Otto Wagner (1902–1974): Pro vlast a legii

14.11.2015 - Tomáš Bártek

Byl bez vší pochybnosti odvážným vojákem, rázným důstojníkem a ryzím vlastencem. Bojoval na západní frontě, na Středním východě, v Africe i na pobřeží Atlantiku. Plukovník Otto Wagner představoval výraznou, byť komplikovanou postavou čs. zahraničního odboje z let 1939–1945


Reklama

Otto Viktor Antonín Wagner se narodil 28. března 1902 v Praze jako první ze tří synů profesora průmyslové školy Oktaviána Wagnera a jeho ženy Emilie. V roce 1922 odvedli k vykonání základní vojenské služby a přihlásil se na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Nezaváhal, když se hledali dobrovolníci ke studiu na Ecole Spéciale Militaire v Saint Cyr ve Francii a nastoupil zde v listopadu 1923. Studia na prestižní vojenské škole předznamenala Wagnerovy celoživotní sympatie k zemi galského kohouta. Na podzim 1925 se vrátil do vlasti, kde v hodnosti poručíka stanul v čele I. praporu pěšího pluku 18 v Plzni o něco později II. praporu posádkou v Tachově. 

Odchod do zahraničí

Za podzimní mobilizace roku 1938 velel škpt. Otto Wagner 12. horské (kulometné) rotě na polských hranicích v prostoru Horní Oravy. Zůstal zde i po přijetí mnichovského diktátu a odstoupení pohraničních území. Téměř ihned po 15. březnu 1939 začal plánovat odchod do zahraničí. spolu s se svojí manželkou Miladou překročil v noci 22. května 1939 hranice do Polska a odtud do Francie.

Na začátku prosince 1939 se v Agde stal velitelem I. praporu pěšího pluku 2. Když byl do velení této jednotky ustaven pplk. Vladimír Přikryl, stal se jeho zástupcem a v této funkci se v červnu 1940 zapojil do bojů na frontě. Vrchní velení čs. zahraniční armády později ocenilo jeho statečnost v boji, když mu byl 28. října 1940 udělen Čs. válečný kříž 1939 za to, že: „…jako zástupce velitele praporu iniciativně zasáhl u jednotek prvního sledu, jimž hrozilo nebezpečí obcházení nepřítelem za ústupu od Marny.

Po porážce Francie dorazil v červenci 1940 lodí Rod el Farag do Velké Británie. Pro zkušeného vojáka zde však najednou nebylo odpovídající místo. Jedním z problémů naší zahraniční armády v Anglii po evakuaci z Francie se totiž stal nadbytek důstojníků. Mnozí důstojníci byli vyřazeni mimo službu a 18. listopadu 1940 se to stalo i Wagnerovi. 

Na Středním Východě a v Africe

V dubnu 1941 obdržel rozkaz, který jemu a 14 dalším čs. důstojníkům povoloval po dobu války službu u Forces Francaises Libres (Jednotek svobodnýh Francouzů) generála Charlese de Gaulla. V hodnosti kapitána byl Otto Wagner jmenován velitelem 6. roty II. motorizovaného praporu 13. polobrigády Cizinecké legie (13ème Demi-brigade de Légion étrangère). Od července 1941 se účastnil vojensko-policejních operací v povodí řeky Eufrat na iráckých hranicích a prvních dvou měsících roku 1942 se 13. polobrigáda přesunula přes Egypt do Libye, kde se zúčastnila legendární obrany Bir Hakimu.


Bir Hakim 

První brigáda Svobodných Francouzů pod velením gen. Pierra M. Koeniga se zde od 27. května 1942 bránila zuřivému náporu německo-italských vojsk, které podle ofenzivního plánu gen. Erwina Rommela měly postupovat na přístav Tobrúk. Ačkoliv byli nakonec Francouzi donuceni k ústupu, dokázali 15 dnů vzdorovat obrovské přesile a navíc mistrným protiútokem, kterým v noci z 10. na 11. června 1942 prorazily nepřátelské linie, unikly jednotky 1. brigády z obklíčení. Utrpěné ztráty 978 mrtvých, zraněných a nezvěstných představovaly mnohem menší procento, než se původně předpokládalo. Gen. P. Koenig vždy považoval boj svých mužů za vítězný, protože svou hrdinnou obranou zdrželi nepřátelská vojska a umožnili Britům přisunout potřebné posily, díky čemuž byl později zastaven Rommelův postup do Egypta.


