Národní parky Venezuely: Skvosty Bolívarovy země

06.12.2015 - Veronika Pešková

Ve více než čtyřech desítkách národních parků Venezuely můžete zamířit k ledovcům, do džungle, na stolové hory s vysokými vodopády, ale i na písečné pláže lákající k potápění. V některých z těchto parků dokonce dosud žijí původní indiánské kmeny


Reklama

Venezuela se rozkládá na severním pobřeží Jižní Ameriky u břehů Karibského moře. Ideálním vstupním místem na kontinent se stala nejen díky své poloze, ale také proto, že v jejím hlavním městě Caracasu koupíte levné letenky na karibské ostrovy i do dalších jihoamerických zemí.

Přírodní mocnost

Devadesát procent Venezuelanů žije na severu státu, zbylé území uniklo městské a průmyslové výstavbě a zachovalo si mnohé ze svých krás. Zahrnuje přitom horské terény, pralesy, ledovcové oblasti, stolové hory i nejvyšší vodopád světa, ale také řadu vzácných rostlinných a živočišných druhů. Není divu, že se ve Venezuele nachází celkem 43 národních parků a 20 přírodních rezervací, které dohromady pokrývají pětinu její rozlohy.

V zemi se střídají suchá letní období s deštivými „zimami“ – ačkoliv při teplotách kolem 25 °C se o skutečné zimě hovořit nedá. Nejvýš rtuť teploměru šplhá v dubnu a květnu, zatímco v červnu a červenci přicházejí nejvydatnější přívalové deště a zimní období trvá zhruba od června do října. Nejvhodnější pro návštěvu parků jsou tak listopad, prosinec a leden, kdy přes den panuje slunečné počasí a v noci nastupuje příjemný chládek.

Vzhůru k vodopádům

Nejznámější venezuelský národní park Canaima leží v tropickém rovníkovém pásu, vznikl v roce 1962 a od roku 1994 figuruje díky své jedinečné biologické rozmanitosti na seznamu UNESCO. Nachází se na jihovýchodě země u hranic s Guyanou a Brazílií a s rozlohou 30 000 km² patří mezi největší národní parky světa. Tamní lákadlo představuje nejvyšší vodopád na Zemi Salto Ángel, jenž měří celkově 979 m. V angličtině zní jeho název Angel Falls, ovšem s andělem nemá kaskáda ve skutečnosti nic společného – jméno dostala po svém objeviteli Jamesi Angelovi, a přesný překlad do češtiny by proto měl znít spíš „Angelův vodopád“.

TIP: Cesta za nejvyšším vodopádem: Unikátní výprava českého cestovatele

Ve vlhkém horském pralese žije rozmanitá fauna čítající 550 druhů ptáků, přičemž několik desítek z nich se řadí k endemitům: nikde jinde na světě se tedy nevyskytují. Dále tam našlo domov množství plazů, obojživelníků a savců, z nichž někteří – například obří mravenečník, pásovec či leopard – patří mezi chráněné živočichy. V Canaimě se podařilo odkrýt také dvě naleziště s kamennými nástroji stará přibližně devět tisíc let: potvrdila se tak domněnka, že indiánský kmen Pemon, jehož potomci žijí na území parku tradičním způsobem dodnes, osídlil lokalitu již před tisíciletími.

Území stolových hor

Téměř 70 % rozlohy parku zaujímají stolové hory zvané tepui, které obklopuje hustý prales a z jejichž svislých stěn stékají stovky vodopádů. Jednotlivé hory jsou od sebe odděleny, a také proto se na každé z nich vyvinula jedinečná fl óra a fauna: přes 30 % tamních rostlinných druhů představuje endemity. Ohromující krajina dokonce inspirovala Arthura C. Doylea k napsání knihy Ztracený svět, v níž známý autor vykresluje fantastickou scenérii plnou pravěkých rostlin a dinosaurů.

Vystoupit je však možné pouze na několik tamních stolových hor – na většinu z nich tudíž lidská noha nikdy nevkročila. K nejvýznamnějším patří Roraima, jejíž nehostinný vrchol už stamiliony let odolává silnému větru, dešti i slunečním paprskům. V puklinách skály přesto rostou mechy, lišejníky a orchideje a narazit můžete i na drobné černé žabky, vzácné ptáky či některé hlodavce. Roraima láká přírodovědce a průzkumníky již od 19. století a v roce 2003 tam slavila úspěch česká skupina speleologů, které se v místě podařilo zmapovat dosud neznámý jeskynní systém.

