Nose art a B-17: ve znamení Memphiské krásky

Počátky historie takzvaného „nose art“, tedy kreseb na přídích letounů, spadá do dob 1. světové války, kdy šlo především o vyjádření extravagance pilotů. Zlatý věk tohoto umění však nastal až během 2. světové války, a to jak na straně Spojenců, tak i u letců Osy. Výjimkou nebyly ani letouny amerického vojenského letectva, přičemž zřejmě nejznámější se staly kresby na bombardérech B-17. Příslušníci USAAF si cenili těch, kteří nose art vytvářeli, a za jejich díla je velmi dobře platili, ať už se jednalo o civilní umělce nebo nadané mechaniky. Velení pak tuto činnost tolerovalo, ve snaze pozvednout bojovou morálku létajícího personálu. V kontrastu s tím americké námořnictvonu svých letounů nose art zakázalo. Jedním z nejznámějších autorů nose artu se stal mechanik 91. bombardovací skupiny (těžké) Tony Starcer, který vytvořil přes 120 motivů, mezi nimi i legendární Memphiskou krásku (Memphis Belle). Tato létající pevnost, která jako jedna z prvních absolvovala předepsaných 25 bombardovacích misí, inspirovala vznik dvou filmů (první dokumentární již v roce 1944, druhý jako hollywoodské válečné drama v roce 1990).