Období nadějí a očekávání: Zrod československého státu

Oficiálně byl vznik nového československého státu vyhlášen 28. 10. 1918 zákonem o zřízení samostatnosti, který podepsali Alois Rašín, Antonín Švehla, František Soukup, Jiří Stříbrný a Vavro Šrobár.

14. 11. 1918 – první vláda

Jmenování první vlády v čele s Karlem Kramářem, ve které se prvním ministrem financí stal Alois Rašín, ministrem zahraničí Edvard Beneš a ministrem vojenství Milan Rastislav Štefánik. Prvním prezidentem byl zvolen Tomáš Garrigue Masaryk.

25. 2. 1919 – počátek měnové reformy

Byla uzákoněna měnová reforma, která probíhala pod vedením Aloise Rašína. Měla několik fází. V první fázi byly orazítkovány všechny rakousko-uherské bankovky v hodnotě 1000,- a okolkovány mince a bankovky nižší hodnoty. Novou měnou byla uzákoněna koruna československá s poměrem 1:1 k rakousko-uherské koruně.

28. 7. 1920 – vyvrcholení sporu o Těšínsko

Po asi dvouletém sporu o Těšínsko mezi Polskem a Československem se rozhodlo o přerozdělení jeho území mezi tyto dvě země. Všemu předcházely ozbrojené konflikty a nepokoje ze strany Poláků i Čechů.

1928 – Modus vivendi

Díky ministru zahraničí E. Benešovi se znovu urovnaly vztahy Československa s církví a papežem. Tzv. modus vivendi byla dohoda mezi církví a státem o majetkových věcech a správě diecézí.

1929 – počátek hospodářské krize

Hospodářská krize se začala projevovat nejprve v zemědělství a postupně prorůstala celým systémem. Došlo k devalvaci koruny, což bylo spojeno s velkou vlnou migrace obyvatelstva z chudších oblastí. Vláda se snažila vše řešit státními půjčkami, sociálními akcemi (žebračenky na jídlo), ale vše vedlo ke katastrofální nezaměstnanosti a chudobě.

1935 – abdikace prezidenta T. G. Masaryka

Masaryk abdikoval ze zdravotních důvodů a jako svého nástupce prosazoval E. Beneše. Ten nakonec v konkurenci Klementa Gottwalda a Bohumila Němce zvítězil.

24. 4. 1938 – karlovarský program

Henleinova Sudetoněmecká strana zformulovala a přijala tzv. karlovarský program. 8 požadavků vůči československé vládě, mezi kterými byl i požadavek rovnoprávnosti německých skupin v ČSR, plnou svobodu něm. názoru, přesné ohraničení německého území nebo zákonná ochrana Němců žijících v ČSR mimo německá území. Vláda o těchto požadavcích s SdP jednala, ale nepřijala je.

29. 9. 1938 – Mnichovská konference

Dohoda o odstoupení pohraničních oblastí Německu byla podepsaná přestaviteli VB, Francie, Itálie a Německa. Vláda ČSR pod předsednictvím E. Beneše mnichovský diktát přijala. ČSR tak přišla o 41 098 km² svého území, o 4 879 000 obyvatel, 33% průmyslových závodů a většinu podniků textilního, báňského, sklářského a papírenského průmyslu. Ztratila všechny pohraniční pevnosti a byly přerušeny nejdůležitější železniční tratě. Vše tak bylo připraveno na definitivní likvidaci Československa.