Planetární závody: Jak rychle se točí planety ve Sluneční soustavě?

Fakt, že planety krouží kolem Slunce a ještě rotují kolem své osy, považujeme za samozřejmost. Co však vesmírný kolotoč uvedlo do pohybu a jak se z některých členů naší soustavy stali „rotační rebelové“?




Jednosměrný provoz Sluneční soustavy je důsledkem okolností jejího vzniku: Původní, prakticky beztvará zárodečná mlhovina se vůči svému okolí otáčela velmi pomalu. Následkem silného podnětu, zřejmě výbuchu supernovy, se začala smršťovat – a podle zákona zachování momentu hybnosti i rychleji roztáčet. To vedlo ke zplošťování pramlhoviny působením odstředivé síly do roviny kolmé k ose rotace. Smršťování mělo za následek růst hustoty a teploty plynu, což postupně vyústilo ve vznik hvězd z husté centrální části.

Zbývající materiál v okolí se rozpadal na planetesimály, jež se postupně slepovaly do větších zárodků planet, přičemž si zachovávaly původní směr oběhu. Časem se tak zformovaly planety, jejich měsíce i množství menších objektů. 

Obzvlášť velké planety a satelity si původní, tzv. prográdní směr oběhu Slunce uchovaly, stejně jako otáčení kolem vlastní osy ve stejném směru. Existují však výjimky: Venuše a Uran sice obíhají prográdně, první zmíněná planeta však rotuje v opačném směru a druhá má rotační osu skloněnou do oběžné roviny, takže při pohybu okolo Slunce „válí sudy“. V minulosti se zřejmě srazily s jiným rozměrným tělesem, což je od původního stavu odchýlilo. V případě Venuše se uvažuje i o možnosti, že její hustá atmosféra rotaci postupně brzdila, až ji zcela zastavila a otočila. 

Každá jinak

Každá planeta má osu rotace od oběžné roviny skloněnou jinak, v důsledku vlastního vývoje a vnitřní dynamiky, ale také gravitačního působení ostatních těles a velkých kolizí. Rovněž rotační periody oběžnic se liší, přestože v počátcích Sluneční soustavy se u většiny z nich shodně jednalo zhruba o osm hodin. Vlivem slapového tření se však periody prodlužují, přičemž u menších a méně hmotných planet k tomu dochází rychleji než u plynných obrů.

TIP: Jak dlouho trvá jeden den na různých planetách Sluneční soustavy?

Nejvýraznější zpomalování otáčení je patrné u těles nejblíž ke Slunci, a v případě Venuše je rotace dokonce delší než doba oběhu (zde ovšem hraje roli i brzdění hustou atmosférou). Také rotační perioda Země se v důsledku měsíčních a slunečních slapů zpomaluje: V současnosti se pozemský den prodlužuje o necelé dvě milisekundy za století.

Stabilizovaná Země

Sklon rotační osy planet není úplně stálý. V případě Země například během posledních pěti milionů let osciloval v rozmezí zhruba 22°03′–24°30′, s periodou výkyvů okolo 41 tisíc let. Za poměrně malé změny sklonu zemské osy vděčíme Měsíci, který naši planetu gravitačně stabilizuje. Výkyvy způsobuje gravitační působení ostatních těles Sluneční soustavy, ale také například proměnlivé rozložení hmoty uvnitř Země. 


Planetární závody

Orbitální rychlosti planet nejsou stejné – čím blíž ke Slunci těleso obíhá, tím rychleji musí kroužit, aby si svou oběžnou dráhu udrželo.

  • Merkur 47,4 km/s
  • Venuše 35 km/s
  • Země 29,8 km/s
  • Mars 24,1 km/s
  • Jupiter 13,1 km/s
  • Saturn 9,7 km/s
  • Uran 6,8 km/s
  • Neptun 5,4 km/s

Další články v sekci