Pancéřovka Carl Gustav: Univerzální bezzákluzová zbraň

17.08.2015 - Lukáš Visingr

Za druhé světové války se zrodily přenosné protitankové zbraně na bezzákluzovém nebo raketovém principu, předchůdci moderních pancéřovek. Mezi nejlepší poválečné zbraně této kategorie se zařadil švédský typ Carl Gustav, jenž dokáže plnit široké spektrum rolí a nachází se i ve výzbroji Armády České republiky


Reklama

Nejrozšířenější pěchotní protitankovou zbraní světa je určitě ruská pancéřovka RPG-7, ovšem její stáří je už přece jen znát a na trhu se vyskytuje řada výkonnějších typů. Mezi ty nejkvalitnější patří švédská bezzákluzová zbraň Carl Gustav, která přitahuje zájem nejen dostřelem a přesností, ale rovněž neobyčejně pestrou nabídkou munice.

Zpravidla se označuje jako „pancéřovka“ (a budeme se toho držet i v tomto článku), ačkoli její parametry odpovídají spíše tomu, čemu se v češtině v minulosti říkalo také „tarasnice“. V každém případě platí, že Carl Gustav díky mnoha druhům střeliva významně přesahuje kategorii protipancéřové zbraně a představuje víceúčelový pěchotní podpůrný prostředek.

Jednoduchá konstrukce

Švédsko zavedlo první bezzákluzovou pěchotní protitankovou zbraň do služby již v roce 1942 pod názvem Pansarvärnsgevär fm/42. Tato puška však měla ráži pouhých 20 mm a její klasické průbojné střelivo proti pancéřování tehdejších tanků již nestačilo. Ale záhy přišly na scénu velmi slibné kumulativní náboje, jež si dokázaly poradit se silnějším pancířem a jejichž efekt nezávisel na dopadové rychlosti.

Tak vznikl koncept velkorážové bezzákluzové pěchotní zbraně, využívající tento nový druh munice. Zbraň navrhli Hugo Abramson a Harald Jentzen, kteří pracovali v Odboru munice Královské armádní správy (KAFT, Kungliga Arméförvaltningens Tygavdelning).

První prototyp byl hotov v roce 1946 a sériovou výrobou, jež začala o dva roky později, byla pověřena firma Carl Gustav Stads Gevärsfaktori, podle níž potom zbraň dostala své nejběžnější jméno (někdy psané i v podobě Carl Gustaf). Do švédské armády byla zařazena pod oficiálním názvem 8,4 cm Granatgevär m/48, což znamená, že formálně vlastně patří mezi granátomety.

Jak již bylo uvedeno, na rozdíl od americké bazooky a německého panzerschrecku nejde o raketomet, ale o zbraň bezzákluzovou, což znamená, že se pro kompenzaci zpětného rázu využívá výšleh pohonné náplně tryskou v zádi zbraně. Některé novější typy munice ale mají také letový raketový motor, takže Carl Gustav dnes vlastně patří (podobně jako RPG-7) do kategorie zbraní dynamicko-reaktivních. V každém případě se však od jiných typů odlišuje drážkovanou hlavní,která zabezpečuje rotační stabilizaci střel.

Design zbraně Carl Gustav je jinak velmi jednoduchý; zahrnuje hlaveň se záďovou Venturiho tryskou k úniku plynů, spoušť, dvojici rukojetí, ramenní opěrku a pevná mechanická mířidla. Zbraň se ale standardně doplňuje optickým zaměřovačem se zorným polem 17 stupňů a dvojnásobným, u novějších verzí trojnásobným zvětšením. Pro nasazení v noci se dá Carl Gustav vybavit také zesilovačem světla. Střelbu lze vést ze stoje, kleku, sedu i lehu, k dispozici je i dvounožka pro podepření nebo podstavec pro montáž na vozidla.

Široké spektrum nábojů

Švédská armáda od počátku přisuzovala pancéřovce Carl Gustav více úloh než pouze destrukci tanků, čemuž odpovídá i dnešní nabídka druhů střel, které vždy identifikuje třímístné číslo. Za základní protitankový projektil lze považovat typ HEAT 551, jehož kumulativní hlavice může prorazit až 400 mm silný pancíř; díky pomocnému raketovému motoru má nejvyšší dostřel asi 700 m.

Alternativu představuje projektil HEAT 651 s větším doletem (až 1 000 m); průbojnost homogenního pancíře je u něj sice nižší, zvyšuje se však schopnost probíjet reaktivní ochranu. Nejvyšší účinek proti tankům pak nabízí střela HEAT 751 s tandemovou hlavicí, jež má dosah „jen“ okolo 500 m, ale zato dokáže překonat reaktivní pancéřování a za ním prorazit ještě 500 mm vrstveného pancíře.

Pro úplnost lze dodat, že existovala i speciální střela HEAT 597 s hlavicí, jejíž průměr přesahoval ráži samotné zbraně. Střela tedy byla dvoudílná, hnací náplň se zasouvala (stejně jako všechny ostatní projektily) zezadu, zatímco velká hlavice se vkládala do ústí hlavně. Tato střela probíjela až 900 mm pancíře, měla však dosah jen 300 m a nakonec se příliš nerozšířila.

