Operace Dřevěná noha 1985: Úspěšný nálet na Arafatovy teroristy

26.06.2015 - Lukáš Visingr

Nejznámější mise izraelského letectva nepochybně představuje protiteroristický zásah v Ugandě a nálet na irácký reaktor Osirak. Poněkud stranou zájmu zůstává další výjimečná akce: úder na palestinské velení v Tunisku, který v roce 1985 provedla skupina letounů F-15


Reklama

Izraelské letectvo již mnohokrát ohromilo svět svými operacemi, které daleko přesahují to, co by se dalo od vzdušných sil země velké jako Morava očekávat. Izraelci několikrát dokázali, že jejich nepřátelé nebudou nikdy a nikde v bezpečí, i kdyby uprchli třeba tisíce kilometrů od hranic židovského státu. Schopnosti izraelského letectva podcenilo i nejvyšší velení Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), které mělo jednu dobu sídlo na pobřeží Tuniska. Palestinci si mysleli, že centrála vzdálená přes 2 000 km od Izraele představuje bezpečný úkryt před útokem izraelských ozbrojených sil. Mýlili se.

Velká vlna teroru

V srpnu a září 1985 zasáhla Izrael a jeho občany další série teroristických akcí. Během 45 dnů bylo spácháno dohromady 32 útoků, jež vedly ke smrti osmi a zranění 25 civilistů. Nikdo nepochyboval, že za útoky stojí teroristické skupiny, která náležela do struktury OOP; ostatně k většině akcí se i přiznaly. Vrcholem této vlny byl útok z 25. září 1985. Skupina teroristů přepadla jachtu kotvící v kyperském přístavu Larnak a po desetihodinovém zadržování zabila tři Izraelce.

Zpravodajské služby pak zjistily, že pachatelem tohoto činu byla Force 17, skupina ozbrojenců, která formálně působila jako osobní stráž palestinského předáka Jásira Arafata, avšak kromě toho páchala i teroristické útoky. 

Toto už bylo skutečně příliš. Izraelská vláda se rozhodla pro razantní vojenskou odvetu a letectvu zadala úkol udeřit na sídlo velení OOP. Na rozdíl od jiných podobných akcí zde ale nebylo největším problémem nepřátelské letectvo nebo protivzdušná obrana, ale zkrátka „jen“ vzdálenost cíle. Jak známo, úspěšná izraelská operace „Mír pro Galileu“ v roce 1982 vytlačila Palestince z dosavadního útočiště v údolí Bikáa v Libanonu, ale OOP si záhy našla jiné místo, kde se cítila bezpečně.

Za podpory tuniské vlády si zřídila sídlo u letoviska Hammam al-Chott, které leží na pobřeží nedaleko od hlavního města Tunis. Od Izraele je tato lokalita vzdálena přes dva tisíce kilometrů. Palestinci si i přes výše zmíněné izraelské letecké operace na velkou vzdálenost mysleli, že nálet přes polovinu Středozemního moře je přece jen příliš velkým soustem. Podle všeho zapomněli, že izraelské letectvo ze svého slovníku už dávno vyškrtlo pojem „nemožné“.

Pečlivá příprava odvety

Ihned po obdržení vládního zadání vojáci provedli analýzy, z nichž vyplynulo, že se takový úder provést dá a že dokonce není ani příliš nebezpečný, pouze náročný na přípravu. Co se týče letounů, volba byla jasná. Izraelci zvolili americké stroje McDonnell Douglas F-15 Eagle, v židovském státě zvané též Baz (to ovšem neznamená orel, nýbrž káně). Američané tento typ vyvinuli jako stíhačku pro protivzdušnou obranu a vybojování vzdušné nadvlády, s nesením protizemních zbraní se prakticky nepočítalo.

Izraelci ale okamžitě rozpoznali potenciál tohoto stroje (který následně v USA vedl k vývoji víceúčelové verze F-15E Strike Eagle) a začali jej nasazovat i do útoků proti pozemním cílům. Izrael měl v té době u dvou stíhacích eskader zařazeny jak jednomístné stroje F-15A/B, tak dvoumístné F-15C/D, a to v celkovém počtu asi čtyř desítek letadel.

Pro úder na velení OOP v Tunisku, jenž obdržel kódový název Mitzva Regel Etz (operace Dřevěná noha), bylo vybráno šest dvoumístných F-15 od 106. eskadry (Spearhead) a čtyři jednomístné kusy od 133. eskadry (Knights of the Twin Tail). Každý dvoumístný letoun měl nést jednu pumu GBU-15, přesnou klouzavou zbraň s televizním naváděním a váhou zhruba jedné tuny, kdežto každý jednomístný stroj (z nichž dva plnily záložní roli) nesl šest obyčejných neřízených pum Mk 82 o hmotnosti po 227 kg.

Vzhledem ke vzdálenosti cíle bylo samozřejmě potřeba zapojit do operace i letouny pro vzdušné tankování. Provedení akce předcházel pečlivý nácvik nad pobřežím Izraele.

