Neil Armstrong: Muž, který navždy změnil svět

18.02.2014 - Tomáš Přibyl

„Svět už nikdy nebude stejný. Člověk se prošel po Měsíci,“ psala média v červenci 1969. Tím, kdo nemalou měrou zapříčinil, že se svět navždy změnil, byl americký pilot Neil Armstrong. V sobotu 25. srpna 2012 zemřel


Reklama

Neil Alden Armstrong se narodil 5. srpna 1930 na farmě ve městě Wapakoneta v Ohiu. V jeho rodokmenu lze nalézt skotské a německé kořeny. Otec byl auditorem ve státních službách, což byla pro rodinu tvrdá řehole: když bylo Neilovi patnáct let, měla za sebou jeho rodina dvacet stěhování po celém Ohiu. Otec se svým dětem přesto věnoval, jak mohl. Prý již ve dvou letech vzal Neila na letecký den: ve třech letech pak malý chlapec uprosil matku, aby mu koupila v hračkářství model letadla. Když mu bylo šest, vzal jej otec na vyhlídkový let letadlem.

Faktem každopádně je, že malého chlapce létání fascinovalo. Roznášel noviny, umýval nádobí nebo pomáhal starším lidem se stříháním trávy a úpravou zahrady: vydělával si tak peníze na svoji lásku, na létání. Ve čtrnácti letech začal navštěvovat pilotní kurzy, v patnácti měl pilotní průkaz – dříve než řidičské oprávnění.

Pilot tělem i duší

Aby mohl vystudovat vysokou školu, upsal se na pět let americkému námořnictvu. Dva roky se mohl věnovat studiu na Purdue University, tři pak sloužil u letectva. Po absolvování základního výcviku v Pensacole na Floridě byl odvelen do korejské války, v níž absolvoval 78 bojových misí. Při průzkumném letu v září 1951 byl jeho stroj F9F-B2 Phantom zasažen protiletadlovou palbou. Po marném pokusu o přistání se Armstrong katapultoval nad mořem, byť jej silný vítr zanesl nad pevninu.

V srpnu 1952 odešel po vypršení svého závazku z námořnictva. Tři roky studoval a pak nastoupil k NACA (předchůdce NASA) jako zkušební pilot. Na Edwardsově základně v Kalifornii se v následujících letech mnohokrát dostal do nebezpečné situace. Jednou musel jako druhý pilot přistát s létající pevností B-29 na jediný fungující motor (celkem byly čtyři), při prvním letu na raketovém letounu Bell X-1B se mu zase při přistání zlomil příďový podvozek (což byla u těchto strojů častá závada).

V dubnu 1962 Armstrong testoval automatický kontrolní systém raketoplánu X-15: nepřevzal ale včas řízení a nad místo přistání (Edwardsovu základu) se dostal ve výšce 30 km. Jen podotýkáme, že raketoplán X-15 byl odhazován zpod křídla B-29 a jeho motory fungovaly jen krátce při startu: zbytek letu šlo o kluzák, který pro pilotáž vyžadoval mimořádné zkušenosti. Armstrong se rozhodl přeletět základnu o 63 km, otočit stroj a pokusit se o přistání. Jenomže začal ztrácet výšku rychleji, než čekal: nakonec se sice na cílové letiště dostal, ale podle očitých svědků minul vrcholky stromů před dráhou „o centimetry“.

Díky jeho pilotním schopnostem tak nevadilo, když podal v roce 1962 přihlášku do oddílu astronautů týden po oficiální uzávěrce. Výběrová komise jeho jméno dobře znala, a neměla tak problém „přimhouřit oko“. Kdyby ale někdo trval na striktním dodržování podmínek konkurzu, musel by být zkušený pilot vyřazen – a první člověk na Měsíci by se rozhodně nejmenoval Armstrong.

