Výstřední král, podivín, ale také věčný snílek a milovník umění. Tím vším byl za svého života bavorský král Ludvík II. Narodil se jako nejstarší syn korunního prince Maxmiliána, což ho předurčovalo k budoucí královské roli. Tento úřad nastoupil jako osmnáctiletý a hned od začátku se musel vyrovnávat s válečnými střety. Válka a politka ale nebyly nic pro něj.
Brzy se stáhl do světa umění a kultury a za tónů skladeb svého oblíbence Richarda Wagnera snil o svých pohádkových stavbách. Své představy následně zhmtňoval v podobě malebných zámků, které spolykaly spoustu peněz z jeho osobní i státní pokladny.
Jeho avantgardnost a snad i choromyslnost, která rod Wittelsbachů provázela, přispěla ke snaze zbavit Ludvíka politického vlivu. Roku 1886 jej vláda zbavila svéprávnosti a regentem byl zvolen jeho strýc Luitpold. Události poté nabraly dramatický spád. Ludvík byl převezen na zámek Berg, kam jej doprovodil doktor von Gudden. 13. června téhož roku si oba muži vyšli na procházku zámeckým parkem. Zde veškeré podložené informace končí. Jisté je pouze to, že se již nevrátili živí. Ludvík i von Gudden utonuli toho dne ve vodách Starnbergského jezera.
CestováníVěřící v průvodu probodenou kůži nevnímají a na háčky si zavěšují nejrůznější obětiny pro božstva.
VálkaJednotka statečného hulána Pileckého byla v bojích téměř zničena. V roce 1940 se nechal dobrovolně zavřít do koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz.
VědaV období střední křídy bujel v Antarktidě vlhký tropický prales
RevueZoo Ocean Park se kvůli koronaviru uzavřela a pandy se po 10 letech konečně spářily.
