Reklama


Nebojácný medojed kapský: Malý vztekloun s velkou odvahou

14.09.2018 - Aleš Toman

Jen málokterý živočich je opředen tolika mýty a pověrami jako medojed kapský. Přitom už ověřená fakta jsou jen těžko uvěřitelná. Například jeho schopnost „vykuřovat“ včelí hnízda, odolnost proti hadímu jedu nebo odvaha postavit se mnohonásobně silnějšímu predátorovi

<p>Medojed slídící po něčem k snědku. Medojed kapský obývá téměř celou Afriku s výjimkou centrální Sahary a severu Afriky. Dále směrem na východ se vyskytuje od Blízkého Východu přes Střední Asii až po Indický poloostrov</p>

Medojed slídící po něčem k snědku. Medojed kapský obývá téměř celou Afriku s výjimkou centrální Sahary a severu Afriky. Dále směrem na východ se vyskytuje od Blízkého Východu přes Střední Asii až po Indický poloostrov


Reklama

České i vědecké jméno medojeda kapského (Mellivora capensis) napovídá, že jeho oblíbenou potravou jsou larvy a med divoce žijících druhů včel. V anglickém a německém pojmenování se také objevuje slovo med, tentokrát ovšem v kombinaci se slovem jezevec (Honey Badger, Honigdachs). Medojed skutečně trochu připomíná jezevce – především tvarem těla, krátkým ocasem a dlouhými drápy na předních nohou. Vývojově je ovšem mnohem blíže kunám, než všežravým jezevcům.

Fámy a mimořádné schopnosti

Z nějakého důvodu se o medojedovi traduje velké množství nejrůznějších mýtů. Zřejmě nejbizarnější je pověra popisující způsob, jakým údajně útočí na velké savce. Medojed vrhající se na mnohem větší oběti jim prý nejprve ukousne varlata. O této prazvláštní taktice psal již slavný James Stevenson-Hamilton (zasloužil se o založení Krugerova národního parku a byl jedním z prvních strážců), který viděl útok medojeda na buvola. Existuje množství informací, které uvádí, že medojed takto napadl a kastroval samce vodušek, pakoní, kudu velkých a dokonce prý se stejným úmyslem zaútočil i na člověka. Mezi rangery a průvodci je zmíněné téma neustálým zdrojem drsných žertů a historek, ale seriózní výzkum zatím takové chování nepotvrdil.

Naproti tomu byla vědci studujícími život medojedů v Jihoafrické republice a v Zimbabwe potvrzena jiná tradičně uváděná informace. Pravidelnou kořistí medojeda bývají smrtelně jedovaté druhy hadů jako kobra či zmije útočná. Pokud je jimi medojed při souboji uštknut, upadne na několik minut do stavu podobajícímu se smrti, ale zpravidla přežije. Podobná odolnost proti účinkům jedu je známá také u surikat či mangust.

Dalším pozoruhodným přizpůsobením medojedů je použití výměšků análních žláz. Šelma jimi částečně paralyzuje blanokřídlý hmyz při plenění jejich hnízd. Medojed výměšek používá k uklidnění včel obdobně jako včelař kouř. Jestliže se ho některá včela přesto snaží bodnout, nemá mnoho šancí na úspěch. Agresora chrání pevná přiléhavá srst na hlavě a předních tlapách, kterou žihadlo projde jen obtížně.

Šedočerný silák

Medojed je středně velká šelma dosahující hmotnosti 7–16 kg a délky kolem 70 cm. Je robustně stavěný. Zvláště mohutná je jeho přední část těla s plochou hlavou, silnými čelistmi, svalnatým krkem a předními tlapami s dlouhými, k hrabání uzpůsobenými drápy. Pozoruhodná je medojedova volná kůže na hlavě a krku silná až půl centimetru, která jako by náležela mnohem většímu zvířeti. Je pokryta hustou tuhou srstí – ve spodní části těla černou, na hřbetě a temeni šedou. Kontrastní zbarvení je ještě zvýrazněno bílým pruhem, který odděluje tyto dvě základní barvy.

Na rozsáhlém území mezi jižní Afrikou a Indickým poloostrovem bylo popsáno až 16 poddruhů medojeda, které se od sebe liší především rozsahem a vzájemným poměrem šedé a černé. Od různých barevných přechodů se výrazněji liší pouze západoafrický poddruh obývající lesnaté oblasti, který je jednobarevně černý.

Široce prostřený stůl

Tato přizpůsobivá šelma se v rámci rozsáhlého areálu vyskytuje v nejrůznějších typech prostředí – od mořských pobřeží až po hory a od polopouští Kalahari po deštné pralesy západní Afriky. Nejvíce však medojedům vyhovuje suchá otevřená buš či savana jižní a východní Afriky, kde jsou jejich populace nejpočetnější. Medojedova úspěšnost v osidlování nejrůznějších typů prostředí tkví ve schopnosti využívat nejrůznější potravní zdroje.

Pojídá například větší bezobratlé živočichy – brouky, sarančata a štíry. Jeho kořistí se stávají také různí obratlovci od ryb přes obojživelníky až po středně velké savce. Často loví drobnější ještěry a hady, včetně silně toxických druhů jako jsou kobry či zmije útočné. Jeho silné čelisti si poradí i se želvím krunýřem. Navzdory zdánlivě neohrabané postavě dobře šplhá na stromy a dokáže plenit hnízda ptáků s vejci či mláďaty.