Mistr rychlých rozhodnutí

Neil Armstrong zcela chladnokrevně zvládl nečekané technické problémy během svého prvního letu do vesmíru v lodi Gemini 8 v roce 1966. Loď se po spojení s cílovým tělesem Agena dostala do nečekané rotace: Armstrong obě tělesa rozpojil, ale rotace se dramaticky zvyšovala. Bylo mu jasné, že je něco v nepořádku s orientačními motory jeho lodi. Proto vypnul hlavní orientační systém RCS a zapnul druhý systém, OAMS – a rotaci se mu skutečně podařilo zvládnout. Nebylo to ovšem jednoduché rozhodnutí, protože systém OAMS se používá jen pro přistání a nedá se podle libosti zapínat a vypínat. Jakmile je jednou zapnut, musí loď při nejbližší příležitosti přistát. Let Gemini tak netrval plánovaných 75 hodin, ale jen jedenáct. Armstrongovo rozhodnutí – jakkoliv bleskové a těžké – bylo nicméně správné.

Když se pak připravoval pro let na Měsíc – ale ještě nebyl jmenován do první posádky – cvičil mimo jiné s velmi nestabilním zařízením LLTV. Náhlý pokles tlaku v nádržích však způsobil, že se stroj vymkl kontrole. Armstrong se z něj stihl katapultovat jen dvě sekundy před tím, než stroj dopadl na zem. Kdyby reagoval jen o půl sekundy později, padák by se už nestihl otevřít – takto Armstrong vyvázl jen s nakousnutým jazykem.

Orel konečně přistál

Že byla volba Neila Armstronga sázkou na správnou kartu, o tom se NASA přesvědčila hned při misi Apollo 11. Armstrong především zachoval chladnou hlavu ve chvíli, kdy se během přistávacího manévru opakovaně rozezněl neznámý poplašný signál – ten byl však na radu řídicího střediska potlačen a sestup mohl pokračovat.

Těsně nad Měsícem pak Armstrong viděl, že lunární modul Eagle (Orel) klesá do místa posetého velkými balvany. To pochopitelně činilo přistání nebezpečným, proto Armstrong převzal od automatiky řízení a začal s modulem hledat nové vhodné místo. Jenže rezerva pohonných látek měla vystačit jen na několik desítek sekund – a ty rychle plynuly. Když Armstrong s modulem konečně dosedl na lunární povrch, zbývalo v nádržích palivo jen na posledních dvacet sekund letu. „Houstone, zde základna Tranquility. Orel přistál,“ ohlásil konečně Armstrong. „Rozumím, Tranquility. Potvrzujeme, že jste přistáli,“ odpověděl spojař Charles Duke (sám astronaut, který se prošel po Měsíci s výpravou Apollo 16). A zcela upřímně dodal: „Někteří chlapci tady už začínali modrat. Teď už ale dýchají normálně. Díky moc!“

Život po Měsíci

Přesně podle očekávání se z Neila Armstronga stala po návratu z historické výpravy celebrita světové třídy. On však chtěl dál působit u kosmického programu. Bylo mu sice jasné, že do vesmíru se už nejspíš nevrátí, ale chtěl svých zkušeností maximálně využít. Jenže namísto toho dostával od zaměstnavatele za úkol cestovat, vystupovat, chodit na důležité obědy či večeře, přednášet… Zaťal tedy zuby a bral vše jako splacení dluhu NASA. Když ale viděl, že jeho „kolotoč“ dostává čím dál větší obrátky, rozhodl se z něj vystoupit. Z NASA odešel v roce 1971, jen dva roky po své cestě na Měsíc: i nadále však pro ni pracoval jako externí konzultant, což mu umožnilo zůstat u kosmického programu, ale zároveň si vybírat konkrétní zakázky.

