Pět nejčastějších mýtů o očkování

Očkování, nebo lepší hygiena?

Mýtus 1: Mnohé nemoci začaly mizet už před zavedením plošného očkování, například díky lepší hygieně. Vakcinace je proto zbytečná.

Hygienická opatření měla skutečně velký vliv. Díky nim se už prakticky nesetkáváme s nemocemi, jako jsou skvrnitý tyfus nebo mor, které přenášejí blechy, vši a jiný hmyz. Velkou roli hrála také chlorovaná pitná voda, ale i dostatečná výživa a léky jako antibiotika. Podíváme-li se však na příklad spalniček, vykazovala tato nemoc před zavedením očkování v USA vzestupy i poklesy, ale výrazný a trvalý pokles nastal teprve po nástupu vakcín v roce 1963.

Pokud jde o bakterii Haemophilus influenzae typu b, vakcína pro malé děti se objevila až v 90. letech a teprve tehdy začal také výrazně klesat výskyt souvisejících nákaz – podobný vývoj ovšem nelze vysvětlit lepší hygienou, protože ta se ve zmíněné době příliš neměnila. Pádný argument poskytují rovněž Velká Británie, Švédsko či Japonsko, které v 70. a 80. letech omezily používání vakcíny proti černému kašli, načež počet nemocných prudce stoupl.

Očkování proti nemocem minulosti

Mýtus 2: Je zbytečné očkovat proti nemocem, které se u nás už prakticky nevyskytují.

Ačkoliv se některé nemoci, proti nimž se očkuje, vyskytují ve vyspělých zemích jen minimálně či vůbec, v jiných částech světa patří stále k rozšířeným. Může se tak snadno stát, chytí nebezpečnou v zahraničí.

Jistý misionář z komunity amišů v Ohiu navštívil loni Filipíny, kde se právě potýkali s epidemií spalniček. Zmíněný muž se nakazil a nemocný se vrátil do Spojených států. Mezi amiši žilo mnoho neočkovaných jedinců, takže choroba postihla celkem 382 lidí, přičemž jen díky izolovanosti této náboženské skupiny nedopadla situace mnohem hůř… 

Dětská obrna se ještě v roce 1988 vyskytovala ve 125 zemích světa a zdravotníci zaznamenali 350 tisíc případů nákazy. Díky očkování se nemoc podařilo téměř vymýtit, přesto se v Afghánistánu, Nigérii a Pákistánu objevuje i dnes a samozřejmě se odtud jednou může znovu rozšířit po celé planetě.

Nedostatečné testování vakcín

Mýtus 3: Vakcíny se dostatečně netestují. Farmaceutické firmy uplácejí státní kontrolní orgány.

Vývoj léků je časově i finančně náročný. Nové látky se obvykle zkoušejí nejdříve na buněčných či tkáňových kulturách, poté následují testy na zvířatech, načež nadějné léky procházejí třemi koly klinicygiekých testů. Pokud vakcína splní očekávání a nevyskytnou vážné vedlejší účinky, dostane se až do třetího kola, kde se ověřuje na velkém počtu pacientů: u běžných medikamentů se jedná o tisíce lidí, u vakcín někdy až šedesát tisíc jedinců. Polovina z nich přitom dostává očkovací látku, zatímco ta druhá jen neúčinný přípravek. Zároveň jsou tyto studie tzv. dvojitě zaslepené, tudíž až do skončení pokusu pacient ani experimentátoři nevědí, kdo dostává skutečný lék a kdo placebo.

Úřady samozřejmě bedlivě sledují případné nežádoucí efekty i po uvedení přípravku na trh. Lze však říct, že žádná z častých obav odpůrců povinných dětských vakcín – ať už jde o autismus, syndrom náhlého úmrtí kojence, či údajnou škodlivost některých složek, jako je thimerosal či hliník – se ve studiích nepotvrdila.

Vakcíny přetěžují imunitu

Mýtus 4: Vakcín je příliš mnoho a podávají se dětem moc brzy, mohou tak přetížit jejich imunitní systém.

Ačkoliv tato obava dává na první pohled smysl, je dobré si uvědomit, že imunitní systém dítěte přichází denně do styku s mnoha bakteriemi a viry. Nacházejí se totiž prakticky všude – v ústech a v nose miminka, v potravě i na všech okolních předmětech. Dítě tak každý den čelí více antigenům (látkám, na něž imunitní systém reaguje tvorbou protilátek), než kolik jich dostane v očkovacím séru. 

Řada studií navíc prokázala, že kombinace většího počtu vakcín a jejich brzké podávání dětem nijak neškodí. Naopak – imunitní systém malých pacientů je vůči nemocem typu spalniček nejzranitelnější v raném věku, a proto se doporučuje začít s očkováním co nejdříve.

Očkování nechrání

Mýtus 5: Mnohdy onemocní více očkovaných než neočkovaných. Vakcíny tedy člověka před nemocí neochrání.

Pravdou je, že žádné očkování neochrání člověka před nemocí s absolutní jistotou. Například CDC odhaduje, že u spalniček představuje účinnost vakcíny 98 %, pokud se použije správně. Představme si tedy hypotetickou školu, kam chodí tisíc dětí, přičemž pět z nich nemá očkování proti spalničkám. 

Budou-li žáci vystaveni viru, všichni neočkovaní onemocní a u dvaceti očkovaných vakcína nezafunguje. To ovšem neznamená, že je lepší neočkovat, jak by se mohlo zdát z absolutních čísel. Všichni neočkovaní sice onemocněli, ale v případě očkovaných šlo jen o 2 % dětí. A bez vakcíny bychom měli v naší hypotetické škole tisíc malých pacientů.