Populace mořských želv, které kladou svá vejce do písku na pobřeží, jsou kromě cyklónů a stoupající hladiny oceánů ohroženy zvyšujícími se teplotami ovzduší. Podle nové studie představuje horký písek velké nebezpečí zejména pro želvy žijící u Velkého bariérového útesu
Šedesátipokojový Kruisherenhotel Maastricht působí sice zvenčí téměř hrozivě, uvnitř však překvapí svou elegancí.
Prognóza předpovídá do roku 2030 velkou spoušť pobřeží v důsledku stoupající hladiny vody, ale do roku 2070 by se měla hlavním problémem stát teplota písku, která může pro vyvíjející se zárodky znamenat smrt. Teplejší písek ovlivní vývoj plodů a zcela změní poměr pohlaví v populaci. Bude se líhnout čím dál víc samiček a mláďata budou častěji trpět tělesnými vadami. Pokud se teplota dostane nad 33 °C, zárodky nepřežijí. Studie provedená Mariannou Fuentes z Univerzity Jamese Cooka v Austrálii by měla ochráncům přírody pomoci stanovit priority v záchranných projektech. Kromě zajištění stinných míst na pobřeží se počítá s přesazováním vegetace a přemísťováním vajec na chladnější místa. Podle Fuentesové však může dojít k nečekaným změnám, které si vyžádá stoupající hladina oceánů a se kterými její model zatím nepočítá. Problémy se budou řešit operativně od regionu k regionu v závislosti na místních podmínkách. Přestože jsou tu želvy už miliony let a zatím se dokázaly na změny prostředí vždy adaptovat, není jich dnes už tolik, aby bez lidské pomoci ustály nápor, kterému budou muset čelit.
VesmírČerné díry se ukrývaly přímo před očima vědců. Nový výzkum našel způsob, jak je odhalit.
VědaLidské pozůstatky obětí erupce v domě „Casa del Fabbro“, včetně muže, jehož DNA vědci přečetli.
PřírodaStejně jako ostatní krokodýli, i gaviálové mají speciální smyslové orgány. Jedná se o drobné jamky v šupinách, které pokrývají tělo. Tyto jamky jsou schopny zachytit vibrace nebo změny tlaku vody, což napomáhá při hledání kořisti.
VálkaBritské tanky postupují vpřed. Velitel stroje často šel před strojem a naváděl řidiče, aby se vyhnul překážkám.
ZajímavostiJihoamerické pralesy by mohly ukrývat až na čtyři tisíce doposud neznámých rostlinných druhů.
