Newyorské metro: Podzemí, které nikdy nespí

13.12.2015 - Martin Nekola

Newyorské metro na konci října oslavilo 111. výročí od svého založení. Za ta léta prošlo četnými změnami a dnes patří k místům s nezaměnitelnou atmosférou. V některé dny se tu střetne víc než pět milionů cestujících snad všech ras, kultur i jazyků


Reklama

Rok 1904 v dějinách USA přinesl několik zajímavých událostí. Prezidentem se stal republikán Theodore Roosevelt, američtí inženýři zahájili výstavbu Panamského průplavu, v přístavním Baltimoru řádil ohromný požár, v St. Louis vynalezli oplatkový kornout na zmrzlinu a náměstí Longacre v centru New Yorku se přejmenovalo na Times Square. V tomtéž městě také zahájila provoz podzemní dráha.

Inspirace Londýnem

New York, přístav a obchodní centrum východního pobřeží, se koncem 19. století rozvíjel a zalidňoval raketovým tempem. Jen mezi lety 1890–1900 narostl počet obyvatel o plných 127 %. V pulzujícím centru města, ostrovní čtvrti Manhattan, proto bylo třeba veřejnou dopravu akutně řešit. Drožky, tramvaje ani automobily již nedostačovaly. Logickým řešením se zdála být podzemní dráha. O její vybudování usiloval již dříve vynálezce Alfred Ely Beach – inspirován úspěchem nejstaršího metra na světě v Londýně, jež pravidelně převáželo pasažéry už od ledna 1863, chtěl vybudovat něco podobného také v New Yorku. Pod Broadwayí začal hloubit tunel, ale stavbu od počátku provázely těžkosti, především nedostatek materiálu, financí a politické tlaky. Beach musel projekt zastavit a oproti smělým plánům zůstal jen jeden devadesátimetrový tunel a jediná stanice na rohu Broadwaye a Warren Street. Praktické využití měla první podzemka pramalé, avšak ukázala směr příští generaci inženýrů a konstruktérů.

Armáda imigrantů s krumpáči

Technické inovace následujícího dvacetiletí, zejména zavedení plošné elektrifikace, konečně otevřelo dveře výstavbě skutečných linek metra pod Manhattanem. Projektantům mohl kalit radost pouze fakt, že prvenství v USA jim vyfouklo město Boston, pod jehož ulicemi se proháněla souprava metra již od září 1897. Newyorčany však už brzy uspokojilo, že jejich podzemka se stala tou vůbec největší. Samotné výstavbě ovšem předcházely opakované odklady, hádky kvůli trase a výměna tří zkorumpovaných starostů. Ještě počátkem roku 1900 vůbec nebylo jisté, zda metro vznikne.

Mnoho firem se zaleklo technické náročnosti a nákladů. Majitel Interborough Rapid Transit Company, zámožný finančník August Belmont jr., však nakonec správně odhadl obrovskou příležitost. Povolal armádu dělníků z řad imigrantů, kteří sestoupili s krumpáči a dynamitem do podzemí a pustili se do díla. První tunel začali hloubit v blízkosti radnice na spodním Manhattanu a mířili na sever k nádraží Grand Central. Odtud se měla trasa stočit na západ k Times Square a poté znovu severně až na 145. ulici ve čtvrti Harlem.

Obědy v luxusním vagonu

Konečně 27. října 1904 v půl třetí odpoledne New York zažil velkou slávu. Starosta George B. McClellan oficiálně zahájil provoz první patnáctikilometrové trasy metra, která čítala dvacet osm stanic a cesta trvala kolem čtyřiceti minut. Tentýž den si jízdu v novém zázraku chtělo vyzkoušet 150 000 obyvatel a v nejbližší neděli dokonce celý milion. Za zmínku stojí perlička, že manželka Mr. Belmonta měla soukromě vyhrazený vagon, v němž spolu s přítelkyněmi z lepších kruhů pravidelně obědvala, zatímco souprava křižovala podzemí. Privátní vchod přímo na nástupiště vedl ze sklepení luxusního hotelu Waldorf Astoria.

Dopravu po Manhattanu si bez použití metra zanedlouho dokázal představit už jen málokdo. Jízda za „niklák“, respektive na speciální žetony v hodnotě pěti centů (dnes jízda vyjde na dva dolary sedmdesát pět centů, tedy asi 66 korun), denně usnadňovala život tisícům Newyorčanů. Bez metra by byli nadále odsouzeni k čekání v zácpách na přeplněných ulicích. Metro se zanedlouho rozšířilo také do ostatních částí velkoměsta, postupně do Bronxu (1905), Brooklynu (1908) a Queensu (1915). Jediným kusem metropole bez podzemky dodnes zůstává Staten Island, ale tamní ulice oproti tomu od dvacátých let s velkým úspěchem brázdily první městské trolejbusy.

Metro třikrát jinak

Naprostá většina stanic vznikla během hospodářského boomu ve čtyřicátých letech. Pozorní cestující si povšimnou trojího designu stanic. Důvodem je, že výstavbě se paralelně věnovaly hned tři firmy: soukromé Interborough Rapid Transit Company (IRT), Brooklyn-Manhattan Transit Corporation (BMT) a městem vlastněná Independent Rapid Transit Railroad (IND). Lišila se také délka nástupišť, což v dalších letech komplikovalo nasazování nových typů vlaků a propojování celé sítě. Rozdíl činil až čtyřicet metrů.

