Plodné tygřice z české džungle: Invazivní křižák pruhovaný

26.06.2021 - Jaroslav Monte Kvasnica

Atraktivního a nápadného žlutě pruhovaného pavouka v zelené trávě nikdo nepřehlédne. Mnozí se, nutno říci že zbytečně, obávají jeho kousnutí a jen málokdo tuší, jak krátká a tajuplná je historie tohoto druhu v Česku

<p>Zbarvení křižáka pruhovaného je velmi nápadné – na zadečku jej zdobí žluté a černé pruhy, které jsou protkány tenkým bílým lemem. Výrazně jsou ovšem zbarveny jen samičky, mnohem menší sameček, je zbarven nenápadně hnědě s nevýraznou kresbou. <em>(foto: Wikimedia Commons, Chmee2, </em><em>CC BY 3.0)</em></p>

Zbarvení křižáka pruhovaného je velmi nápadné – na zadečku jej zdobí žluté a černé pruhy, které jsou protkány tenkým bílým lemem. Výrazně jsou ovšem zbarveny jen samičky, mnohem menší sameček, je zbarven nenápadně hnědě s nevýraznou kresbou. (foto: Wikimedia Commons, Chmee2, CC BY 3.0)


Reklama

Výskyt křižáka pruhovaného (Argiope bruennichi) byl na našem území potvrzen teprve v roce 1991. Původní domovinou tohoto druhu je oblast kolem Středozemního moře a Střední Asie. 

Po svých, nebo na vozech?

Na způsob, jakým křižák pruhovaný kolonizoval v podstatě celé Česko, existují dva názory. Protože byl nejprve objeven na nejjižnější Moravě, vědci předpokládali, že je jeho migrace výsledkem globálního oteplování. Existuje však i jiná hypotéza: když z Česka odešla sovětská vojska a vojenské újezdy se uvolnily, bylo zjištěno, že největší koncentrace křižáků pruhovaných jsou právě v těchto místech (např. v Milovicích u Nymburka). Na základě tohoto faktu vyvstala otázka, zda pavouci nepřišli do české kotliny společně s vojáky, respektive jestli nebyli deponováni s jejich technikou ze Střední Asie. 

Připadá vám to jako příliš odvážná hypotéza? Buď jak buď, křižák pruhovaný je životaschopným invazním druhem, kterého najdete skoro všude: na suchých stráních, na loukách, v zahradách, parcích, v mokřadech i na vrchovinách. V rámci objektivity je dlužno připomenout, že tento pavouk byl ve střední Evropě již před padesáti lety zaznamenán v teplých oblastech německého Porýní a u Berlína.

Tygrované krasavice

Zbarvení křižáka pruhovaného je velmi nápadné – na zadečku jej zdobí žluté a černé pruhy, které jsou protkány tenkým bílým lemem. Hlavohruď má pavouk porostlou lesklými stříbřitými chloupky. Spodní hnědou stranu zadečku protínají dva výrazné žluté pruhy a hlavohruď na spodní straně roztíná napolovic jediný silný žlutý pruh. Žlutě a černě příčně pruhované nohy jsou porostlé řídkými dlouhými černými chlupy. Nápadné zbarvení připomínající vosy nebo sršně má odradit predátory. 

Výrazně jsou ovšem zbarveny jen samičky, které ve střední Evropě dosahují v průměru délky 15–20 mm. Mnohem menší sameček (4–6 mm), je zbarven nenápadně hnědě s nevýraznou kresbou. V jižní Evropě a ve Střední Asii bývá tento druh obvykle větší.

Nejen na predátory, ale i na člověka působí křižák pruhovaný svým exteriérem „jedovatě“. Netřeba se ho však obávat. Je sice, jako všichni ostatní pavouci, jedovatý, ale jeho klepítka (chelicery) jsou malá a neschopná prokousnout lidskou kůži. Složení jeho jedu dosud nebylo podrobně zkoumáno, ale pro člověka není nebezpečné. 

Rozmazaný obraz a nadměrné úlovky

Tito pavouci spřádají těsně nad zemí mezi rostlinami velkou kolovou síť (asi 20–30 cm v průměru). Většinou nebývá umístěna kolmo k zemi, ale svírá s povrchem úhel cca 45°. Je charakteristická také stabilimentem (svislým pruhem klikaté pavučiny), který u nás podobně používá už jenom drobný křižák vířivý (Cyclosa conica)

Stabilimentum je rafinované zařízení, které predátora skvěle maskuje. Křižák se zdržuje na bílém terči mezi pásky a v případě vzruchu rozkmitá síť, takže blížící se potenciální kořist má rozmazaný obrazový vjem a snadněji pavouka přehlédne. Křižák pak paralyzuje svou hmyzí kořist, kterou jsou nejčastěji luční kobylky. Do lapené oběti napustí pavoučí predátor trávicí šťávy a vysaje ji. V případě, že se křižákovi chytí do sítě příliš velká kořist, s níž si neporadí, sám překouše vlákna sítě, aby nadměrný úlovek vypadl.