Od lenochodů ke karetám

Pokud strávíte několik dní v Caracasu, neměli byste si nechat ujít návštěvu národního parku El Ávila. Táhne se v délce téměř 90 km v horském pásmu, jež se vypíná nad městem, a sahá až ke karibskému pobřeží. Nahoru se dostanete lanovkou a ubytovat se můžete například v hotelu Humboldt z roku 1956 s nádherným výhledem na město. Na milovníky pěší chůze čeká spousta tras, podél nichž běžně spatříte na stromech třeba lenochody, mravenečníky či veverky.

Ti, kdo si naopak užívají slanou vodu, jistě rádi zavítají do některého z mořských národních parků: například do Los Roques, Mochimy či Morrocoy. První z nich tvoří asi 50 pojmenovaných a 200 bezejmenných ostrůvků s krásnými plážemi, na některých pak najdete i mělké laguny s mangrovovým porostem a korálové nebo bariérové útesy klesající až do kilometrové hloubky. Na ostrovech žije přes 40 druhů ptáků, čtyři druhy želv včetně karety obrovské a spousta ještěrek. Můžete se tam potápět, šnorchlovat, chytat ryby nebo se jen tak kochat panenskou přírodou a odpočívat.

Nad největším ostrovem parku – El Gran Roque – se jako nad jediným tyčí asi 130 m vysoký kopec, zatímco ostatní ostrovy jsou ploché. Malý kus pevniny měřící na šířku zhruba 3 km obývá okolo 1 400 lidí, většinou rybáři s rodinami. Dopraví vás tam rybářská loď nebo některá z leteckých společností, jež do zmíněné oblasti pořádají také jedno- či dvoudenní výlety.

Plachetnice, kajaky a kánoe

V parku Mochima na vás rovněž čeká potápění, plavba na plachetnici či kajaku nebo třeba rafting na řece Neverí. Park Morrocoy zase představuje oázu plnou mangrovů a korálových ostrůvků, ovšem pobyt v období od listopadu do února vám tam může znepříjemnit množství drobných muchniček: některé přitom přenášejí leishmaniózu, při níž se objevují boláky připomínající lepru.

Za návštěvu rozhodně stojí také národní park Mariusa v deltě Orinoka u břehu Atlantiku, kde žije mnoho největších venezuelských savců: například jaguár, tapír či kapustňák. Obyvatelé orinocké delty si říkají Waraové a jsou to skvělí lovci a rybáři – své kánoe si vydlabávají z kmenů stromů a bydlí v domech na kůlech.

Rizika cestování

S faunou venezuelských národních parků se bohužel pojí i určitá zdravotní rizika. Někteří komáři přenášejí kromě horečky dengue také zárodky masožravých larev střečků, jež se mohou při bodnutí dostat do rány a způsobit zánět. V písku se zase vyskytují písečné blechy, které se zavrtávají do chodidel – nejčastěji mezi prsty – a kladou tam vajíčka. V celé Venezuele žijí i africké včely, jejichž rychlý roj může být životu nebezpečný. Z rybky zvané vandélie obecná pak mají místní obyvatelé větší obavy než z piraně. Asi 6 cm dlouhý živočich přezdívaný „rybí upír“ může totiž člověku vniknout do močové trubice a vzpříčit se tam. Rybu nelze vyjmout jinak než chirurgicky, a pokud se ji nepodaří odhalit včas, uhyne a může způsobit otravu krve i smrt.

Reklama

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Název dugong pochází z malajštiny, kde „duyung“ znamená „mořská dáma“. Vzhledově tato paralela dost vázne, ale je pravda, že v přítomnosti potápěčů se tito tvorové chovají velmi povzneseně.

Příroda

Rekonstrukce vikingské osady v L'Anse aux Meadows.

Věda

Inspektor Izraelského památkového úřadu s objeveným mečem.

Věda

Tropické cyklóny dostávaly jména už před několika staletími. Bouře byly tehdy pojmenovávány podle míst, kde působily velké škody nebo podle svatých.

Zajímavosti

Koncept lunární motorky Tardigrade.

Vesmír

Všemi barvami hrající kopce Aktau v NP Altyn-Emel jsou tvořeny měkkými sedimenty

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907