Obvykle se polární záře objevují v oblastech kolem polárního kruhu. Když je ale sluneční aktivita obzvláště silná, ukážou se i na dalších místech. Například na území bývalého Československa
Polární záře zkoumal například ruský vědec Michail V. Lomonosov, americký fyzik Benjamin Franklin a mnozí další. Záznamy o těchto atmosférických jevech pocházejí i z doby, kdy astronomové ještě nemohli pozorovat sluneční skvrny (neexistovaly dalekohledy), a dávají tak možnost nepřímo odvodit sluneční aktivitu v těchto dávných epochách.
Počátkem 17. století pozoroval polární záře známý astronom a matematik Pierre Gassendi a navrhl pro ně označení Aurora Borealis (pro úkazy na severní polokouli). V roce 1770 potvrdil kapitán James Cook výskyt polárních září ve vysokých šířkách jižní polokoule (Aurora Australis).
Tip: Nebezpečná krása polárních září: Jak vzniká hra úchvatná světel?
Vznik a původ polárních září poprvé vědecky vysvětlil (teoreticky i experimentálně) zhruba před sto lety norský vědec Kristian Olaf Birkeland, jehož portrét je vyobrazen na norské bankovce v hodnotě 200 korun. Tehdy však jeho názorům málokdo věnoval pozornost…
Dne 13. března 1989 dorazil k Zemi oblak nabitých částic ze Slunce. Prudké změny zemského magnetického pole indukovaly elektrické napětí, které způsobilo vyhoření hlavního rozvodného transformátoru v kanadské provincii Québec. Totální kolaps energetické sítě tehdy zasáhl Québec, Ontario i Britskou Kolumbii, lokální výpadky pak nastaly v Pensylvánii, New Yorku a Kalifornii. Nad ztemnělou Severní Amerikou bylo následně možné pozorovat nádherné polární záře.
Na území bývalého Československa bylo možné pozorovat polární záři například ve večerních hodinách 25. ledna 1938, kdy se jednalo o rozsáhlý a jasný úkaz. Zmínky o viditelných polárních zářích najdeme v kronikách i s datací leden 1957 či září 1958.
TIP: Polární záře nad Evropou: Geomagnetická bouře zasáhla i Česko
Známější jsou polární záře, které se ve střední Evropě „objevily“ v roce 1989 (v období maxima sluneční činnosti). Jasná polární záře se rozprostřela nad územím České republiky například 17. listopadu ve večerních hodinách. Jedny z posledních významnějších výskytů severní záře nad naším územím byly zaznamenány v listopadu 2003 a v září 2011. Polární záři z 20. listopadu 2003 se podařilo vyfotografovat i na Hvězdárně Valašské Meziříčí. Další polární záře byly v Česku pozorovány v roce 2011 s posledním zvyšováním sluneční činnosti a také letos v březnu.
Tajemství vesmíru 6/2013
ZajímavostiZařízení označovaná jako exosuits představují měkkou variantu podstatně robustnějších robotů.
VědaKočky jsou jedním z nejhorších invazních druhů dneška.
VesmírNová vizualizace jedné z nejextrémnějších hvězd.
VálkaLoď Altalena přivážející zbraně pro Irgun se stala cílem palby vládních jednotek židovského státu. (kolorováno).
PřírodaČernobílý mořský vlk
Mezi nejobávanější predátory mezi vodními savci nepochybně patří kosatka dravá (Orcinus orca) – až šestitunový kytovec. Kosatku coby vrcholného predátora v jejím přirozeném životním prostředí nic neohrožuje. Tito několikatunoví savci z čeledi delfínovitých dovedou plavat rychlostí bezmála 60 km/h, vidí skvěle nad hladinou i ve vodě, výborně slyší a pomáhají si také echolokací. Loví v organizovaných smečkách, proto se jí někdy přezdívá „mořský vlk“. V průměru pozře skoro čtvrt tuny masa denně a zabíjí bez problémů i velké žraloky nebo ploutvonožce.
Skutečné nebezpečí však představují pouze pro svou kořist. Ve volné přírodě ještě nedošlo k žádnému útoku na lidi, který by skončil smrtí – kosatky si člověka obvykle jen spletou se svým běžným úlovkem a včas se zastaví, což se připisuje jejich vysoké inteligenci.
