Francouzský dvůr a italské bojiště: Mladá léta Karla IV.: 1. část

12.12.2015 - Jitka Cíhová

Dětství a dospívání „otce vlasti“ chrakterizovala častá změna adresy stejně jako nejbližšího okolí. Bylo mu pouhých sedm let, když na přání svého otce zamířil na francouzský dvůr


Reklama

Malý Václav, protože jako o Karlovi o něm můžeme hovořit až později, se narodil Elišce Přemyslovně a Janovi Lucemburskému. Eliška byla nesmírně hrdá na svůj přemyslovský původ a z duše nenáviděla všechny manželovi podniky, které v jejích očích snižovaly vážnost království. To byl také jeden z mnoha kořenů sváru, který urozenou dvojici neustále rozděloval. I proto trávil mladý kralevic většinu dětství zavřený na Křivoklátu. Situace vyvrcholila tím, že královna utekla do Bavorska a Jan malého syna raději odvezl do ciziny. Sám Karel se k tomu vyjadřuje velmi lakonicky: „Když jsem byl v sedmém roce svého věku, otec můj poslal mne léta Páně 1323 k […] králi francouzskému do Francie.“

Sladká Francie

Bylo by krásné uvěřit tomu, že „král diplomat“ chtěl prvorozenému synovi dopřát to nejlepší vzdělání. Pravděpodobnější však je, že prostě nechtěl, aby se ze syna stala mocná zbraň v rukou odpůrců. Aby toho nebylo málo, mělo princátko navíc posloužit ještě jinak, totiž jako figurka ve složité sňatkové politice, která udávala takt své době. V podstatě hned po příjezdu byl Václav zasnouben s Blankou, dcerou Karla z Valois.

To však neznamená, že mladý ženich v novém prostředí trpěl. Konečně, dřívější poměry byly natolik nezáviděníhodné, že je předčit mohlo jen opravdu máloco. Malý princ se začal postupně proměňovat. Pravděpodobně při biřmování se z Václava stal Karel podle svého kmotra Karla IV. Francouzského. S novým jménem si pak osvojil i nový mrav a poměrně snadno uvykl lehce teatrálnímu a okázalému vystupování, které se nosilo na francouzském dvoře.

Nesmíme si však představovat, že šlo o krásnou a rozmařilou společnost, která žila v honosném sídle obklopeném zahradami. Králův dvůr netvořila jen stavba, ale především určitá skupina lidí, která se často přesouvala mezi jednotlivými sídly. Navíc za vlády Karla IV. Francouzského tento dvůr nezažíval zrovna období své slávy. Ta přišla až později s vládcem, na kterého zase Karel vzpomíná jako na nepříjemného skrblíka.

Král vzdělání skromného

Co se týká francouzského krále, i jeho si asi představujeme trochu jinak. Navzdory četným kvalitám to nebyl zrovna intelektuál. Karlovými slovy „nabyl vzdělání jen skromného“. Konečně, ani princova výuka nebyla zrovna soustavná, neustálý pohyb dvora a jeho přesuny to ani nedovolovaly. Ve svých vzpomínkách vládce velmi rád vzpomínal na Popeleční středu roku 1328, kdy měl možnost vyslechnout kázání tehdejšího opata Pierra de Rosieres. Tento téměř čtyřicetiletý muž byl v dané době již velmi známou osobností. Netrvalo dlouho a z opata byl arcibiskup. Přesto však ve volných chvílích věnoval péči dorůstajícímu chlapci a ten k němu nesmírně přilnul. „ […] on se choval ke mně s velikou láskou a otcovskou náklonností, poučuje mě častokráte o svatém písmu.“

Francouzská idyla však neměla dlouhého trvání, protože Jan synka povolal do Lucemburska. Začínat od nuly v zemi, jejímuž jazyku téměř vůbec nerozumíte, je vždy nesmírně náročné. Navíc bylo lucemburské prostředí zcela jiné než to, kterému Karel zatím uvykl. Kralevic však našel věrného spojence ve svém prastrýci  Balduinovi, arcibiskupovi v Trevíru. Ten sice nebyl tak oslnivý jako Pierre, ale byl onou tolik potřebnou klidnou silou. Jenže, za necelý rok byl Karel zase jinde, totiž na italském kolbišti. Křehkou a něžnou Blanku přitom podle všeho nechal v Lucembursku.

Reklama

  • Zdroj textu:
  • Zdroj fotografií: Wikimedia

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Analýza DNA téměř 800 pravěkých lidí ukázala, že příchozí na jih Británie mezi lety 1300 až 800 před naším letopočtem tvořili zhruba polovinu genetického původu pozdějších populací.

Zajímavosti

Mimas, nejmenší a nejvnitřnější z osmi hlavních měsíců Saturnu, může být dostatečně teplý, aby ukrýval globální vodní oceán.

Vesmír

Vlevo hlava jedné ze sfing Amenhotepa III., vpravo jedna z objevených soch bohyně války Sachmet.

Věda

Masaryk v Karlových Varech v roce 1931, jízda na koni patřila k jeho zálibám. Na prezidenta si stěžoval policejní ředitel Šlechta, že kluše při jízdě na koni přes koleje.

Historie

Stíhací letouny Sopwithy Camel připravené odstartovat k náletu na Tondern.

Válka

Motýl Greta oto žije ve Střední a Jižní Americe až po jižní oblasti Chile. Migruje však na velké vzdálenosti a byl pozorován až v Mexiku a Texasu.

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907