Souběžně se věnoval vyučování na vysoké škole: odmítl lukrativní nabídku své alma mater – univerzity Purdue – a rozhodl se nastoupit na Cincinnatskou univerzitu. Zamlouvala se mu domácí atmosféra menší školy a také skutečnost, že nikomu nebude vadit, když se stane rovnou profesorem, aniž by si odučil dlouhé roky za katedrou. Zde Armstrong přednášel – s různými přestávkami – vlastně až do své smrti. Kromě toho měl obrovské množství nabídek ze soukromého sektoru: mohl dělat tiskového mluvčího, měl otevřené dveře do mnoha správních rad a podobně. Výjimečně na některou nabídku kývl: například v roce 1979 se stal tváří inzertní kampaně společnosti Chrysler. Později přiznal, že to dělal nerad, ale přivedly ho k tomu finanční problémy.

Byl ve dvou vyšetřovacích komisích NASA: jednak havárie se šťastným koncem Apollo 13 (1970) a jednak zkázy raketoplánu Challenger. Jinak se ale snažil maximálně vyhýbat lidem a popularitě. Legendárními se stala jeho několikasekundová vystoupení (např. při oslavách stého výročí letu bratří Wrightů), po nichž okamžitě zmizel. V žertu se o něm říkalo, že chodí k řečnickému pultu s kabátem v ruce. V jednom z velmi vzácných rozhovorů v roce 2005 svoje chování v televizi CBS vysvětlil: „Myslím, že každý chce být uznáván za každodenní práci, a ne za jeden okamžik, kdy zazáří jako ohňostroj – a pak zase rychle zhasne.“

Zvedněte hlavu k nebi…

Neil Armstrong měl dlouhodobě problémy se srdcem – počátkem 90. let prodělal mikroinfarkt. V roce 2012 se začal jeho zdravotní stav zhoršovat a musel odříct několik veřejných vystoupení. Lékaři mu doporučili operaci a zavedení několikanásobného bypassu, který by uvolnil zablokovanou artérii. Sedmého srpna se Armstrong v Cincinnati podrobil operaci. Podle prvních zpráv proběhla zcela bez problémů a pacient se začal zotavovat. Pak ale přišly blíže neupřesněné pooperační komplikace a 25. srpna 2012 vydala rodina zprávu, že Neil Armstrong zemřel.

Zpráva končila slovy: „Pro ty, kdo se budou ptát, jak uctít Neilovu památku, máme jednoduchou odpověď. Vezměte si příklad z jeho služby, úspěchů a skromnosti. A až příště za jasné noci vyjdete ven a uvidíte, jak se z oblohy usmívá Měsíc, vzpomeňte si na Neila Armstronga a věnujte mu krátkou vzpomínku.“

Reklama

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru 9/2012

  • Zdroj fotografií: NASA

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Seismickou aktivitu zřejmě mnohé z věštíren a chrámů využívaly pro své vlastní posvátné rituály.

Historie

Při pohledu na fenka vás okamžitě zaujmou obrovité uši, které jsou dlouhé až 10 centimetrů. Ty samozřejmě přispívají k výbornému sluchu, ale rovněž regulují tělesnou teplotu v horkém pouštním prostředí.

Příroda

Ve výřezu prototyp biohybridní ledviny. 

Věda
Vesmír
Zajímavosti

Z rádia do televize

Guiding Light (U nás ve Springfieldu) 

premiéra: 1937 | epizody: 15 762 televize, 2 500 rozhlas

Seriál „U nás ve Springfieldu“ začínal už v roce 1937 coby rozhlasový pořad a v éteru setrval až do roku 1956. Tou dobou však již paralelně k mluvenému slovu uváděla televize hrané epizody. Děj se zpočátku točil okolo reverenda Johna Ruthledge a jeho blízkých, nicméně postupem času se soustředil na řadu springfieldských rodin a jejich vztahy vykresloval velmi melodramaticky. Šestého září 2006 se vysílala epizoda s pořadovým číslem 15 000, nicméně seriál se tehdy už potýkal s klesající sledovaností a o tři roky později kvůli nezájmu publika skončil. (foto: CBS)

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907