Mýty o krvelačných monstrech: Potápění se žraloky na vlastní kůži

16.05.2022 - Nikita Nashipae Loxodonta

O žralocích se vyprávějí příběhy, které děsí turisty snad u všech moří. Stereotyp o „mořských zabijácích“ dodnes s oblibou podporují sdělovací prostředky. Při pohledu na objektivní čísla je však vidět, že pravda je úplně jiná a potvrzují ji i zkušenosti z ponorů za žraloky

<p>Potápěč, který žraloky býčí krmí, je vybaven nejen zkušenostmi, ale rovněž drátěnou košilí. <em>(foto: Shutterstock) </em></p>

Potápěč, který žraloky býčí krmí, je vybaven nejen zkušenostmi, ale rovněž drátěnou košilí. (foto: Shutterstock) 


Reklama

Pověsti žraloků coby krvelačných a pomstychtivých, nepřátelských bestií nesmírně „pomohl“ film Čelisti. Kvůli knize Petera Benchleye, kterou Steven Spielberg transformoval na plátna kin, se ze žraloků takřka přes noc stali nepřijatelní obyvatelé oceánů, která je potřeba vybít. Po premiéře filmu v roce 1975 klesla jen populace velkých bílých žraloků u východního pobřeží Severní Ameriky o 50 %. Když Benchley viděl, co kniha i film způsobily, věnoval zbytek svého života propagaci kampaní na ochranu žraloků.

Hlídači mořské rovnováhy

Film Čelisti v nás probudil a prohloubil strach ze žraloků. Bohužel je smutnou pravdou, že to, čeho se my lidé bojíme, likvidujeme. Poklesy žraločích populací ovšem nezpůsobil jen cílený hon, ale také náhodná zachycení ve stále hustěji rozprostřených sítích rybářských lodí. Velkým problémem je rovněž lov těchto paryb kvůli oblíbené čínské polévce ze žraločích ploutví. Je pravda, že v současné době je již řada žraločích druhů chráněna. Druhá věc je, na kolik a jak zákony kdo a kde porušuje, hlídá a trestá. 

S ubýváním těchto mořských predátorů je stále zřetelnější, jak zásadní je jejich vliv na celý oceán. Jejich oblíbenou a nejčastější potravou jsou tuleni, lachtani, delfíni, želvy, velké ryby i paryby, mršiny velryb. V mořích plní podobnou úlohu jako šelmy na souši – stimulovat zdravé rybí populace a udržovat rovnováhu ekosystému.

Relativní nebezpečí žraločího útoku

Analýzy a statistiky dokládají, že k útokům žraloků na člověka často dochází omylem, když si žralok člověka splete se svou tradiční potravou. Surfař zespodu, odkud žralok útočí, vypadá podobně jako tuleň nebo lachtan. Záměnám také napomáhá špatná volba barvy oblečení plavce, surfaře. Lesknoucí se část oblečení zmate žraloka, který se domnívá, že jde o třpytivé rybí šupiny. Takových útoků omylem je z celkově hlášených 60 ataků ročně asi 10–20.

Útoky žraloků monitoruje International Shark Attack File (ISAF) při floridském Muzeu přírodní historie. Podle jejich statistik až 56 % všech obětí tvoří surfaři a 34 % koupající se plavci. Místem tragédií jsou především vody kolem Ameriky, Austrálie, Brazílie a Jižní Afriky. Nesrovnatelně více lidí ročně umírá v důsledku útoku hrocha, bodnutí sršně, žahnutí medúzy, bodnutí komárem, úderu blesku nebo pádu rampouchu. Ve zcela jiných řádech jsou pochopitelně počty obětí automobilových nehod. 

Výpravy do sladkých vod

Se žraloky jsem se pod vodou potkala často. Měla jsem možnost obdivovat wobegongy v Indonésii, černocípé a bělocípé žraloky v Rudém moři, žraloky vouskaté na Kubě nebo žraloky velrybí v Keni. V Karibiku jsem pak byla pod vodou s žralokem bělavým. U všech druhů jsem obdivovala jejich rychlý a ladný pohyb, jejich krásu. Jsou to opravdu krásní, úžasní tvorové, kteří si zaslouží naši přízeň a pochopení. 

