Orli jestřábí: Dravci se španělským temperamentem

Orli jestřábí jsou v rámci Evropy k vidění především v podhůří španělských Pyrenejí. Měli jsme možnost pozorovat tyto nádherné dravce alespoň pár hodin v jejich přirozeném prostředí

18.10.2019 - Karel Bartík , Jan Bartík



Orla jestřábího (Aguila fasciata) jsem poprvé sledoval někdy před patnácti lety ve filmu o španělských dravcích. V paměti mi ihned utkvěly jeho úžasné lovecké schopnosti a skutečně dravčí vzhled. V reálu jsem měl možnost vidět tohoto brilantního lovce před deseti lety na naší první výpravě do Španělska. Setkání to ovšem byla krátká a vzdálenost vhodná maximálně na pozorování dalekohledem. Až při naší další cestě do této hornaté země jsme od španělských ornitologů dostali nabídku využít pro pozorování orlů jejich fotografický kryt.

Neodolatelná návnada

Přímo nad prudkým, asi stometrovým srázem do údolí, jímž protéká říčka Flúmen, maskujeme Honzu do malého stanu, který ještě pokrýváme jalovcovými větvemi. Když udělám několik kroků dozadu, naprosto ztrácím přehled o tom, kde je zamaskován. Další důležitou částí plánu je kořist. Na hranu srázu, přímo pod staré větve, kam orli velmi rádi sedávají, proto spolu se španělskými ornitology připravujeme holuba. Tito hojní ptáci jsou odchytáváni na katedrálách okolních měst, kde ničí historické stavby. Jako dravčí potrava jsou použiti především zranění a různě deformovaní jedinci. Někdy je do teritoria dravců potenciální kořist přilákána na zrní.

Do karet nám hraje několik faktů, které způsobují, že orli mají problém s nedostatkem potravy. Populace králíků je zdecimovaná myxomatózou a bažantovité orebice jsou loveckou zvěří španělských lovců. A lov je v této části Španělska opravdu velkým fenoménem. Šance, že dnes orli přiletí, je proto poměrně vysoká. Loučíme se s Honzou a já mu trochu závidím, že do krytu může jako první. O jeho přednostním právu rozhodla náhoda v podobě dětské hry kámen-nůžky-papír. Další poměrně atypické chování orlů popisuje on sám.

Útok jen tak mimochodem

„Usedám do malého maskovacího stanu, který už ze vzdálenosti několika metrů není k rozpoznání od jalovcového houští. Kryt se nachází na hraně útesu a je odtud výhled snad na celé předhůří Pyrenejí. Zřejmě jej oceňují i orli, pro které je tady navíc připravená svačina v podobě holuba. Čekám. Prosincové slunce hřeje do zad, vůně jalovců uspává a já trochu ztrácím pozornost. Najednou slyším pleskání holubích křídel, vidím velký stín a za ním hned druhý. Jsou tady. Pár orlů usedá na vzdálenější větev.“

„Jako první se odhodlává samec a útočí na holuba. Nejde ovšem o nijak prudký útok, jak jsem očekával. Samec přistává kousek za holubem a finální útok provádí v podstatě z chůze s roztaženými křídly.“

Nové děvče na scéně

„Samec je evidentně ostřílený pirát, který své území brání již několik let. Pravděpodobně tušil, že kořist nemůže uprchnout, a proto se ani při ataku nenamáhal víc, než bylo nutné. Škube holubí peří a začíná se krmit. I na vzdálenost čtyřiceti metrů a přes mírný vítr slyším, jak trhá kusy masa.“

„Asi po čtvrt hodině si pro svůj díl přiletí i samice. Už toho na ni moc nezbylo, jeden holub je přece jen pro dva orly málo. U dravců je neobvyklé, že samec žere jako první a samice čeká. V tomto případě je důvodem zřejmě fakt, že družka je velmi mladá. Na rozdíl od výrazně staršího samce ještě není ani úplně vybarvená, takže jí zřejmě ještě nebylo více než pět let. Od našich španělských přátel se později dovídáme, že samec ji na své území přivedl asi dva měsíce poté, co se ztratila jeho původní partnerka. Orli se po obědě usadili na větve a postupně se očistili. Pak se na svých křídlech snesli do údolí. V jejich přítomnosti jsem pobyl bezmála hodinu a bylo to pro mě neskutečný zážitek.“

U společného stolu

Druhý den byla řada na mně a já se těšil, že se mi orli předvedou stejně jako Honzovi. Znovu probíhá maskování, které nyní pozoruji zevnitř. Připravuju si fotoaparáty, horký čaj v termosce mám na dosah ruky. Je to rutina, k níž patří v prvé řadě dlouhé a někdy vyčerpávající čekání. Orli mi ale nedávají šanci, abych dnes jen začal být netrpělivý. Ještě snad ani nedozněl zvuk motoru odjíždějícího auta a dravci jsou tu.

