Opičí lázně v Japonsku: makakové milují horkou vodu

16.05.2013 - Marek Telička

Makakové červenolící se rádi opičí po svých příbuzných a nejinak je tomu i v „opičích lázních“ nedaleko japonského Nagana


Reklama

O makaku červenolícím (Macaca fuscata) je známo, že je to velmi učenlivý druh primáta. Je pro něho typické „opičení“ po ostatních příslušnících svého druhu. Už v roce 1953 pozoroval japonský vědec M. Kavaio zajímavé chování makaků, kdy jedna samice zřejmě náhodou ponořila do vody sladký brambor batat, obalený pískem, a začala si ho omývat. Časem to od ní odkoukala velká část opičí tlupy. Později si makakové omývali bataty i ve slané mořské vodě, což jim navíc velmi zachutnalo.

K založení opičích lázní ve sněžném parku Jigokudani Yaenkoen nedaleko japonského Nagana došlo v roce 1964, kdy zde byli poprvé pozorováni makakové, jak se ohřívají poblíž horkých pramenů. Místní obyvatelé pro ně zbudovali přehrazené jezírko, které je dnes velkou turistickou atrakcí.

TIP: Nový druh makaka objeven v Tibetu. Díky neobvyklému penisu 

Makakové červenolící jsou velmi houževnatí a přizpůsobiví obyvatelé téměř celého Japonska. V okolí Nagana si museli zvyknout na teploty až -15 °C, kdežto na jihu žijí v oblasti subtropů. Pobytem v horké vodě si zpříjemňují zejména chladné zimní měsíce. Ačkoliv jsou všežravci, živí se převážně rostlinnou potravou, hlavně ovocem, bambovými výhonky a bataty. 

Reklama

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Shutterstock

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Vesmír

Udržování podmořských ropovodů s využitím lidské síly stojí víc než dva miliony korun za jediný den. V blízké budoucnosti by je však mohly značně urychlit a zlevnit autonomní drony.

Zajímavosti

Finští vojáci přeházejí sovětskou hranici poblíž Tohmajärvi v létě 1941. Helsinky deklarovali svoji účast ve válce jako obrannou.

Válka

Jednáte pomalu!

freska Ježíše
kde: Španělsko | kdy: 2012

Freska Ecce homo, kterou v kostelíku nedaleko španělské Zaragozy před více než sto lety vytvořil Elías García Martínez, postupně „opadávala“ vinou vlhkosti. Ministerstvo kultury ji sice hodlalo nechat zrestaurovat, ale v porovnání s tamní důchodkyní Cecilií Giménezovou jednalo příliš pomalu: Vitální osmdesátnice vzala dílo do vlastních rukou a pohřbila historickou malbu pod nánosy nové barvy. Výsledek jejího snažení připomíná mazanici malého dítěte, které si hraje s pastelkami. Památku sice původně čekala oprava, ale z poničeného Ježíše se stala internetová senzace a do města kvůli němu proudí davy turistů – takže zatím zůstává ve zbídačeném stavu.

Revue
Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907