Mezi tři druhy žraloků, jimž se přičítá většina útoků na člověka, patří velký bílý (Carcharodon carcharias), tygří žralok (Galeocerdo cuvier) a žralok bělavý, známý také jako žralok býčí (Carcharhinus leucas). Ačkoli máme tyto paryby správně spojené s mořským prostředím, dva druhy mohou žít delší dobu i ve sladké vodě, a to žralok bělavý a žralok šípozubý (Glyphis glyphis). Oba druhy mohou plout v říčních cestách do nečekaných vzdáleností. Narazit na žraloka bělavého proto můžete i ve sladkovodních jezerech a řekách nebo u ústí do moře, tedy v brakické vodě. Jednoho žraloka bělavého našli rybáři na řece až 1 700 km daleko od mořského pobřeží. 

Jizvy od milostných hrátek

Žralok bělavý patří mezi tři nejagresivnější druhy žraloků. Útočnější jsou už jen žralok tygří a velký bílý. Pokud ale atakuje člověka, stává se to častěji ve sladkovodních tocích než v mořích. Tento druh je znám pod mnoha různými jmény – jako žralok býčí, bělavý, zambezský, nikaragujský nebo žralok z Gangy. Říká se mu také „mořský pitbull“. 

Jde o velmi robustní druh žraloka s podsaditým tvarem těla a tupým širokým a ploše zaobleným čenichem. Tělo je vzhledem k délce velmi široké a vysoké a může působit až tlustě. Žralok býčí je o dost větší a těžší než nám známí útesoví žraloci z Rudého moře. Má dvě hřbetní ploutve trojúhelníkového tvaru, z nichž druhá je viditelně menší. Poměrně malé oči potvrzují, že zrak není jeho hlavním orientačním smyslem. Potravu tohoto žraločího druhu tvoří kostnaté a chrupavčité ryby, jiní žraloci, mořští savci, ptáci, želvy, měkkýši, ostnokožci i korýši. Páření nastává koncem jara a v létě. Samice si z něj často odnesou velké jizvy od svého druha. 

Pod vodu za býky

Možná jsem vás ještě nepřesvědčila, že za žraloky je možné se bezpečně ponořit do vody. Proto bych ráda popsala, jak vypadá ponor k těmto velkým predátorům, jenž organizuje mexická potápěčská základna Dive Mike. Základna vedená a vlastněná Jorge Suarezem a jeho ženou, leží v turistickém letovisku Playa del Carmen a krmení žraloků provozuje od roku 2008. 

V období od listopadu do února připlouvají březí samice býčího žraloka do mexických vod a při jednom ponoru můžete běžně vidět 10 až 25 žraloků najednou. Licenci na krmení žraloků tady má jen několik málo základen. Potápěč, který žraloky krmí, musí projít kursem, aby nedošlo k poranění žraloků nebo potápěčů. Veškerá činnost je zde zaměřená na podporu žraloků a jejich ochranu. Někteří žraloci mají na ploutvi umístěnou vysílačku a jejich pohyb je lokalizován. Maximální hloubka ponoru je 24 metrů, na což je ideální dýchací směs nitrox, která vám pomůže zůstat pod vodou déle bez nutnosti delší dekomprese. 

Žraloci, kam se podíváš

Z pohledu účastníka se při ponoru jde „rovnou na věc“. Rychlou menší lodí se stříškou jste po deseti minutách jízdy na místě ponoru a všichni najednou jdou do vody. Pod vámi už plavou žraloci a vy padáte mezi ně. Jeden z profíků krmí žraloky, další točí video na velkou kameru a dva lidé mají dlouhé zahnuté tyče. Jak sami říkají, ty nejsou na žraloky, ale na potápěče, kteří by se pod vodou chovali nedisciplinovaně nebo svým chováním ohrožovali sebe a ostatní.

Pod vodou bývají často proudy, někdy slabší, někdy silnější. Stáváte se diváky a začíná to nejhezčí podvodní divadlo. Jak sám Jorge před ponorem říká, býčí žraloci jsou větší než my. Delší, těžší, ale i krásnější než my, lidé. Každý má sice jiná měřítka krásy, ale já jsem ochotna dát mu za pravdu. Kolem nás, nad námi, za námi, před námi se ladně vznáší sto- a vícekiloví žraloci. Sem tam mi nějaký břinkne do blesku, plácne ploutví do ramen světel. Protože krmení probíhá každý den ve stejnou hodinu, žraloci jsou už v danou chvíli nachystaní u hodovacího stolu. Pravidelně sem připlouvají i rejnoci manta (Manta birostris) a karety obrovské (Chelonia mydas)

Pravidla, bez nichž to nejde

Přestože býčí žraloci mají nálepku agresivních tvorů a jak manty, tak karety mají na svém jídelníčku, tady si jich vůbec nevšímají. V těsné blízkosti u žraloků anebo úplně nalepení na jejich tělo plavou i štítníci a jiné ryby, kterým žraloci poskytují i bezpečné útočiště před jejich nepřáteli. 

