Palmový olej jako biopalivo se zpočátku jevil jako dobrý nápad. Jenže zelený sen se stal noční můrou
Ještě nedávno se politici a ekologové radovali z nástupu zelené a obnovitelné energie z palmového oleje, který pochází z jihovýchodu Asie, především z Indie a Malajsie.
Vycházelo se z předpokladu, že rostliny, z nichž se získávají biologická paliva, pohlcují při růstu uhlík, který se spalováním dostává do ovzduší. Teoreticky by emise plynů způsobující skleníkový efekt měly být nulové, skutečnost je však bohužel jiná. Kvůli uspokojení zvýšené evropské poptávky po biopalivech, částečně podpořené dotacemi pro ty, kteří je budou využívat, jsou ničeny tropické deštné pralesy. Půda je odvodňována a vypalována, aby na ní mohly být vysazeny palmy. A do ovzduší se díky tomu dostává významné množství oxidu uhličitého.
Indonésie se tak ve jménu obnovitelné energie paradoxně stala po USA a Číně třetím největším producentem skleníkových plynů. Přesto není využívání biopaliv zcela ztraceno. Záleží totiž na typu rostlin a způsobu jejich pěstování. Na tom závisí, zda se emise podaří oproti fosilním palivům o 90 % snížit nebo o 20 % zvýšit.