Pancéřované vlaky: Obrněná monstra ve válce I.

28.05.2015 - Tomáš Dostál

Pancéřové vlaky představují specifi cký fenomén ve vývoji vojenské techniky. Víc než sto let zdatně plnily roli mocně vyzbrojených pojízdných kolosů, jejichž včasné nasazení do akce často rozhodovalo o výsledku vojenského střetnutí. Největší proslulost si vydobyly na nedozírných pláních mrazivé Sibiře i čínského vnitrozemí


Reklama

Myšlenka na využití vlaků k vojenským účelům je stará jako železnice sama a s bleskovým rozvojem a nárůstem železniční sítě v polovině 19. století začali nad použitím tohoto moderního dopravního prostředku intenzivně uvažovat i armádní stratégové. Vlaky byly nejprve využívány k zabezpečení rychlé dopravy početných vojenských mas do klíčových oblastí, zatímco jejich kapacita současně sloužila k logistické podpoře bojujících jednotek. Netrvalo pak příliš dlouho a ony samy prošly přímo ohněm bitevní vřavy.

Sever proti Jihu

Prvního skutečného bojového nasazení se dočkaly v 60. letech 19. století během občanské války ve Spojených státech. Již na počátku konfliktu byla do sestavy sil Unie v oblasti Baltimoru zařazena obrněná souprava, jejímž úkolem byla především ostraha zdejší důležité tratě před nájezdy konfederačních přepadových skupin. Slavný jižanský generál Robert E. Lee na přelomu června a července 1862 odrazil útok Potomacké armády generála McClellana směřující na hlavní město Konfederace Richmond, mimo jiné s pomocí železničního vagonu osazeného 32liberním námořním dělem.

Seveřané ovšem svému soupeři nezůstali nic dlužni a při obléhání Petersburgu roku 1864 ostřelovali nepřátelské pozice z Parrotova kanónu umístěného rovněž na opancéřovaném voze. Podobně si počínali i při dobývaní Vicksburgu v témže roce, kdy na protivníka pro změnu dopadaly projektily z 13palcového moždíře.

Černý kontinent

Největší koloniální mocnost tehdejšího světa, viktoriánská Británie, za americkými průkopníky nikterak nezaostávala. Při bojích v Egyptě roku 1882 či o dvě léta později, během kampaně vedené za účelem marné záchrany nešťastného generála Gordona sevřeného mahdistickými povstalci v súdánském Chartúmu, Britové obrněné vlaky sami vyzkoušeli. Získané cenné zkušenosti se jim záhy hodily během vleklé búrské války, jež jihoafrickým územím zmítala v létech 1899–1902.

Do tohoto konfliktu vstupovali Britové se třinácti pancéřovými vlaky, jejichž počet postupně narostl až na dvacet. Zřejmě nejznámější bojové střetnutí obrněné soupravy s búrskými komandy, vedenými do akce generálem Louisem Bothou, se odehrálo 15. listopadu 1899, kdy Búrové přichystali léčku vlaku přepravujícímu příslušníky 2. dublinského střeleckého pluku. Búrským vojákům se podařilo část soupravy vykolejit, zlikvidovat 7liberní kanón, jímž byl vlak vyzbrojen, a zajmout padesátku nepřátel včetně válečného zpravodaje deníku Morning Post, kterým nebyl nikdo jiný, než později celosvětově proslulý státník Winston Churchill.

Navzdory této události si ale britské obrněné vlaky vydobyly u protivníka značný respekt, což ostatně dokládá i konstatování jednoho z anglických armádních důstojníků: „Nemůže být nejmenších pochyb o tom, že je nepřítel neměl vůbec v lásce a že přítomnost pancéřového vlaku na bojišti představovala velkou morální vzpruhu pro naše oddíly.“

Ve víru Velké války

Příslovečná zlatá éra v nasazení pancéřových vlaků nastala s úvodními výstřely první světové války. Tyto specifické bojové prostředky pak bylo možno s úspěchem využít především na východní frontě, kde se zákopová forma boje, typická pro západní válčiště, nerozvinula v takové míře. Armáda ruského impéria vrhla pancéřové vlaky, sestávající z obrněné lokomotivy a dvou či více vagónů vyzbrojených kulomety nebo malokaliberními děly, proti nepříteli hned v létě a na podzim roku 1914.

Obrněnce na kolejích si zdatně vedly například při bojích kolem Lvova a Stanislavi a v průběhu podzimu 1915 Rusové zařadili do služby patnáct vlaků třídy Chunchuz, jež ve své době představovaly naprostou špičku.

Přední vojenské představitele podunajské monarchie neponechal ruský úspěch chladnými, a tak již v první válečné zimě spatřil světlo světa Panzerzug I zhotovený Uherskými státními drahami (Magyar Államvasutag neboli MÁV), přičemž další soupravy rychle následovaly. Standardní c. a k. pancéřový vlak byl tvořen obrněnou lokomotivou Typu 377, pěchotním pancéřovým vozem s pěti strojními puškami Schwarzlose M.07/12 v přízemí, střílnami pro infanteristy v patře vozu a pancéřovou pozorovatelnou ve střeše.

Dělový vůz byl kromě několika těžkých kulometů vyzbrojen kanónem z odzbrojených válečných lodí či z námořního arzenálu v Pule. Zvláštností rakouských vlaků bylo zařízení schopné vytvořit kolem soupravy neproniknutelnou kouřovou clonu, v jejímž krytu mohl obrněnec uniknout z nejedné ošemetné situace.

Posádky rakousko-uherských obrněnců tvořili vesměs příslušníci Železničního pluku (Eisenbahnregiment), doplnění důstojníky a mužstvem od pěchoty, artilerie a ženijního vojska. Během válečných let byly všechny c. a k. vlaky, s úspěchem bojující na ruské, italské i rumunské frontě, postupně stahovány do města Wagram v Dolních Rakousech, kde procházely náročnou modernizací. 

Příště: Obrněné vlaky za druhé světové války

  • Zdroj textu:

    Válka REVUE leden–únor 2012

  • Zdroj fotografií: Wikipedia

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Start Saturnu V s Apollem 11.

Vesmír

Starší ženy často nepovažují nošení kruhů za nic mimořádného. Za dlouhá léta si na těžkou ozdobu zvykly.

Zajímavosti

Pistole na drony DroneGun MkIII

Věda

Geostacionární komunikační satelit SES-15

Reklama
Historie

Párek supermasivních černých děr před srážkou

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907