North American F-86 Sabre: Za korejské války F-86 sestřelily 792 strojů MiG-15

29.09.2015 - Miroslav Mašek

Úspěšná proudová stíhačka F-86 Sabre dominovala na nebi v korejské válce, kdy se úspěšně střetávala se sovětskými stroji MiG-15


Reklama

Jeden z nejrozšířenějších stíhacích letounů USAF a NATO se začal rodit v listopadu 1944. Společnost North American tehdy zareagovala na požadavek letectva na vývoj stíhačky středního doletu, schopné doprovázet bombardéry i útočit na pozemní cíle. Na rýsovacích prknech tak vznikly kontury prototypu XP-86.

Královna nebe nad Koreou

S koncem války však inženýři dostali do rukou výsledky německých testů šípového křídla a výhody tohoto řešení byly tak zjevné, že konstruktéři návrh zcela přepracovali. Výsledek představoval prototyp s křídlem i ocasními plochami o šípu 35 stupňů, který poprvé vzlétl v říjnu 1947. Pohon zpočátku zajišťoval motor General Electric/Allison J35, avšak ukázalo se, že nemá dostatečný výkon. Po zástavbě jednotky J47 se schopnosti stroje zlepšily a YP-58A v dubnu 1948 dokonce v sestupném letu překonal rychlost zvuku.

Nic tak nebránilo zahájení sériové výroby verze F-86A, kterou letectvo začalo dostávat v únoru 1949. Letoun vyzbrojený šesticí kulometů ráže 12,7 mm zahájil službu u 1. Fighter Wing. Úvodní verze F-86A, vyrobená v 554 kusech, se také jako první dočkala ostrého nasazení. Když v roce 1950 začala válka v Koreji, americké letouny se snadno vypořádaly se severokorejskými vrtulovými stíhačkami.

Situace se změnila v listopadu 1950, kdy na scénu vstoupili sovětští piloti v kokpitech moderních proudových MiG-15. Představovali takové nebezpečí pro bombardéry B-29, že americké velení muselo okamžitě reagovat. Vyslalo do Koreje elitní F-86A, dosud určené výhradně k protivzdušné obraně území USA. Obě stíhačky měly srovnatelné výkony, v některých ohledech však sabre přece jen zaostával, a to zejména ve stoupavosti a dostupu, nevýhodu představovala i absence kanónové výzbroje.

F-86F

  • DÉLKA: 11,4 m
  • ROZPĚTÍ: 11,3 m
  • VZLETOVÁ HMOTNOST: 8,23 t
  • MAX. RYCHLOST: 1 105 km/h (0,902 Ma)
  • DOLET: 2 450 km
  • DOSTUP: 15 000 m
  • POHONNÁ JEDNOTKA: 1× General Electric J47
  • VÝZBROJ: 6× 12,7mm kulomet, až 900 kg pum, napalmu či neřízených střel
  • OSÁDKA: 1 muž 

Přesto ze soubojů vycházely F-86 častěji jako vítěz, a to hlavně díky vyšší kvalitě výcviku pilotů. Ti do konce války nahlásili 792 sestřelů migů při ztrátě 78 F-86, což znamená poměr 10:1. Dnes víme, že šlo o přemrštěná čísla, ale i tak měly F-86 v souboji s migy kladnou bilanci. „Áčkem“ vývoj letounu neskončil, brzo se na scéně objevil F-86E s plovoucí výškovkou a F-86F s výkonnějším motorem a novým křídlem. Úpravy dodávaly „efku“ lepší vlastnosti ve vysokých rychlostech.

TIP: North American F-100 Super Sabre: Držitel rychlostního rekordu z roku 1953

Mnohem významnější změny přinesla F-86D, která představovala de facto zcela nový letoun, jenž byl určen pro operace za jakéhokoliv počasí i v noci. Do přídě dostal vyhledávací radar, disponoval střeleckým systémem Hughes a kulomety nahradila raketová výzbroj – 24 salvou odpalovaných raket Mighty Mouse ráže 70 mm. S více než 2 000 kusy se F-86D stala nejpočetnější verzí letounu.