Velkou část kořisti vyhrabává medojed ze země. Zaměřuje se především na hnízda blanokřídlého hmyzu, škorpiony či drobné obratlovce. Pomocí svalnatých předních končetin s až pěticentimetrovými drápy dokáže během několika minut vyhrabat díru tak velkou, že se v ní sám může ukrýt.

Strážci a pomocníci

S potravními zvyklostmi medojeda se pojí několik zajímavých způsobů chování souvisejících s jinými živočichy. K medojedovi vyhrabávajícímu kořist se v jižní Africe vždy přidružuje několik jestřábů kukačkovitých (Melierax canorus). Ptáci posedávají v blízkosti medojeda a čekají, zda pro ně zbyde něco z jeho kořisti. Za ponechaná sousta se do práce zabranému dravci odvděčí tehdy, když jej svým vzletem upozorní na blížící se nebezpečí.

Dalším, téměř legendárním případem vzájemně prospěšného chování dvou živočišných druhů, kterému se říká mutualismus, je spolupráce medojeda se zajímavým opeřencem nazývaným medozvěstka křiklavá (Indicator indicator). Ta svým křikem upozorňuje medojeda na nalezené včelí hnízdo. Když medojed hnízdo vyplení, jsou zbytky pláství pro medozvěstku jakousi odměnou. Medozvěstka obdobně dokáže navigovat i po medu pátrající domorodce. Ti věří, že pokud jí za odměnu nepřenechají část kořisti, zavede je příště do nebezpečí – k spícímu buvolovi či jedovatému hadovi.

Jako lev i proti lvům

Díky přizpůsobivosti a schopnosti využít nejrůznější potravní zdroje jsou medojedi schopni osídlit širokou škálu prostředí na obrovském území. Vrcholem přizpůsobivosti byl případ „bestie z Basry“. Před několika lety se v Irácké Basře rozšířila fáma, že Britská vojska zde vypustila tvory podobné jezevcům, kteří napadali lidi a domácí zvířata. Tito „jezevci zabijáci“ měli napadat lidi a dobytek přímo na okraji města. Později se ukázalo, že se jedná o místní medojedy, kteří se sem nově rozšířili následkem vysušení bažin.

Těžko říct, nakolik média přibarvila skutečné události v Basře, ale faktem je, že pro svoje chování vůči velkým savcům si medojed vysloužil pověst nejvzteklejšího a nejnebojácnějšího zvířete. Pro tuto vlastnost se dokonce dostal i do Guinessovy knihy rekordů. Za určitých okolností totiž neustoupí z cesty ani největším savcům a dokáže obtěžovat a od kořisti zahnat i mladého a nezkušeného lva či levharta. Právě tyto dvě velké kočky jsou vedle člověka pro medojeda jediným nebezpečím.

Tajemství stále trvá

Vzhledem k tomu, že medojed žije převážně nočním způsobem života, nemají návštěvníci afrických safari možnost setkat se s tímto pozoruhodným tvorem příliš často. V některých parcích a rezervacích jsou však tyto šelmy hojnější a v době nedostatku potravy bývají aktivní i ve dne. Téměř s jistotou se s medojedem setkají návštěvníci kempu Halali v národním parku Etosha v Namibii, nebo Hwange v Zimbabwe. Zde se totiž medojedi naučili vybírat odpadky z košů a slídit kolem kuchyně a můžete je neromanticky najít podle rámusu převracených popelnic.

TIP: Když v ráji pršelo: Setkání se lvem, africkým králem zvířat

Medojedův způsob života je ovšem stále zahalen do mystična a opředen nejrůznějšími neuvěřitelnými historkami. Ať jsou již pravdivé úplně, z části, nebo vznikly výhradně v bujné lidské fantazii, jisté je, že toto zvíře vede život nesmírně zajímavý a zdaleka ne prozkoumaný. Obezřetností, ostražitostí a převážně noční aktivitou výzkum vědcům nijak neusnadňuje. Také pro běžného turistu je setkání s medojedem zajímavým a nevšední zážitkem. V České republice je možné tuto šelmu vidět pouze v kolekci v pražské zoo, která medojeda dokonce úspěšně rozmnožila.

Medojed kapský (Mellivora capensis)

  • Řád: šelmy (Carnivora)
  • Čeleď: lasicovití (Mustelidae)
  • Hmotnost: 7–16 kg
  • Výška: 23–28 cm
  • Délka těla: až 70 cm
  • Délka ocasu: cca 25 cm
  • Délka březosti: zřejmě kolem 6 měsíců
  • Počet mláďat: obvykle dvě
  • Potrava: brouci, sarančata, štíři, hnízda blanokřídlého hmyzu, ryby, obojživelníci, ještěři a hadi včetně jedovatých druhů, želvy, ptáci a jejich vejce, malí a středně velcí savci, mršiny velkých savců, příležitostně i zrající ovoce
  • Zdroj textu:

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií: Karel Maton

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Vlče z doby ledové je skoro jako živé

Věda

Panoramatický pohled z vyhlídkové terasy na čajové plantáže Cameron Bharat

Příroda

První letušky Československých státních aerolinií: zleva Marie Stará, Hana Fuchsová a Marie Müllerová, 1937

Historie

Povrch Ceres na snímku sondy Dawn. Ahuna Mons je v horní části.

Vesmír

Větrná farma a bitcoinový důl

Věda

Inhalátory promění přírodní látky v páru, dochucenou třeba vanilkovou nebo jahodovou příchutí. Takto vypadá balení verze nazvané Strawberry Fields, která má příchuť jahod a obsahuje vitamíny

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907