Nejzajímavější měsíce planet: Měsíc, maličký Phobos a vulkanický Io (1.)

27.09.2015 - František Martinek

Početnou skupinu těles Sluneční soustavy představují měsíce planet. Mnohé jsou doslova miniaturní, jiné se mohou svojí velikostí rovnat s Merkurem či Marsem. V první části si prohlédneme Měsíc, Phobos Marsu a Io Jupitera


Reklama

Počet známých měsíců stoupá – astronomové objevují neustále nové průvodce známých planet. Měsíc Země je znám od pradávna. O první objev měsíců u jiných planet se zasloužil Galileo Galilei, který v roce 1610 objevil čtyři největší souputníky planety Jupiter. Jeden z nich – Ganymed – je dokonce větší než planeta Merkur. V současné době jsou však objevovány i satelity, jejichž velikosti dosahují pouhých několika kilometrů.

Díky výzkumu kosmickými sondami, které zblízka studovaly velké planety, byly získány detailní informace o některých měsících. Jsou zajímavé i z hlediska možné přítomnosti byť primitivního života. Jedná se především o Jupiterovy měsíce Ganymed a Europa či Saturnovy satelity Titan a Enceladus.

Měsíc – věrný průvodce Země

Měsíc – nejbližší vesmírný soused Země – má průměr 3 476 km. Kolem naší planety obíhá ve vzdálenosti 384 400 km. Povrch Měsíce je pokryt obrovským množstvím kráterů vzniklých v důsledku kolizí. Čím větší meteorit a čím větší rychlostí dopadl na povrch Měsíce, tím větší kráter vytvořil. Většina z nich vznikla v období tzv. pozdního velkého bombardování před 3,8 miliardami let.

Jedním z meteoritů nalezených v Antarktidě v roce 1982 byl kámen označený ALHA 81005. Rozborem chemického zastoupení třiceti prvků bylo zjištěno, že se jedná o úlomek měsíční horniny, vymrštěný při vzniku kráteru. V současné době je známo celkem 85 meteoritů, které velmi pravděpodobně pocházejí z Měsíce.

Měsíc je po Slunci a Zemi nejdůležitějším vesmírným tělesem pro pozemšťany (nejen pro básníky a zamilované). Díky své hmotnosti se podílí na vzniku přílivu a odlivu a zajišťuje stabilitu rotační osy Země, což je – jak se zdá - důležité pro pozemský život.

V poslední době byly na řadě fotografií objeveny „díry“ vedoucí pod měsíční povrch. Jedná se o propadlé stropy lávových tunelů, které po sobě zanechaly proudy lávy dávných sopek. Pod povrchem Měsíce by se mohly nacházet jeskyně, které mohou být v budoucnu využity pro vybudování bezpečných úkrytů pro kosmonauty.

Phobos a prstenec Marsu

Pokud bychom přistáli na povrchu Marsu, mohli bychom pozorovat jeho dva velmi malé měsíce – Phobos a Deimos. Vzhledem k tomu, že Phobos obíhá blízko planety, vykoná jeden oběh za kratší dobu, než se Mars otočí jednou dokola. Pozorovateli na povrchu rudé planety by se naskytl zajímavý pohled: přestože oba měsíce obíhají stejným směrem, Deimos se po obloze pohybuje od východu na západ, avšak Phobos naopak od západu na východ.

Oběh měsíce Phobos za kratší dobu, než je perioda rotace Marsu, má pro něj neblahé důsledky. Působením slapových (gravitačních) sil obíhá po stále nižší a nižší oběžné dráze – po spirále smrti. Astronomové spočítali, že asi za 30 miliónů roků se dostane tak blízko k Marsu, že jej planeta svojí gravitací roztrhá na drobné úlomky, které vytvoří pozorovatelný prstenec.

Vulkány na Io

K zajímavým měsícům patří Jupiterův měsíc Io. Je to výjimečné těleso, na němž bylo objeveno velké množství vulkánů. Jeho povrch často zalévají proudy lávy. Vzhledem k malému průměru (3 643 km) by sopečnou aktivitu Io čekal málokdo. Sopečné fontány plynů a prachu s vysokým obsahem oxidu uhličitého a síry mohou vytrysknout až do výšky téměř 500 km. Barevná pestrost povrchu Io je dána především přítomností síry, která má různou barvu v závislosti na teplotě.

Za existenci sopečné činnosti vděčí Io slapovému působení Jupitera a jeho velkých měsíců. Podle astronomů se po povrchu Io vzdouvají téměř 50 m vysoké vlny suchého přílivu. Slapové síly a s nimi spojené vnitřní tření produkují obrovské množství tepelné energie udržující vulkanickou aktivitu. Například u sopky nazvané Loki Patera byl pozorován proud lávy dlouhý až 150 km. V roce 1997 byla zaregistrována velká erupce doprovázená výlevem čerstvé lávy, která v oblasti Pillan Patera pokryla plochu o rozloze více než 3 500 kilometrů čtverečních.

Na Io bylo zaregistrováno více než 400 sopek. Jedná se o geologicky nejaktivnější těleso ve Sluneční soustavě.

  • Zdroj textu:

    Tajemství vesmíru 9/2013

  • Zdroj fotografií: Wikipedie, NASA

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Historie
Věda

Obliba Papinova hrnce stoupla zejména v době druhé světové války, kvůli šetření paliva a kratší době vaření.

Zajímavosti

Kosmická loď s jaderným termálním pohonem

Vesmír

LST mají místo i v moderní době, v tomto případě se jedná o korejské plavidlo.

Válka

Část sloního stáda. Možná právě od potyčky se stromem má největší slon v popředí snímku zlomený jeden kel.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907