Můžeme zjistit přesné stáří vesmíru?

21.06.2014 - Michal Švanda


Reklama

Stáří vesmíru neumí vědci změřit přímo. Kosmologické modely (tedy modely zabývající se vznikem, vývojem a strukturou vesmíru) však dávají předpovědi současného stavu měřitelných veličin (např. teploty reliktního záření), které jsou srovnávány se skutečným měřením. Model s maximální shodou se považuje za nejlepší dostupný popis reality a stáří zjištěné z modelu pak za stáří vesmíru. Nejspolehlivější indikátor představuje reliktní záření, pozůstatek období následujícího krátce po Velkém třesku.

Podle platného kosmologického modelu byl vesmír po Velkém třesku zaplněn hustým a horkým plazmatem. Fotony se neustále srážely s volnými elektrony a neprůhledný vesmír se nacházel v termodynamické rovnováze; 379 tisíc let po Velkém třesku však teplota rozpínajícího se vesmíru klesla přibližně na 3 000 K, přičemž se volné elektrony spojily s jádry a vytvořily stabilní atomy vodíku a helia. Tímto okamžikem se vesmírná látka stala pro záření průhlednou – záření se oddělilo od látky. Původní záření od té doby v důsledku rozpínání vesmíru chladne. Kosmologické výpočty provedené po druhé světové válce odhadovaly teplotu tohoto pozaďového všudypřítomného všesměrového záření na 5–10 K, a podle Planckova zákona by tedy mělo vyzařovat především v mikrovlnné oblasti spektra.

První experimentální indicie, jež naznačují změření tohoto fenoménu, se datují do 50. let minulého století; úspěšné cílené měření dedikovaným přístrojem prováděné A. Penziasem a R. Wilsonem v letech 1964–1965 bylo v roce 1978 odměněno Nobelovou cenou za fyziku. Teplota reliktního záření činí podle současných měření 2,72548±0,00057 K, nalezneme ho na celé obloze a lokální odchylky od všesměrovosti vypovídají o nehomogenitách v raném vesmíru. To odpovídá stáří vesmíru 13,8 miliardy let. 

Reklama

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru 7/2013

  • Zdroj fotografií: NASA

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Černobílý mořský vlk

Mezi nejobávanější predátory mezi vodními savci nepochybně patří kosatka dravá (Orcinus orca) – až šestitunový kytovec. Kosatku coby vrcholného predátora v jejím přirozeném životním prostředí nic neohrožuje. Tito několikatunoví savci z čeledi delfínovitých dovedou plavat rychlostí bezmála 60 km/h, vidí skvěle nad hladinou i ve vodě, výborně slyší a pomáhají si také echolokací. Loví v organizovaných smečkách, proto se jí někdy přezdívá „mořský vlk“. V průměru pozře skoro čtvrt tuny masa denně a zabíjí bez problémů i velké žraloky nebo ploutvonožce.

Skutečné nebezpečí však představují pouze pro svou kořist. Ve volné přírodě ještě nedošlo k žádnému útoku na lidi, který by skončil smrtí – kosatky si člověka obvykle jen spletou se svým běžným úlovkem a včas se zastaví, což se připisuje jejich vysoké inteligenci. 

Příroda

Stalin a Gottwald na propagačním plakátu z padesátých let.

Historie
Vesmír

Chudoba není úplně zdravá pro vývoj dětí

Věda

Při poslechu hudby se podobně jako při dobrém jídle nebo sexu uvolňuje hormon dopamin. U 90 % lidí hraje při vnímání řeči zásadní roli levá mozková hemisféra a při vnímání hudebního signálu naopak pravá, která rozeznává především rozdíl ve výšce tónů. 

Zajímavosti
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907