Vraždící milenky

Koncem června vypukne u křižáků pruhovaných čas lásky a trvá po celý červenec. Samičky lákají samečky sexuálním feromonem (teprve nedávno byl identifikován jako derivát kyseliny citronové – trimethyl-methylcitrát).

V čase milostného poblouznění se sameček opatrně přibližuje k samičce, která trůní ve středu sítě. Předním párem nohou přitom neustále pocukává za signální vlákno. Pokud má samička na lásku „chuť“, oddálí své tělo od sítě a dovolí samečkovi vlézt do prostoru pod ní. Sameček tak může zavézt makadlo do pohlavního otvoru samičky. 

Kopulace křižáků bývá kratší než deset sekund. Během milostného spojení nebo těsně po něm se samice většinou samce zmocní, usmrtí jej a vysaje. Podle arachnologů se samečkům podaří útěk pouze ve výjimečných případech, a to většinou za cenu ztráty nějaké končetiny.

Plodné matky

V srpnu (a někdy v září) opustí samička před utvořením kokonů navečer síť a v noci začne tkát nejprve řídkou síť, později masivní pavučinový váleček. Ze svého pohlavního otvoru vypustí kapku tekutiny, do které naklade vajíčka a obalí je vrstvou bílých a hnědých načechraných vláken. Posléze je pokryje obalem z pergamenovitého přediva. Tento kokon, jenž se vzhledem podobá makovici, připevní vlákny k okolní vegetaci. V kokonu, který samička hlídá, bývá zpravidla na čtyři stovky vajíček a pavoučice mohou vytvořit až tři takovéto líhně.

TIP: Kdo číhá v trávě: S jakými druhy jedovatých pavouků se můžeme v Česku setkat?

Prvním rokem se v kokonu vylíhnou nymfy, které v něm přes zimu zůstávají skryty. Po přezimování se nymfy vyvinou v malé křižáčky a ti se koncem jara prokoušou na světlo z pergamenovitého obalu. Nejprve se zdržují stále pohromadě poblíž opuštěného kokonu. Následujícího dne se svléknou a rozptýlí se po okolí, vylézají nahoru na rostliny a vypouštějí vlákno, které ve vánku odnáší malého křižáka do dalekého světa. Takto malí pruhovaní „vzduchoplavci“ kolonizují i velmi vzdálené lokality.

Křižák pruhovaný (Argiope bruennichi)

  • Čeleď: Křižákovití (Araneidae)
  • Rod: Křižáci (Argiope)
  • Velikost: Sameček 4–6 mm, samička 15–20 mm
  • Rozšíření v ČR: Celá republika
  • Rozšíření svět: Střední Asie, jižní a dnes již střední Evropa
  • Potrava: Hmyz, převážně luční kobylky
  • Kokon: Hnědý, připomínající makovici
  • Ochrana: V Červené knize je veden jako ohrožený druh

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zařízení označovaná jako exosuits představují měkkou variantu podstatně robustnějších robotů.

Zajímavosti

Kočky jsou jedním z nejhorších invazních druhů dneška.

Věda

Nová vizualizace jedné z nejextrémnějších hvězd.

Vesmír

Loď Altalena přivážející zbraně pro Irgun se stala cílem palby vládních jednotek židovského státu. (kolorováno).

Válka
Historie

Černobílý mořský vlk

Mezi nejobávanější predátory mezi vodními savci nepochybně patří kosatka dravá (Orcinus orca) – až šestitunový kytovec. Kosatku coby vrcholného predátora v jejím přirozeném životním prostředí nic neohrožuje. Tito několikatunoví savci z čeledi delfínovitých dovedou plavat rychlostí bezmála 60 km/h, vidí skvěle nad hladinou i ve vodě, výborně slyší a pomáhají si také echolokací. Loví v organizovaných smečkách, proto se jí někdy přezdívá „mořský vlk“. V průměru pozře skoro čtvrt tuny masa denně a zabíjí bez problémů i velké žraloky nebo ploutvonožce.

Skutečné nebezpečí však představují pouze pro svou kořist. Ve volné přírodě ještě nedošlo k žádnému útoku na lidi, který by skončil smrtí – kosatky si člověka obvykle jen spletou se svým běžným úlovkem a včas se zastaví, což se připisuje jejich vysoké inteligenci. 

Příroda

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907