Nemilosrdný taktik Torstensson: Pýcha a pád slavného vojevůdce (2.)

27.12.2015 - Tomáš Koch

Kdyby se švédský vojevůdce rozhodl Brno dobýt už ve chvíli, kdy se svou armádou procházel Jihlavou, mohl zaútočit na nepřipravené město. Nyní to byl on, kdo stál u jeho hradeb nepřipravený


Reklama

Pokud učinil Torstensson během doby, kdy byl v čele švédské armády, nějaké vyloženě špatné rozhodnutí, bylo to tehdy, když se rozhodl obléhat Brno. Během svého tažení se zdržel v Rakousku, čehož využil velitel obránců Radouit de Souches.

Předchozí část: Nemilosrdný taktik Torstensson: Pýcha a pád slavného vojevůdce (1.)

Radouit de Souches nechal opravit hradby a pečlivě zorganizoval domobranu z měšťanů a studentů. Počet obránců se tak zvýšil z původních 426 vojáků na celkem 1 475 mužů ve zbrani.

Lijáky, epidemie a přelétavý Rákoczy

Švédů bylo 18 000 až 28 000 vojáků (údaje se různí), ale nepodařil se jim žádný překvapivý útok jako v případě Olomouce, takže bylo nutné zahájit klasické obléhání. Na to však nebyla Torstenssonova armáda tak úplně připravena. Postrádala dostatek čerstvé pěchoty, chyběla velká obléhací děla, která by si poradila s brněnskou pevností, a situace se zásobováním nebyla nejlepší. Co navíc vydatně přispělo brněnským obráncům, bylo počasí. Vytrvalé červencové lijáky zaplavily švédské zákopy, v táborech se začalo dařit různým chorobám a vypukaly menší epidemie.

Do toho byla švédská armáda vystavována náhlým přepadům jak od obránců Brna, tak z formací císařské armády vyčkávajících dále na jih. Hlavní příčiny neúspěšného obléhání je tedy nutné hledat ve špatné strategické situaci, ve které se švédská armáda nacházela. Další snahy o naplnění ambiciózního plánu na dobytí Vídně pak definitivně pohřbilo podepsání míru mezi Rákoczym a císařem. Bez této podpory už Torstensson neměl na vybranou a musel po několikaměsíčním obléhání odtáhnout. Takto blízko už se Švédové nikdy k Vídni nedostali.

Cíl nesplněn

Proč nebylo švédské tažení roku 1645 kromě samotné bitvy u Jankova provázeno dalším větším vítězstvím? Podílelo se na tom několik faktorů. Švédská armáda i přes svoji profesionalitu a schopnosti byla jednoduše unavená, stejně jako její vojevůdce. Švédové navíc před Vídní stáli vlastně sami – pro Francouze to bylo daleko, na Sedmihradského knížete se nedalo spolehnout.

TIP: Drancování měst Koruny české: Za třicetileté války je vojáci nijak nešetřili

Nepovedené obléhání Brna bylo samo o sobě fiaskem a poslední kapkou. Nemocí ochromený maršál se poté vzdal postu nejvyššího švédského velitele a v létě 1646 se vrátil do Švédska. Na jeho místo nastoupil generál Karel Gustav Wrangel, který válku přenesl do Bavorska a do Württemberska, kde se spojil s francouzskou armádou, která tolik chyběla Torstenssonovi u Vídně. 

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Wikimedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Bohové Perun a Dažbog (ruské pojmenování Svarožice) v představě M. Presňjakova z roku 1998.

Zajímavosti
Zajímavosti

Rekonstrukce centrosaura.

Věda

Starship SN-5 během středečního testu.

Vesmír

Vyřazený sherman nedaleko Monte Cassina.

Válka

V nejslavnějším gagu nazvaném Zabte rozhodčího používal Slivers pouze několik rekvizit: bizarní masku chytače připomínají ptačí klec a mohutnou koženou lapačku.

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907