Po celém světě

Pro státy NATO u North American vyvinuli F-86K, zjednodušené déčko, u kterého pouzdro s raketami nahradila čtveřice 20mm kanónů. Příznivé výkony F-86 ve srovnání s dosavadními typy vedly k zavedení jeho výroby i mimo USA. Kanadská společnost Canadiar postavila v Montrealu přes 1 800 Sabre Mk.1 až 6 vybavených převážně motory Orenda. V Austrálii montovala továrna Commonwealth Aircraft Corporation do F-86 motory Rolls-Royce Avon a vyzbrojovala je dvojicí 30mm kanónů Aden. F-86K se stavěly v Itálii u Fiatu, do produkce se zapojili i v Japonsku u Mitsubishi.

Z letounu Sabre se tak stal skutečně globální stíhací stroj. Do výzbroje ho kromě už zmíněných zemí a států NATO zařadili například i v Bolívii, Barmě, Hondurasu, Iráku, Jihoafrické republice, Peru, Venezuele nebo Kolumbii. Skutečným požehnáním se moderní stroje staly pro Luftwaffe, nově se rodící po druhé světové válce, a Royal Air Force, které pomohly překlenout období do příchodu britských letounů s šípovým křídlem. F-86 si zabojovaly i mimo Koreu.

Úspěchy i v důchodovém věku  

Tchajwanské stroje vzlétaly proti čínským MiG-15 a MiG-17 za čínsko-tchajwanské krize v roce 1958. Američané ve snaze podpořit ostrovní režim dodaly na Tchaj-wan první verze protiletadlových střel AIM-9 Sidewinder, upravili pro jejich použití dvacet tchajwanských F-86F a vycvičili zdejší piloty. Tato modifikace zajistila sabrům převahu nad protivníky vyzbrojenými pouze kanóny.

F-86 osvědčily své kvality i v roce 1965, kdy vypukla krátká indicko-pákistánská válka. Sabre už tehdy nepatřil mezi nejmodernější stíhačky, neboť v aktivní službě byly letouny další generace dosahující dvojnásobku rychlosti zvuku. Přesto F-86F v pákistánských barvách uspěly a 120 dodaných strojů dosáhlo většiny z 91 sestřelů, které pákistánské letectvo za 22 dnů konfliktu vybojovalo.

Flexibility a výkonnosti F-86 si nemohli nevšimnout ani u US Navy a US Marine Corps. Od obou ozbrojených složek vzešel požadavek na náhradu strojů North American FJ-1 Fury s přímým křídlem. Inženýři pro námořnictvo a mariňáky postavili letoun podobný F-86E, doplněný o záchytný hák a úchyty pro katapult. Úpravy se dotkly i podvozku. Nakonec North American vyrobil přes 200 FJ-2, více než 500 FJ-3 s výkonnějším motorem a kolem 370 FJ-4 s novým křídlem. Navalizované varianty F-86 sloužily na letadlových lodích amerického námořnictva až do 60. let. 

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Karikatura zachycující cara Mikuláše II. a Theodora Roosevelta, který apeluje ve věci krutého zacházení s ruskými Židy. (ilustrace: Wikimedia Commons, Emil Flohri, CC0)

Historie

Skalňák andský je národním ptákem Peru. Tok je pro samce tohoto druhu tak náročný, že se nijak nepodílí na výchově potomstva. Všechnu energii totiž spotřebují na získání partnerky. (foto: Wikimedia Commons, Ricardo SánchezCC BY 2.0)

Příroda

Prokletí smrti

žena z Lemb | Royal Scottish Museum

Ačkoliv tzv. žena z Lemb vznikla již okolo roku 3500 př. n. l., archeologové ji objevili až v roce 1878 na Kypru. Podle legendy skončila každá rodina, která ji vlastnila, rozervána smrtí. Rod prvních majitelů zcela vymřel po šesti letech od získání sošky. Poté skulpturu koupil Ivor Menucci – a jeho příbuzné postihla zkáza za pouhé čtyři roky. Když si pak smrt začala přicházet i pro další vlastníky, padlo moudré rozhodnutí svěřit artefakt do sbírek Royal Scottish Museum. (foto: Wikimedia Commons, Héctor OchoaCC BY-SA 4.0)

Zajímavosti
Vesmír
Věda
Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907