Dalším typem munice je víceúčelová HEDP 502, která dovede ničit lehce pancéřovaná vozidla, méně odolné budovy i „měkké“ cíle; její výbuch může nastat při dopadu nebo bezkontaktně. Granát MT 756 s pomocným raketovým motorem slouží pro likvidací cílů uvnitř budov (takže proráží zeď a exploduje se zpožděním), zatímco střela ASM 509 je určena speciálně k boření staveb.

Proti živé síle, neobrněným vozidlům či dalším „měkkým“ cílům se používá tříštivo-trhavý projektil HE 441, se kterým se dá střílet i nepřímo na vzdálenost, která přesahuje 1 300 m. Střela ADM 401 slouží také primárně proti neobrněným cílům, ale užívá se na kratší vzdálenosti, typicky ve městě nebo v džungli.

Nabídku pro „ostré“ nasazení uzavírají střely SMOKE 469 a ILLUM 545, z nichž první je dýmová a druhá osvětlovací. K výcviku se používají střely TPT 141 („slepá“) a TP 552 (pro trénink protitankového boje) a navíc adaptér SUB-CALIBRE 553B pro střelbu 20mm municí.

Odlehčená varianta M3

Již základní podoba pancéřovky Carl Gustav se mohla pochlubit značnými exportními úspěchy, ale v roce 1964 ji nahradila zdokonalená verze Carl Gustav M2, která umožnila střelbu projektily s raketovým motorem (původní verze fungovala jako čistě bezzákluzová). Tato varianta pak zaznamenala i největší úspěchy na světovém trhu, takže počet států užívajících zbraně Carl Gustav brzy přesáhl tři desítky.

Další nárůst pak přišel v 90. letech, kdy se začala nabízet i nová verze nazvaná Carl Gustav M3. Pro švédskou armádu byla vyvinuta už v 80. letech a do její výbavy se dostala v roce 1986 pod názvem 8,4 cm Granatgevär m/86. U základní verze i M2 je hlaveň vyrobena jako ocelová trubka, kdežto varianta Carl Gustav M3 má obal hlavně z uhlíkových a skelných vláken a uvnitř ocelovou vložku.

Na další součástky se využívá hliník a plasty, takže se hmotnost zbraně z původních zhruba 14,5 kg dramaticky snížila, a to na 8,5 kg. V současné době pancéřovku Carl Gustav M3 vyrábí a nabízí zbrojovka SAAB Bofors Dynamics.

 

Carl Gustav M3

Ráže munice: 84 × 246 mm

Celková délka zbraně: 1,1 m

Bojová hmotnost: 8,5 kg

Max. kadence: 6 ran/min.

Úsťová rychlost: 230–255 m/s

Dostřel proti obrněným cílům: 1 000 m

Dostřel proti plošným cílům: 1 300 m

Dnešní seznam vlastníků zbraní Carl Gustav všech variant zahrnuje asi čtyřicet zemí světa. Patří mezi ně rovněž dvanáct členských států NATO včetně ČR, Německa, Velké Británie a také USA. Američané totiž potřebovali zbraň, která by umožňovala efektivně bojovat s afghánskými povstalci vyzbrojenými RPG-7, resp. která by nabídla větší dostřel.

Zvolili si zbraně Carl Gustav M3 a zavedli je do výbavy zvláštních jednotek, kde se označují jako M3 MAAWS (Multi-role Anti-armor Anti-tank Weapon System). V případě Velké Británie určitě stojí za zmínku jedno z nejzajímavějších použití zbraně Carl Gustav vůbec. Proběhlo 3. dubna 1982, kdy Britové dobývali zpět souostroví Jižní Georgie, a britská námořní pěchota pomocí pancéřovek vážně poškodila argentinskou korvetu Guerrico.

Pancéřovka Carl Gustav každopádně prokázala vysokou účinnost a spolehlivost, byla úspěšně použita v několika ozbrojených konfliktech a dá se předpokládat, že její zdokonalování bude i nadále pokračovat a že poroste i počet uživatelských zemí. 

  • Zdroj textu:

    Válka REVUE listopad 2013

  • Zdroj fotografií: Word of Tanks

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda

Současná podoba RMC v afghánských misích.

Válka

Káně rousná (Buteo lagopus) má rozpětí křídel až 140 cm a bělavější zbarvení než naše káně lesní (Buteo buteo).

Příroda

Obrazec dlouhý 37 metrů s jasně viditelnými liniemi o tloušťce mezi 30 a 40 centimetry představuje kočku s natočenou hlavou. Vědci jeho vznik datují do let 200 až 100 před naším letopočtem.

Zajímavosti

Ledovec Silvretta ve švýcarských Alpách. Odborníci odhadují, že do konce století zmizí 95 procent ze současných čtyř tisíc alpských ledovců.

Věda

Čingischán byl vůči nepřátelům nemilosrdný. Ti, kteří se vzdali, však mohli očekávat shovívavost.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907