Po dvou týdnech vyčerpávajících bojů, doprovázených častými nálety nepřátelských letadel, dostala 6. rota za úkol vyrazit o půlnoci 10. června z Bir Hakimu jako první. Wagnerovým legionářům se podařilo dostat do bezpečí takřka beze ztrát. Za svoji odvahu a rozhodnost při ústupu i během celé bitvy byl kpt. Wagner citován v armádním rozkaze gen. Charlese de Gaulla z 9. září 1942: „Důstojník morální síly a nejvyššího smyslu pro povinnost. Velitel roty a jednoho opěrného bodu v obranném postavení u BIR HACHEIM odrážel nepřítele během trvání bojů, způsobuje mu těžké ztráty a nedovoluje mu přiblížiti se k obranným postavením. Svým příkladem a chladným pohrdáním nebezpečím udržel morálku své jednotky a skvěle splnil svůj úkol, probiv se s nejmenšími ztrátami.“

Od konce června nabíral síly v syrském zázemí a záhy se stal zástupcem velitele II. motorizovaného praporu 13. polobrigády. Legionáři II. praporu zasáhli do bojových operací na jižním křídle u El Alamejnu a zde také 24. října 1942 utrpěl Otto Wagner při návratu z průzkumu terénu v první linii těžké zranění levé nohy střepinou granátu.

Osvobození Francie

Po přesunu do Británie se v červenci 1943 stal instruktorem kurzu pro mladší důstojníky ve francouzském výcvikovém táboře v Camberley. V září 1943 se opět vrátil do severní Afriky, aby v alžírském Sidi bel Abbés velel III. praporu 13. polobrigády. 

Na jaře 1944 se přihlásil na výzvu II. odboru velení francouzské armády v Londýně, která sháněla dobrovolníky pro posílení partyzánského odboje v okupované Francii. Vrátil se do Anglie, kde od dubna do srpna 1944 absolvoval výcvik v několika speciálních kurzech, zaměřených na boj v týlu nepřítele. Od 1. ledna 1945 byl jmenován velitelem II. praporu 123. pluku „Foch“ FFI (Francouzské vnitřní síly.. Se svou jednotkou se zapojil do útoku na město Royan, které bylo osvobozeno 16. dubna 1945. Zde opět mohl předvést svoje vojenské kvality, když jeho prapor v boji ztratil pouze sedm vojáků, byť se dopředu počítalo se ztrátami několika set mužů.

Konec války a kapitulace německých vojsk zastihla mjr. Ottu Wagnera při obléhání přístavu La Rochelle. Za své skvělé velitelské výkony během čtyřapůlměsíčního bojového nasazení na pobřeží Atlantiku byl v květnu 1945 odměněn nejvyšším francouzským vojenským vyznamenáním Křížem Řádu osvobození, který kromě něj obdrželi jen další dva čs. důstojníci. V červnu pak následovalo jmenování rytířem Řádu čestné legie a udělení Kříže dobrovolníků. Do poloviny července 1945 zůstal mjr. Otto Wagner ve štábu atlantické armády a poté se vrátil do Prahy.

Vedle již zmíněných francouzských vyznamenání byl za svoji činnost během druhé světové války dekorován řády československými (Čs. válečný kříž 1939, Čs. vojenská medaile Za zásluhy I. stupně, Čs. medaile Za chrabrost před nepřítelem, Čs. pamětní vojenská medaile se štítkem F-VB-SV) a britskými (The 1939–1945 Star, The Africa Star, Defence Medal). K výčtu Wagnerových ocenění zbývá doplnit Řád Milana Rastislava Štefánika III. stupně, který mu po sametové revoluci v roce 1991 tehdejší prezident České a slovenské federativní republiky Václav Havel udělil in memoriam.

Reklama

  • Zdroj textu:

    Válka Revue červenec–srpen 2013, autor Jan Břečka

  • Zdroj fotografií:

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Pekelná studna – návštěva tohoto mýty opředeného místa musela být pro jeskyňáře dechberoucím a do jisté míry i mysteriózním zážitkem. 

Věda

Navrátilci končili v karanténě, kde jim zabavili věci a agenti StB je tlačili ke spolupráci.

Historie

Střelnice, či holubník?

The Wonderful Barn
kde: Irsko | kdy: 1743

„Nádherná stodola“ stojí v irském Leixlipu od roku 1743: Projekt financovala Katherine Conollyová a jde o jeden z následků velkého hladomoru, který zemi sužoval v letech 1740–1741. Filantropka chtěla zaměstnat dělníky v nouzi, a tak je najala na vybudování prapodivné stavby ve tvaru vývrtky. Dodnes není zcela zřejmé, zda měla stodola také nějaké praktické využití. Podle některých teorií její špička sloužila jako holubník, jiné zas hovoří o ideálním prostoru pro sportovní střelbu. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Kolo od vozu tvoří součást skupiny galaxií vzdálené asi 400 milionů světelných let. Obvod Kola představuje ohromná prstencovitá struktura o průměru 100 tisíc světelných roků, složená z hvězdotvorných oblastí plných extrémně jasných a hmotných stálic.

Vesmír

Nelze pochybovat o tom, že lesů závratně rychle ubývá. Takto vypadá odlesňování v Brazílii - dobytek se pase na místě, kde ještě nedávno byl prales.

Příroda

<p>V Buddhově rodišti - chrám zasvěcený královně Máje ukrývá i kámen označující přesné místo Buddhova narození.</p>

Cestování

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907