Přesto, že si zcela stojím za výše uvedenými větami o ne-agresivitě žraloků, zároveň je nutné zdůraznit, že člověk musí být při ponoru opravdu opatrný. Jde přece jen o divoce žijící predátory s loveckými instinkty, a proto je třeba dodržovat určitá pravidla. Například je nutné mít oblečen výhradně černý neopren, nedělat prudké pohyby a nemít na sobě nic volného, vlajícího. Zakázány jsou bílá a žlutá barva, stejně jako blýskavé části oděvu, kvůli nimž si vás žralok může splést s rybou. Každá vaše chyba by mohla znamenat nejen ohrožení vašeho života, ale také konec těchto ponorů a další podnět k obnovení honů na krásné paryby. Po příjezdu zpět na pevninu si vyprávíme své zážitky a dojmy z ponoru, emoce cákají všemi směry i z těch nejotrlejších potápěčů. Na tyhle chvíle určitě nikdy nezapomenete a vždy je budete mít jako nejlepší z ponorů ve vašem deníku. 

TIP: Velké sousto pro žraloky: Obávaný predátor nepohrdne ani velrybí mršinou

Nálepka zabijáků už dnes není se žraloky spojena tak jako dřív. Narůstá snaha o jejich ochranu i větší pochopení. Už pro nás nejsou jen nebezpečnými a krvelačnými stvořeními se špatnou pověstí. Jsme mnohem více ochotni přijmout je jako inteligentní tvory a užívat si a vítat jejich přítomnost, i když to nejsou roztomilí a hraví delfínci.

Kdo koho ohrožuje?

V současnosti je popsáno 375 žraločích druhů, z nichž mnohé obývaly oceány již před více než 100 miliony let. Patří tedy mezi nejstarší živočichy na Zemi. Fosilní záznamy předků dnešních žraloků pochází z doby před více než 400 miliony let. Žraloci se od té doby změnili minimálně, proto je vědci občas nazývají žijícími fosiliemi. 

Pokud statistiky nelžou, každou hodinu zahyne přes 11 000 žraloků. Toto číslo je neskutečně vysoké vzhledem k nízké reprodukci těchto paryb. Lidé představují pro žraloky daleko větší hrozbu, než nakolik žralok ohrožuje člověka. Žraloci jsou kvůli nám na pokraji vyhynutí. Existuje řada petic na ochranu a záchranu žraloků, např. na www.wildaid.org/sayno.


Žralok bělavý (Carcharhinus leucas)

  • Řád: Žralouni (Carcharhiniformes)
  • Čeleď: Modrounovití (Carcharhinidae)
  • Velikost: Samci jsou menší než samice, které dosahují až 3,5 metru a hmotnosti až 300 kg. (Běžně ale kolem 2 metrů a 170 kg.)
  • Potomci: Novorození žraloci přicházejí na svět po 10–11 měsících březosti, tedy na jaře nebo v létě. Zpravidla se jedná o 1–13 narozených mláďat, dlouhých 56–81 cm. 
  • Věk: Zhruba v 8–10 letech dosahují dospělosti. Samci se dožívají nižšího věku (zpravidla 13, max. 21 let) než samice (17, max. 24 let). 
  • Status: Patří mezi téměř ohrožené druhy – NT, z anglického Nearly Threatened. 

Reklama

  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií:

    Shutterstock, Nikita Nashipae Loxodonta (se souhlasem k publikování)

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda

Na každou nově přivezenou várku odpadu se okamžitě vrhají sběrači, kteří doufají, že budou mít ten den štěstí a najdou něco zajímavého. (foto: David Těšínský ©)

Zajímavosti
Historie

Eskortní torpédoborec USS Samuel B. Roberts (DE-413). (foto: Wikimedia Commons, U.S. NavyCC0)

Věda

Exploze hvězdy v souhvězdí Býka, zachycená čínskými hvězdáři v roce 1054, je zřejmě nejznámější pozorovanou supernovou. V době výbuchu byla šestkrát jasnější než Venuše a na denní obloze zářila třiadvaceti dní. (foto: NASA, ESA, Hubble, J. Hester, A. Loll (ASU)CC BY 4.0)

Vesmír

Křik Ashley Peldonové zazní například ve filmech Paranormal Activity, Free Guy nebo třeba Vřískot. (ilustrační foto: Unsplash, Hannah PopowskiCC0)

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907