Parník Great Eastern: Prokleté plující město

Mělo jít o nejúžasnější loď, jakou kdy svět spatřil – své stavitele však nakonec přivedla k bankrotu, a některé dokonce do předčasného hrobu. Přesto parník Great Eastern zaznamenal i jeden velký úspěch – asistoval při pokládání prvního telegrafního kabelu přes Atlantik. 

Autorem megalomanského projektu se stal Angličan Isambard Kingdom Brunel (1806–1859), vrchní inženýr společnosti Great Western Railway, která vlastnila a provozovala tratě z Londýna do Bristolu a později do Exeteru. Železnice a mosty, jež Brunel navrhoval, zkracovaly vzdálenosti i čas, jeho lodě křižovaly Atlantik, avšak konstruktér sužovaný nevyléčitelnou nemocí ledvin chtěl víc. Navrhl proto luxusní plovoucí město pro čtyři tisíce cestujících, které mělo délkou 210 metrů a šířkou 25 metrů několikrát překonat jakékoliv plavidlo, jež kdy brázdilo oceán.

Atrakce pro celou Evropu

Stavět se začalo roku 1854 v londýnských loděnicích inženýra Johna Scotta Russella, jenže krátce před zahájením prací místo zachvátil požár. Majitel loděnice se nakonec musel zadlužit – a teprve poté mohla začít na březích Temže vyrůstat jedna z největších atrakcí tehdejší Evropy. Na ohromném staveništi pracovalo 12 tisíc mužů a budoucí námořní unikát tam chodili obdivovat obyčejní lidé i hlavy států. 

„Loď disponovala také novými konstrukčními prvky. Jako první byla celokovová a měla dvojitý trup,“ popisuje Evžen Škňouřil, autor knihy Atlas lodí. Plavidlo měla pohánět ohromná kolesa a zároveň lodní šroub, a navíc mohlo využít i plachty.

Russell však neodvratně směřoval ke krachu, loď nakrátko dokonce zabavila banka a stavba musela být přerušena. Nakonec sice plavidlo Brunelovi vrátili, ovšem pod podmínkou, že ho co nejrychleji dokončí. Nicméně komplikace neustávaly: Když už se podařilo gigantickou loď zkonstruovat, ukázalo se, že bude obrovský problém dostat ji na vodu.

Čtyřnásobek rozpočtu

V listopadu 1857 měl být parník poprvé spuštěn na hladinu a zadlužená loděnice se rozhodla, že z události udělá velkou show, na kterou prodala okolo tří tisíc vstupenek. Jenže všechno dopadlo úplně jinak. Dělníci nedokázali obra na vodu vůbec dostat: Ve všeobecném chaosu se náhle ozvalo obrovské vrzání, načež na jedné z brzd praskl ohromný řetěz. Pět mužů utrpělo zranění, jeden zemřel. Plavidlo se přitom pohnulo o pouhý metr a dvacet centimetrů.

Míjely týdny a nekonečné postrkování kovového monstra k vodě si nakonec vyžádalo 90 dní. Ani potom však neměl Brunel moc důvodů k radosti – náklady na samotné spuštění dosáhly třetiny rozpočtu na celou loď, a to ještě nebyly vybaveny interiéry. Jejich zařízení pak trvalo dalších 18 měsíců a projekt definitivně spolykal čtyřnásobek původně předpokládané částky.

Brunelův kolaps

Ani tím ovšem trápení Isambarda Brunela nekončilo. Při výběru kajuty ho přepadla mozková příhoda a vizionář zkolaboval. Na panenskou plavbu se tak jeho vysněná loď vydala 17. června 1860 bez něj. Jenže i tehdy dostála své pověsti prokletého plavidla: jeden z parních kotlů explodoval a pět členů posádky zemřelo.

TIP: Ďáblovo moře: Co zahubilo posádku holandské lodě Ourang Medan?

Jako osobní a nákladní parník pak Great Eastern sloužil poměrně krátce. Komerční plavby podnikal do roku 1863 na trase Liverpool – New York. Oproti plánovaným tisícům však bývalo pasažérů podstatně méně – od 35 platících při prvním vyplutí až po 700 cestujících v pozdějších letech. Loď se měla plavit daleko na východ, ale do Austrálie či Indie se nikdy nepodívala.

Plavidlo se stalo zároveň ohromnou obchodní katastrofou i technickým zázrakem a zůstalo v provozu asi třicet let. „Dožilo“ pak jako plovoucí tančírna, sklad a reklamní poutač. Práce na jeho sešrotování nakonec začaly už tři dekády po první plavbě. Majitel lodi zemřel v 53 letech, krátce po nešťastné premiéře svého díla.