Nejkrásnější klobouky našich lesů: Utajená krása českých hub

07.08.2016 - Michal Mikšík

U hub většinou oceňujeme především jejich chuťové kvality a snažíme se vyhnout těm nejedlým a jedovatým. Přitom nám často uniká jejich barevnost a tvarová pestrost


Reklama

Houby jsou oblíbenou složkou naší potravy, ale nepochybně také krásnou ozdobou svého přirozeného prostředí. Věřím, že i mnozí z houbařských labužníků, upřednostňujících kulinářské kvality jednotlivých druhů, se někdy v údivu zastaví nad jejich barevností a tvarem. Houby jsou nepochybně krásnými organismy a jejich jedinečnost se pokusíme poodhalit nejen pomocí snímků velikých plodnic, ale také makrofotografií, odhalujících jedinečné detaily.

Rudá na bílé

Podobně jako u všeho, co vnímáme svými smysly, je krása subjektivním kritériem, které každý interpretuje jinak. Mnoho druhů hub má rozmanitě zbarvenou dužninu, ale nesmírně zajímavě může působit i vnitřní struktura plodnice houby. Krásný pohled nabízejí zejména snímky, které zachycují připojení třeně k lupenům, či rourkám. Působivé jsou i fotografie hub, které na svých plodnicích vytvářejí tzv. gutaci, kdy houba vytěsňuje z dužniny na povrch plodnice tekutinu v podobě kapiček. Jedná se zejména o některé chorošovité houby, lošáky, ale i lupenaté a dokonce hřibovité. U některých druhů jsou tyto kapičky i atraktivně zbarvené, například do červena u lošáka (Hydnellum peckii).
Velmi krásné bývají plodnice různých druhů ohnivců, které jsou většinou červeně zbarvené a začínají růst koncem zimy. Kombinace rudých plodnic a bílého sněhu asi lahodí oku většiny pozorovatelů.

Houbové krápníky

Sytě vybarvené houby najdeme spíše v tropických oblastech, ale i u nás je mnoho pestře vybarvených druhů – zejména různé voskovky (rody Hygrophorus a Hygrocybe). Voskovka papouščí (Hygrophorus psittacinus) zaujme krásnou zelenou. Mnohé další druhy hub vynikají nevšední kombinací barev.
Pro mnohé fotografy jsou nejkrásnější hřibovité houby. Mezi nimi je i několik druhů, které jsou velmi vzácné a jejich nalezení je skutečným mykologickým zážitkem. Například vzácný hřib královský (Boletus regius) je i velmi krásně vybarvený. Jeho sběr je ale pod pokutou zakázán (fotografii jste mohli vidět v Přírodě č. 4/2009 na straně 89). Podobně zbarveným druhem u lupenatých hub je pak rovněž zákonem chráněná muchomůrka císařka.

TIP: Všechny naše kosatce aneb Divocí bratranci zahradních okras

Mnoho druhů hub je krásných už samotným tvarem. Tvarovou rozmanitost můžeme pozorovat zejména u tzv. askomycetů, kam patří například oblíbené jarní houby – smrže, kačenky a ucháče. Mykologové nezřídka považují za jedny z nejkrásnějších hub tzv. korálovce, které rostou na mrtvém dřevě listnatých a jehličnatých stromů. Jejich výtrusorodá část vytváří struktury podobné krápníkům v jeskyních.

Houby mimo talíř

Houby patří k velmi rozmanitým organismům. Na rozdíl od živočichů či rostlin, o nichž je už známo, že zbarvení v mnoha případech upozorňuje na jedovatost, odlišuje pohlaví apod., u hub většinou nelze odpovědět na otázku, zda tyto znaky mají v přírodě nějaký význam. Nelze říci, jestli zbarvení nějaké houby upozorňuje v přírodě na nějakou její vlastnost.
Svět hub je bezesporu krásný a rozmanitý. Proto až se příště vydáte do lesa, zkuste se na houby podívat i jinak než jako na zpestření vašeho jídelníčku. Tyto prastaré organismy si zaslouží naši pozornost, a to nejen na talíři, či na stránkách papíru.


„Lovci hub“

Zachytit krásu hub objektivem je svým způsobem umění, které vyžaduje zvládnutí mnoha podmínek, jež jsou pro focení hub specifické. Zejména se jedná o práci se světlem a hloubkou ostrosti, kompoziční cit a smysl pro detail. Krása hub vyniká zejména v okamžiku, kdy jsou zachycovány některé detaily plodnic, u nichž by na první pohled často jen málokdo poznal, o kterou část houby vlastně jde.
Cílem mykofotografů je zejména nejlépe zachytit věrohodnost barev hub a jejich prostředí, ve kterém rostou v určité kompoziční harmonii. Samozřejmě při fotografování se nezřídka bere i ohled na případné publikační účely, kdy je velmi důležité zachytit na dané houbě typické znaky.
Čtenáři, kteří by měli zájem shlédnout fotografie hub od předních mykofotografů, mohou navštívit internetové servery www.nahuby.sk , www.damyko.info, www.naturfoto.cz apod.


Michal Mikšík (1979)

Fotograf a amatérský mykolog, dlouholetý člen užšího výboru České mykologické společnosti a člen České vědecké společnosti pro mykologii. Zabývá se zejména fotografováním hub, jejich ochranou, mykofloristickým výzkumem některých území a popularizací. Jeho snímky se několikrát umístily na prvním místě ve fotosoutěži České mykologické společnosti. Je spoluautorem knihy Hřibovité houby, kterou v letošním roce vydalo nakladatelství Academia.

  • Zdroj textu:

    Příroda 2009/9

  • Zdroj fotografií: Michal Mikšík, Jiří Burel, Jaroslav Malý, Vladimír Kunca, Bohumil Bušek

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Za světlou kůži vděčí populace Evropy neandertálcům. Bez jejich genů by její vývoj trval déle.

Zajímavosti

Laboratorní potkani jsou zdatní řidiči. S pomocí vozítek si v experimentu opatřovali pamlsky.

Věda

Zastavení projektu Airborne Laser (s laserovým komplexem na „nose“ Boeingu 747) zbrzdilo úvahy o sestrojení ničivé superzbraně v brzké budoucnosti.

Válka

Srážka galaxií NGC 4676, které se přezdívá Myšky

Vesmír

Karel Kludský starší, Antonínův syn, se svými slony a zebrami roku 1910.

Historie

Ztracené město neboli Ciudad Perdida v Kolumbii

Věda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907