Samička předvedla nádherný nálet na holuba. Těsně nad terénem se přiřítí na hranu svahu, stisk mohutnými pařáty a holub to má spočítáno. Tentokrát tedy jako první útočila samička a oba ptáci se krmili současně. Orli se mi předvedli v krásném ranním slunci a odlétli pro ně typickým způsobem. Vrhli se oba střemhlav do údolí a těsně kopírovali terén. Naposled jsem je zahlédl, jak sedí na protilehlé skále.

V podhradí orlů skalních

Dvojice, kterou jsme v posledních dvou dnech měli možnost vidět, je posledním párem orlů jestřábích v této oblasti. Jejich teritorium zahrnuje několik kilometrů podél řeky a z okolních kopců je velmi dobře rozpoznatelné. Mezi orlím územím je jakési nárazníkové pásmo tvořené rovinou, kde jsou pole a pastviny. O necelý kilometr dále se již zvedají kopce, království orlů skalních.

TIP: Orel mořský: Pozvolný návrat největšího dravce Česka

Pro mladé orly jestřábí je velmi obtížné najít volné teritorium přiléhající k horám, které ještě neobsadili větší orli skalní. Můžeme jen doufat, že pár zahnízdí a přivede na svět novou generaci. A ti si najdou své místo mezi ostatním majestátními dravci Pyrenejí.

Orel jestřábí (Aguila fasciata)

  • Řád: Dravci (Accipitriformes) 
  • Čeleď: Jestřábovití (Accipitridae)
  • Rozšíření: Na Pyrenejském poloostrově žije asi 800 párů orlů jestřábích. Ostrůvkovitě se vyskytují ve státech okolo Středozemního moře a dále přes Přední Asii až do Indie. S orlem jestřábím jsme měli možnost setkat se také v subsaharské Africe. Tamní jedinci však byli jinak vybarveni, měli světlejší břicho i hlavu. Dříve byl tento orel považován za poddruh orla jestřábího, dnes je spíše brán jako samostatný druh nazvaný orel savanový (Aquila spilogaster).
  • Velikost: Je větší než jestřáb, po němž nosí své české jméno. Podobným způsobem jako jestřáb také loví. Rozpětí křídel až 175 cm a velikost až 75 cm. Hmotnost cca 1,5–2 kg. Spadá mezi středně velké orly. 
  • Popis: Staří ptáci mají tmavý hřbet s bělavou skvrnou. Při pohledu zespoda má orel křídla a ocas tmavé, tělo je světlé se skvrnami. Ocas je dlouhý, se širokou koncovou páskou. Oči a nohy jsou žluté. Mladí ptáci mají vrch těla tmavohnědý, spodek světlejší. Zbarvení je postupně skvrnitější a dospělé barvy získávají ptáci ve třetím roce života. I tak lze u některých jedinců ještě v pátém roce rozpoznat některá pera, která nejsou plně zbarvená.
  • Potrava: Holubi, orebice, ale také králíci, zajíci a hlodavci. Španělští ornitologové však při kontrolách hnízda námi sledovaného páru našli i zbytky racků a luňáka červeného. Zajímavé je, že než byla ve zdejší oblasti založena skládka komunálního odpadu, tak se tady rackové vůbec nevyskytovali. Orli tak prokázali dobrou přizpůsobivost, když je okamžitě zařadili do svého jídelníčku.
  • Hnízdění: Hnízda staví na skalách, někdy na stromech. Ve většině případů samice snáší dvě vejce, na nichž sedí zhruba 40 dní. Rodiče svá mláďata krmí asi dva měsíce a potomci s nimi zůstávají do příštího jara. 
  • Věk: V zajetí až 18 let.
  • Zdroj textu

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií

    Karel Bartík a Jan Bartík


Další články v sekci