I přesto, že se v exilu za druhé světové války mladý král Petr II. stal stíhacím pilotem, mnoho respektu si nezískal. Ostatní panovníci jej považovali za nezkušeného adolescenta
Petr II. (1923–1970) z dynastie Karadžordževičů byl bezpochyby čestný a odpovědný muž a možná se mohl stát panovníkem, na kterého se vzpomíná s láskou a slzou v oku. Jenže se narodil do špatné doby. Králem se stal už jako jedenáctiletý, když jeho otce při státní návštěvě Francie zabila kulka atentátníka Vlada Černozemského. Další pohromou v osobním životě se stala druhá světová válka a nucený exil, jehož jedinou světlou stránkou byla láska a svatba s řeckou princeznou Alexandrou. Jinak bylo všechno špatně.
Ostatní státníci jej měli za malého kluka a nálepky legračního adolescenta se Petr nezbavil ani absolvováním Cambridge, ani dokončením výcviku stíhacího pilota. Ve spletité situaci domácího odboje se neorientoval, což v důsledku zapříčinilo pád monarchie. V roce 1944 Petr jmenoval premiérem maršála Tita, který jej ovšem po válce nechal parlamentem sesadit a vyhnat. Petr ovšem formálně nikdy neabdikoval. Usadil se v USA, kde zemřel po neúspěšné transplantaci jater. V roce 2013 srbská vláda souhlasila s návrhem jeho syna Alexandra, aby ostatky posledního jugoslávského krále spočinuly v rodinné hrobce v Oplenaci.
II. světová leden–únor 2015