Nečekaným zdrojem vody na Měsíci by mohly být horniny podobné vltavínům
Vzorky regolitu, které dopravil na Zemi návratový modul čínské mise Čchang-e 5, přinášejí zásadní informaci o koloběhu vody v měsíčním regolitu
Přestože Měsíc působí jako suchá a vyprahlá pustina, nachází se na něm až překvapivě velké množství vody. Vyskytuje se na věčně zastíněných místech a odvypařuje se z jeho povrchu během dlouhých lunárních dní. Až doposud ale nebylo úplně jasné, co přesně udržuje dostatečné množství vody v lunárním regolitu. Odpověď nedávno nabídli čínští badatelé, jejichž výzkum v těchto dnech zveřejnil vědecký časopis Nature Geoscience.
Profesor Hu Sen z čínské akademie věd a jeho tým jsou přesvědčeni, že vodu na povrchu Luny udržuje impaktové sklo. Dospěli k tomu díky analýzám materiálu, který z Měsíce na Zemi přivezl v prosinci 2020 návratový modul čínské mise Čchang-e 5. Lunární horniny o celkové hmotnosti 1,7 kg obsahovaly mimo jiné i kuličky impaktového skla, tedy tektity podobné našim vltavínům, které vznikly při nesčetných dopadech meteoritů na povrch Luny.
Sklo plné vody
Analýzy těchto kuliček, které jsou v lunárním regolitu podle všeho naprosto všudypřítomné, odhalily, že obsahují až 0,2 procenta vody. „Naše výsledky ukazují, že impaktová skla na povrchu Měsíce a nejspíš i dalších podobných těles Sluneční soustavy mohou pojmout velké množství vody a pak ji zase uvolnit do vesmíru,“ upřesňuje profesor Sen. „Tato voda přitom na Měsíci vzniká působením částic slunečního větru.“
Výzkum čínských vzorků z lunárního povrchu prozradil, že kuličky impaktové skla, které se na Měsíci běžně vyskytují, obsahují nemalé množství vody. (zdroj: Chinese Academy of Sciences, Sen Hu, CC BY-SA 4.0)
Sluneční vítr tvoří proud částic, z nichž valnou většinu představují protony, tedy vlastně atomová jádra vodíku. Když sluneční vítr zasahuje lunární povrch, dochází k interakcím zmíněných protonů s místními horninami. Při tomto procesu neustále vzniká voda, která pak může proniknout do kuliček impaktového skla.
TIP: Lunární orbiter LRO pozoroval molekuly vody hopsající po povrchu Měsíce
Voda vniká do těchto kuliček pomocí procesu difuze, čili samovolného rozptylování částic v dostupném prostoru, na základě jejich náhodného pohybu. Čínští vědci odhadují, že skleněné kuličky na Měsíci obsahují 300 miliard až 270 bilionů kilogramů vody. Horní odhad představuje asi polovinu vody Erijského jezera v Severní Americe. Podstatnou výhodou je, že vodu z kuliček lze snadno získat, což mohou využívat budoucí obyvatelé Měsíce.
