Může mít měsíc některé z planet své vlastní měsíce?

Principiálně tomu nic nebrání. Vždyť ve vesmíru známe například hierarchické trojhvězdy, kdy dvojici hvězd na relativně blízké oběžné dráze (v naší analogii měsíc a jeho oběžnice) obíhá v podstatně větší vzdálenosti třetí složka – a tento systém je dlouhodobě stabilní. Proč tedy ve Sluneční soustavě žádný takový případ nenajdeme?

Za vším hledej gravitaci

Přinejmenším nenajdeme přirozenou oběžnici některého z měsíců. V historii kosmických letů však měl náš Měsíc několik umělých oběžnic. Začalo to Lunou 10 a v současnosti se jedná o Lunar Reconnaissance Orbiter. Nicméně žádný z umělých satelitů na své trajektorii nevydržel déle než pár let. Teoreticky odhadnutelné maximum mluví o stovkách roků, ne však více.

TIP: Proč vidíme stále stejný Měsíc? Otáčí se vůbec?

Roli totiž hraje gravitace. Každý hmotný objekt obklopuje sféra gravitačního vlivu, přičemž odborníci ji označují jako Hillovu plochu. Cokoliv se nalézá uvnitř zmíněné plochy, to bude kolem centrálního tělesa obíhat. Kdyby Měsíc kroužil na samostatné oběžné dráze kolem Slunce, mohl by jej obklopovat celý systém měsíců. Problém však nastává, pokud se v blízkosti nachází nějaké další těleso a jejich Hillovy plochy se překrývají, což je případ Měsíce a Země. Slapové působení naší planety pak ruší trajektorii libovolné oběžnice Měsíce a mění ji na dlouhodobě nestabilní.

Ve Sluneční soustavě platí uvedené pravidlo pro všechny planety, snad s výjimkou Neptunu. Osmá planeta systému se nachází dost daleko od Slunce, aby kolem ní mohl stabilně obíhat hmotný měsíc na vzdálené dráze, s vlastní stálou oběžnicí. Ani tento případ se však zjevně v naší soustavě nerealizoval.