Zákonodárci státu New York 15. června 1953 stvrdili vznik New York City Transit Authority (dnes MTA), společnosti pověřené správou a provozem všech městských linek metra, autobusů a trolejbusů. MTA se už stihla stát pojmem: kdykoliv mají spoje zpoždění nebo dojde k závadě či výluce, zhrzení Newyorčané přesně vědí, kam směřovat své nadávky. Zrodily se dokonce speciální twitterové účty či mobilní aplikace, kde si cestující mohou vylít zlost. Noviny také pravidelně plní zprávy o korupci a milionových odměnách pro manažery MTA, což cestující dráždí ještě víc. 

Nekonečné plánování

Mohlo by se zdát, že podzemí takové megapole jako New York je prošpikováno skrz naskrz a každý nový zásah by mohl mít nepředvídatelné následky. Opak je pravdou. Radnice se vážně zabývá návrhy na prodloužení metra hlouběji do Bronxu, na letiště La Guardia nebo výstavbou stanic podél hustě obydlené Utica Avenue, protínající Brooklyn. Plány provází vzrušená diskuse, a tak zůstává stále ve hvězdách, které se skutečně podaří dotáhnout do finále.

Z minulosti známe četné případy, kdy plánování nešlo úplně hladce. Existuje například sedm dokončených stanic, které však nikdy nebyly uvedeny do chodu. Pro zajímavost uveďme, že původní stanice City Hall je dnes rovněž uzavřena a slouží jako turistická atrakce. Už od roku 1919 se buduje metro na Druhé Avenue na Manhattanu. Úřady stavbu mnohokrát zastavily, opět spustily a mezi obyvateli kolují o nekonečném projektu četné legendy a vtipy. Poslední zprávy říkají, že se snad blýská na lepší časy – nový čtrnáctikilometrový úsek za sedmnáct miliard dolarů by měl být otevřen cestujícím v prosinci 2016.

Babylon kultur i jazyků

Newyorčané hrdě hlásají, že jejich metro běží dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu a nikdy se nezavřelo. To není zcela přesné. Pár přestávek a výrazných omezení provozu historie opravdu zaznamenala. Na plných deset dní v dubnu 1980 se vlaky zastavily kvůli stávce zaměstnanců. Po teroristickém útoku 11. září 2001 se zcela zastavily nebo byly odkloněny některé linky. Naposledy 26. října 2012 během hurikánu Sandy zaplavila voda stanice a tunely a způsobila škody přes pět miliard dolarů.

Pokud vynecháme všechna čísla, data a technické údaje, newyorské metro je především neuvěřitelným babylonem. Na nástupištích a ve vagonech potkáte příslušníky desítek národností, kteří s New Yorkem spojili své osudy. Šestadevadesát různých etnických tiskovin v bezmála třímilionovém nákladu hovoří za vše. Stejně tak informační materiály o provozu metra na vás ze stojanů volají mnoha různými jazyky.

Jedno je jisté – pověst nikdy nespícího, multikulturního a pestrého města, nad nímž zbytek Ameriky kroutí hlavou, by značně utrpěla, nebýt sto jedenáct let fungujícího metra. Kdo tento nejčastěji používaný způsob hromadné dopravy nevyzkoušel a neokusil jeho atmosféru, zkrátka nebyl v New Yorku.

Newyorské metro v číslech

Na 22 linkách newyorského metra, označených čísly nebo písmeny abecedy, se nachází celkem 486 stanic, z toho 70 v Bronxu, 170 v Brooklynu, 147 na Manhattanu a 81 v Queensu. Nejdelší je padesátikilometrová modrá trasa A.

Všechny trasy dohromady pak měří 1 056 kilometrů. Připočteme-li navíc ještě depa, slepé, odstavné a nepoužívané koleje, dostáváme se k číslu 1 350 kilometrů. Nejhlubší stanice 191 Street se nachází 54 metrů pod povrchem, naopak nejvýše postavená je zastávka Smith-9th Sts Station v Brooklynu, pasažéři odtud pozorují dění na ulici z 26 metrové výšky. Tunely projíždí 6 383 vagonů, kterými se v některé rušné dny vozí až pět a půl milionu cestujících.

Co se týče množství přepravovaných osob za rok, patří newyorskému metru až sedmá příčka, přičemž špici statistik vévodí Peking a Tokio se zhruba 3,3 miliardy cestujících.

Reklama

  • Zdroj textu:

    100+1 zahraniční zajímavost

  • Zdroj fotografií: Shutterstock, Profimedia, nycsubway.org, MTA

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Černobílý mořský vlk

Mezi nejobávanější predátory mezi vodními savci nepochybně patří kosatka dravá (Orcinus orca) – až šestitunový kytovec. Kosatku coby vrcholného predátora v jejím přirozeném životním prostředí nic neohrožuje. Tito několikatunoví savci z čeledi delfínovitých dovedou plavat rychlostí bezmála 60 km/h, vidí skvěle nad hladinou i ve vodě, výborně slyší a pomáhají si také echolokací. Loví v organizovaných smečkách, proto se jí někdy přezdívá „mořský vlk“. V průměru pozře skoro čtvrt tuny masa denně a zabíjí bez problémů i velké žraloky nebo ploutvonožce.

Skutečné nebezpečí však představují pouze pro svou kořist. Ve volné přírodě ještě nedošlo k žádnému útoku na lidi, který by skončil smrtí – kosatky si člověka obvykle jen spletou se svým běžným úlovkem a včas se zastaví, což se připisuje jejich vysoké inteligenci. 

Příroda

Stalin a Gottwald na propagačním plakátu z padesátých let.

Historie
Vesmír

Chudoba není úplně zdravá pro vývoj dětí

Věda

Při poslechu hudby se podobně jako při dobrém jídle nebo sexu uvolňuje hormon dopamin. U 90 % lidí hraje při vnímání řeči zásadní roli levá mozková hemisféra a při vnímání hudebního signálu naopak pravá, která rozeznává především rozdíl ve výšce tónů. 

Zajímavosti
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907