jejich síla a směr se odvozuje od přicházejícího nebezpečí a momentální pozice mouchy.

Reklama

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Winston Churchill s manželkou Clementine na návštěvě v Soestdijkském paláci. Vedle Churchilla stojí princ Bernhard a nizozemská královna Juliána s dětmi.

Historie

V Cockaigne neexistovala nouze, násilí, ba ani práce a pečené husy tam létaly přímo do úst.

Zajímavosti

Fukušimské tritium bude podle vědců v mořské vodě v nesmírně malé koncentraci, odpovídající extrémně zředěným homeotickým přípravkům.

Věda

Kamenná exoplaneta GJ 367b obkrouží svou mateřskou hvězdu za pouhých osm hodin. Na jejím povrchu zřejmě panuje teplota kolem 1 500 °C.

Vesmír

Chvostoskoci (Collembola) jsou řádem šestinohých bezobratlých živočichů, kteří v širším smyslu patří mezi hmyz. Žijí v půdě nebo na jejím povrchu, někdy však i na vodní hladině či na okrajích ledovců. Už podle tohoto výčtu je zřejmé, že jde o velmi odolnou a přizpůsobivou skupinu.

Příroda
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907