Očkovací náplasti, kterými se očkuje dětsky snadno, by mohly zlepšit boj proti infekcím v nejchudších zemích světa i zmírnit protesty odpůrců očkování
Spalničky jsou virové onemocnění s typickou vyrážkou, které se šíří jako kapénková infekce. V ČR se díky povinnému očkování objeví jen pár případů ročně a to u těch, kteří nebyli očkováni. Jenže ve světě je to jinak. V zemích bez povinného očkování proti této nemoci jsou spalničky jednou z nejčastějších příčin úmrtí dětí do 5 let. Každý den jich na komplikace spalniček zemřou čtyři stovky.
Nepříznivou situaci by teď mohly zvrátit očkovací náplasti s mikrojehlami, které vyvíjejí na Georgijské technice. Mikrojehly obsahují vakcínu proti spalničkám, ale náplasti mohou být využity i k očkování jinými vakcínami. Jejich aplikace je tak snadná, že to zvládne úplně každý, kdo je při smyslech. Stačí jen náplast přiložit na vhodné místo a zatlačit na ni palcem.
Náplast má plochu zhruba jednoho čtverečního centimetru a na její spodní straně je umístěno 100 mikrojehel kuželovitého tvaru. Mikrojehly jsou vyrobeny z polymeru, cukru a vakcíny. Po proniknutí pod svrchní vrstvu kůže očkovaného se mikrojehly během pár minut rozpustí a přitom uvolní dávku vakcíny. Náplastmi s mikrojehlami je možné očkovat i v těch nejzapadlejších koutech světa a nejsou k tomu potřeba žádné injekční stříkačky, jehly ani dezinfekce. Pokud se tyto náplasti prosadí, možná to zmírní i odpor vůči očkování ve zhýčkaných zemích rozvinutého světa.
Georgia Institute of Technology
ZajímavostiSpisovatel pečlivě budoval svou image dobrodruha. Vpravo Karel May (1842–1912) jako Old Shatterhand, vlevo na snímku z roku 1905.
VědaČervené světlo pomáhá stárnoucím očím
VesmírLedoví obři Uran a Neptun
HistorieNa sklonku života pobýval Václav Eusebius v Roudnici nad Labem.
VálkaPůvodně Messerschmitt Bf 109, později Avia S-199, která se v roce 1948 dostala do Izraele a bojovala v izraelsko-arabských válkách
PřírodaHoral každým coulem
Symbolem horolezectví a života ve vyšších nadmořských výškách by mohl být jak divoký (Bos mutus) a jeho domestikovaná forma jak domácí (Bos grunniens). Tento mohutný sudokopytník s dlouhou srstí obývá oblasti střední Asie a žije v nadmořských výškách až kolem 5 500 metrů nad mořem (nepotvrzené údaje uvádí i 6 100 m n. m.). Díky velmi dobře tepelně izolující srsti a mnoha dalším adaptacím pro život na vysokohorských loukách a náhorních plošinách byl tento druh skotu ceněn již ve starověku. Dodnes je domestikovaná forma jaka využívána šerpy k vynášení zavazadel horolezcům v Himálaji. Jak přitom není žádný střízlík – velcí samci přesahují hmotnost jedné tuny a v plecích mohou dosáhnout výšky 2,2 metru. Samice jsou v porovnání se samci asi o třetinu menší. Také domestikovaní jaci zdaleka nedosahují velikosti svých divokých předků, samci váží maximálně 580 kilogramů.
„Nízkohorská“ nemoc
Mezi adaptace, které jakům umožňují obývat nehostinné prostředí vysokých horstev, patří celkově větší plíce a srdce, než jaké má skot žijící v nížinách. Tito kopytníci mají také lepší schopnost přenosu kyslíku v krvi díky fetálnímu hemoglobinu, který u nich zůstává aktivní po celý život. Jaci jsou tak dobře přizpůsobeni svému prostředí, že v nížinách poměrně rychle hynou! Ohrožují je zde běžné nemoci a teploty nad 15 °C.
