Obrazem: Američtí katedi si obhlížejí následky bombardování Londýna

Masové nálety nacistického Německa na Londýn začaly dle Hitlerova rozkazu 7. září 1940. Bombardování však probíhalo již od léta, kdy Němci směřovali své údery primárně proti britským leteckým základnám, aby tak ochromili obranyschopnost ostrovního státu. V poslední dekádě sprna však nálety začala Luftwaffe zaměřovat na sídla. Ani hlavní město nezůstalo ušetřeno - první várka bomb se na Londýn snesla již 24. srpna. Německé velení si od neustálých, noc co noc se opakujících náletů slibovalo zlomení morálky protivníka.

Stal se však naprostý opak. Nálety na Londýn britské obyvatelstvo nebývale stmelilo, a to i díky postoji královské rodiny, která odmítla opustit hlavní město i přes nebezpečí bomb padajících z nebes. Fakt, že se Luftwaffe zaměřila na bombardování civilní zástavby, pomohlo konsolidovat britskou RAF, která získala čas se dovyzbrojit a vylepšit taktiku obrany před nepřítelem.

Intenzivní masové nálety na britskou metropoli trvaly až do poloviny listopadu, kdy od nich Luftwaffe musela upustit pro nízký efekt a vysoké ztráty. Během techto více než dvou měsíců německé bombardéry zabily více jak 20 000 lidí a poškodily milion budov. Hlavního cíle - demoralizovat ostrovního protivníka - však nacisté nedosáhli.