Přelet, tankování a úder

Dne 1. října 1985 přibližně v osm hodin ráno vzlétlo ze základny Tel Nof deset letounů F-15 a k nim se poté připojila trojice upravených letadel Boeing 707 ze základny Lod, z nichž dvě fungovala jako tankovací a třetí jako velitelské středisko. Podle části zdrojů byly Boeingy neoznačené, podle jiných však byly zbarveny tak, aby vyhlížely jako civilní linkové stroje společnosti El Al.

V každém případě proběhlo zhruba v polovině cesty první tankování, po němž se dva záložní jednomístné stroje F-15 otočily a spolu s prvním tankerem se vracely do Izraele. Osm letounů pokračovalo k cíli. Sice je záhy zachytil radar britské stíhačky F-4 z Kypru, ale to už bylo příliš pozdě na nějaké vyhodnocení a případné varování. Izraelci klesli z velké výšky do přízemního letu a nízko nad pobřežím se blížili k Tunisku.

U jednoho z letounů se projevila závada na přenosovém systému, který zajišťuje dálkové datové spojení mezi letounem a odhozenou bombou GBU-15. Každý stroj ale již měl předem přidělený cíl, takže nezbývalo než doufat, že účinek zmenšeného počtu pum bude stačit. Zhruba v jedenáct hodin místního času dorazila izraelská letadla k místu odhození bomb a pětice GBU-15 se vydala na svůj první a poslední klouzavý let, při kterém je naváděli operátoři na zadních sedačkách dvoumístných F-15.

Po půldruhé minutě pumy dopadly a čtyři z nich přesně zasáhly cíl. Dvoumístné stroje potom vyfotografovaly hořící budovy a dvojice jednomístných F-15 shodila svých dvanáct neřízených bomb. Pak už Izraelci na nic nečekali, nechali šokované Tunisko za zády a vydali se domů.

Následky a dozvuky

Po druhém doplnění paliva za letu přistálo osm F-15 asi ve dvě hodiny odpoledne na základně Tel Nof. Jelikož trasa operace nevedla nejkratší cestou, celkově uletěly cca 4 600 km, což dělá z této operace stále vůbec nejdelší bombardovací misi v historii izraelského letectva. Ještě ten den uspořádala izraelská vláda tiskovou konferenci, kde o útoku oficiálně informovala.

Pokud jde o přímé důsledky, sídlo velení OOP bylo těžce zasaženo a z velké části zničeno. Zahynulo nejméně 60 Palestinců, mezi nimiž bylo několik velitelů Force 17. Pumy zlikvidovaly též úřad palestinského předáka Jásira Arafata, který však nebyl přítomen (otázkou zůstává, zde Izraelcům skutečně šlo i o jeho zabití).

Mezi oběťmi nejspíš byli i tuniští civilisté, protože sídlo OOP se nacházelo uprostřed zástavby, avšak tvrzení tuniské vlády, že zemřelo 215 Tunisanů, je nutno brát s opravdu velkou rezervou. Arabské státy útok odsoudily a dodnes převládá přesvědčení, že Izrael zaútočil s americkou podporou, respektive že mu USA poskytly zpravodajské informace. To samozřejmě nelze potvrdit ani vyvrátit, avšak tuniská vláda tehdy uvažovala o přerušení diplomatických styků s USA.

Americká reakce

Co se týče oficiální odpovědi Američanů, ti zprvu Izrael podpořili, ale pak změnili názor a prohlásili, že operace byla „neomluvitelná“. Rada bezpečnosti OSN přijala (za amerického zdržení se) rezoluci č. 573, jež útok odsoudila a přiznávala Tunisku právo na náhradu škody. (Z toho lze patrně usoudit, že poskytování úkrytu teroristům je dle mezinárodního práva zcela legální, kdežto útoky na tyto teroristy už nikoliv.)

TIP: Sloužit musí každý: Ultraortodoxní vojáci izraelského praporu Netzah Yehuda

Čistě vojensky operace Dřevěná noha znamenala brilantní úspěch a zařadila se do dlouhé řady vynikajících záznamů izraelského letectva. Nejdůležitější byla ale zpráva, kterou vyslala všem nepřátelům Izraele: V bezpečí se nemůžete cítit nikde.

  • Zdroj textu:

    Válka REVUE květen 2013

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Historie

Hackeři ovládají mnoho důmyslných způsobů, jak se dostat k vašim citlivým údajům.

Zajímavosti

Do největší floridské zoo zavítala tento týden veterinární zubařka Jamie Berningová. Do jejího zubařského křesla zde během tří dnů usedla (či spíše ulehla) pestrá směsice zvířecích obyvatel. Doktorka Berningová se zde v rámci „týdne zubů“ podívala na zoubek gorilímu samci, lvici, šimpanzovi, tapírovi, vydře nebo třeba hrabáči kapskému.

Revue

S velkými pelagornitidy se další ptáci Antarktidy období eocénu nemohli vůbec měřit

Věda

Tato kreveta harlekýn by podle některý zoologové měla být samostatným druhem Hymenocera elegans, který je jasně rozlišitelný podle modrých okrajů skvrn.

Příroda

Cesta mezihvězdného poutníka Sluneční soustavou.

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907